Je tomu už devět let, kdy se nejúspěšnější klub v historii radoval z prvenství. Nešlo o nejdelší čekání, v letech 1967-1984 je dělilo od korunovace sedmnáct let, jedenáct v období 1954-1965. Vzpomínání bylo přesto dosti dlouhé, zvláště když tým vedeným Vítězslavem Lavičkou získal triple, kromě ligy i domácí pohár a superpohár.

Přitom všechno začalo chmurně, vypadnutí z evropské scény s neznámým švédským BK Häcken. „Těžko to všichni vydýchávali,“ vybavuje si tísnivou atmosféru trenér Vítězslav Lavička. Všechny to však nabudilo. „Přišel obrovský hlad po úspěchu, byly z toho tři trofeje,“ připomíná zářivý konec se ziskem rekordních 79 bodů.

Mužstvo bylo výborně poskládané. „Byl to mix vyzrálých individualit a mladíků z báječného dorosteneckého ročníku 1992 – Krejčí, Kadeřábek, Hybš, Brabec, Skalák, k nim Kadlec,“ uvádí Lavička, který od června přebírá odpovědnost za výchovu sparťanské mládeže.

Všichni dali své schopnosti ve prospěch kolektivu. „V brance spolehlivý Tomáš Vaclík, jemuž se zpočátku moc nevěřilo, hru tvořil Mára Matějovský, gólově se vedle něj prosazoval Pepa Hušbauer, nejlepší střelec soutěže,“ upozorňuje Lavička.

Ofenzívní síla byla obrovská. „David Lafata, to byl kulomet,“ dokumentuje Lavička. Soudržnost kolektivu dokládá i další hrotový bijec Roman Bednář.

„Přišel jako posila, trpělivě čekával, až se dostane do hry, kdy jsme potřebovali přitopit pod kotel,“ zvýrazňuje přínos českého reprezentanta, který si připsal z pozice náhradníka sedm přesných tref.

Velkou vzpruhou byl příchod v průběhu podzimu tvořivého záložníka Bořka Dočkala z norského Rosenborgu. „Vedení přišlo s informací, že je k mání, tak jsme ho hned angažovali,“ vítal trenér důležitou posilu. „Moc nám pomohl,“ vyzdvihuje jeho přínos.

O slávistického odchovance se s odvěkým rivalem, kde vyrostl, nijak nepřetahovali. Slavia měla v té době docela jiné problémy, obrovské dluhy, které vyvrcholily insolvencí, jí táhly dolů. Ligu zachránila až shodou okolností v posledním kole, v němž pohrála v Ostravě 0:2.

Najít peníze na hráče jako Dočkal nebylo v Edenu před devíti lety ani pomyšlení.

Zdroj: AC Sparta Praha, Fortuna liga

Ligová sezóna v neděli skončí, za pár dní se ale vrátí reprezentační fotbal. Česká fotbalová reprezentace zveřejnila nominaci na kvalifikační zápas o mistrovství Evropy s Faerskými ostrovy a přátelský zápas s Černou Horou. Kdo může nejvíce vylepšit své postavení v týmu?

Jaroslav Šilhavý povolal hned sedm hráčů ze Slavie, z mistrovské Sparty pozval čtyři. Poprvé se do nominace dostal útočník Bohemians Jan Matoušek, Jakub Jugas v minulosti dvakrát za A-tým nastoupil.

Václav Jurečka

Střelec Slavie je letos v podobné pozici, v níž byl loni touto dobou Jan Kuchta. Pálí mu to a může nahradit Patrika Schicka, jenž je opět zraněný. Jurečka v pěti zápasech nadstavby nasázel 12 gólů, takového hráče nelze posadit.

Automaticky to navíc nemusí znamenat vytlačení Kuchty ze sestavy, Jurečka je ze Slavie zvyklý nastupovat na křídle. Oba jsou velmi dobří v presinku, vedle sebe by mohli být pro soupeřovy defenzivy nebezpeční.

Lukáš Sadílek

Je to paradox, ale pro Lukáše Sadílka je nevýhoda, že se uzdravil jeho mladší bratr Michal, který pravděpodobně bude hrát vedle Tomáše Součka. Cesta Lukáše do sestavy tak povede spíše v případě, že Šilhavý vsadí na čtyřobráncový systém.

Lukáš toho stejně jako bratr Michal oběhá ve středu pole hodně, navíc je podstatně kreativnější a má skvělou kopací techniku. Při dobývání na Faerských ostrovech se mohou hodit i jeho dlouhé auty, velká zbraň Sparty.

Václav Černý

Na borce z Twente se čeká veřejnost těší snad nejvíce z celé soupisky. Šilhavým hodně opomíjený rychlík tentokrát musí dostat šanci, díky bilanci 13+11 se dostal do Týmu sezóny Eredivisie. Je v nominaci na hráče měsíce nizozemské ligy.

Černý je jedním z mála českých hráčů, kteří vynikají v soubojích jeden na jednoho. S ohledem na pracovitost Jurečky s Kuchtou by měl Černý volnost, kterou k ideálnímu výkonu potřebuje. A základ si rozhodně zaslouží.

Zdroj: Česká fotbalová reprezentace

UEFA oficiálně zahájila disciplinární řízení proti Josému Mourinho. Důvodem mají být urážky na adresu hlavního rozhodčího Anthonyho Taylora, který řídil finále Evropské ligy mezi římským AS a Sevillou.

Italský celek v rozhodujícím zápase o celkové prvenství tomu španělskému podlehl v penaltovém rozstřelu.

V 35. minutě sice Paulo Dybala poslal AS do vedení, v druhé půli si však vlastní gól vstřelil Gianluca Mancini a bylo vyrovnáno.

Do konce normální hrací doby už žádný gól nepadl, o osudu utkání nerozhodlo ani prodloužení. Vítěze tedy musela určit penaltová loterie, v níž byla úspěšnější Sevilla a opět tak získala trofej pro šampiona Evropské ligy.

Mourinho však tuto prohru neunesl, a to i kvůli tomu, že podle něj Taylor jeho tým poškodil, když v průběhu zápasu neodpískal pokutový kop pro AS a některé nevybíravé zákroky neposoudil jako provinění proti pravidlům.

Podle článku serveru Sky Sports se portugalský kouč po zápase vydal za sudím Taylorem směrem k parkovišti, kde mu uštědřil řadu vulgárních nadávek a jeho výkon označil za ostudu. Mourinha prý u jeho jednání zachytila kamera.

Rozhodčí Taylor byl spolu s jeho manželkou obtěžován fanoušky také na cestě domů. Na dalších záběrech údajně bylo vidět, jak na letišti v Budapešti ochranka doprovází Taylora a jeho rodinu do zabezpečeného prostoru poté, co po něm příznivci AS hodili láhev a židli.

Zatímco Mourinho byl obviněn individuálně, UEFA potrestala oba kluby z řady dalších přestupků a trestala také chování fanoušků.

Především se jednalo o zapalování pyrotechniky, házení předmětů, výtržností a poškozování majetku.

Zdroje: UEFA, Sky Sports, BT Sport