Spojte se s námi


Repre

Jak probíhal fotbalový vzestup Kosova? Téměř za vším stojí jedno jméno – Fadil Vokrri

Publikováno

dne

V únoru 2008 vyhlásilo Kosovo nezávislost na Srbsku a přesně od té doby je uznáváno, ačkoliv ne všemi, jakožto samostatný stát. Až v roce 2016 se však tato malá země stala členem FIFA a UEFA, díky čemuž se konečně dočkala v září téhož roku prvního oficiálního mezinárodního utkání. Cesta za získáním členství však nebyla jednoduchá, stejně jako nebyla jednoduchá cesta do pohádky, kterou aktuálně reprezentace Kosova prožívá. Dá se říci, že vše je to zásluha hlavně jednoho muže – Fadila Vokrriho. A především právě o něm budou pojednávat následující řádky.

Zdroj: goal.com

Teprve v září 2016 odehrálo Kosovo svůj první oficiální mezinárodní zápas. V sobotu dokázalo dokonce porazit v kvalifikaci na EURO 2020 na domácí půdě Českou republiku, čímž protáhlo svou šňůru neporazitelnosti, která již činí 15 utkání bez prohry v řadě. Žádná reprezentace v Evropě takto dlouhou sérii neporazitelnosti nedrží.

Zápas proti našim reprezentantům byl pro Kosovo zatím vůbec tím největším, alespoň do úterka, kdy se postaví Anglii, což bude pro reprezentanty této malinkaté země obrovský zážitek. A nutno podotknout, že to bude o to sladší díky tomu, že Kosovo je v kvalifikační skupině na druhém místě právě za Anglií a vypadá to, že by mohlo mít dobrou šanci postoupit.

Postoupit by pak mohlo i v případě třetího místa, které nyní drží Česká republika, kdy by se utkalo 16 nepostupujících celků podle umístění v Lize národů o čtyři postupová místa. Ačkoliv nepředbíhejme, neboť se to ještě může v průběhu kvalifikace změnit.

Nyní již kosovská reprezentace prožívá svou pohádku. Dlouho to ale vypadalo, že nikdy nebude ze strany FIFA a UEFA přijata. Vždyť čekala osm let na přijetí mezi členy obou těchto fotbalových orgánů. Za přijetím stál dlouhodobý boj a dlouhodobá kampaň ze strany Kosova, především v podání již zmíněného Fadila Vokrriho, který stál v čele kosovského fotbalu prakticky od vyhlášení samostatnosti. Dokonce ještě o den dříve, než k této události vůbec došlo, tedy 16. února 2008.

Zemička, která má okolo 1,8 milionu obyvatel, snila již od začátku svého vzniku, že by mohla hrávat reprezentační duely na velikých nejen evropských stadionech. Snil o tom prakticky celý národ. A právě Fadil Vokrri je osobou, která o tom snila pravděpodobně nejvíce, neboť na dnešní skvělé situaci národu ze srdce Balkánu má ty největší zásluhy.

Naneštěstí se současné pohádky nedožil, jelikož v průběhu roku 2018 zemřel. Jeho práci si nicméně obyvatelé Kosova uvědomují a považují jej právem za svého hrdinu.

Fadil Vokrri se dožil 57 let. Během svého života zažil mnohé. Logicky byl poznamenán válkou, která na Balkáně probíhala před dvaceti lety. Koneckonců, spory mezi etnickými Albánci a Srby neutichají ani dnes a stále se jedná o problém, který je všelijak připomínán. To však nyní není důležité.

Když pak odečteme dnešní generaci kosovských fotbalistů, tak se až doposud dalo mluvit o Vokrrim jakožto o nejtalentovanějším hráči, jenž se na území Kosova narodil. To se stalo v roce 1960 poblíž severní kosovské hranice se Srbskem, tedy v ne zrovna příznivé době. Jugoslávie totiž nikdy nebyla zrovna příznivým místem pro etnické Albánce, kteří dnes tvoří zhruba 93 % populace Kosova.

Fadil Vokrri však byl natolik talentovaným fotbalistou, že se stal vůbec prvním etnickým Albáncem, a také posledním, který kdy nastoupil za reprezentaci Jugoslávie. Jeho kvality nebylo možné ignorovat. Za Jugoslávii odehrál v letech 1984 – 1987 hned 12 zápasů a šestkrát skóroval.

Zdroj: insajderi.com

Během své kariéry hrál postupně v Llapi či Prištině. Následovaly tři roky v Partizanu Bělehrad, s nímž ovládl jednou ligu a jednou Jugoslávský pohár. Navíc toto angažmá označil za nejlepší v kariéře. Poté mohl následovat přesun do Juventusu Turín, jenže kvůli nesplněné povinné dvouleté vojenské službě z přestupu sešlo. Sám přitom chtěl do zahraničí, proto byl rád, že se mu to poštěstilo v roce 1989, především z politických důvodů.

Všem bylo jasné, že se blíží válka. Pouze se nevědělo kdy a kde to začne. A Fadil Vokrri nechtěl, aby jeho rodina žila v takovém prostředí. Proto se logicky přesunul do Francie, kde působil v Nimes. Následovala působení v týmech jako Fenerbahce, Bourges či Montlucon. V roce 1995 ukončil kariéru, během níž odehrál přes 350 duelů a nasázel přes 120 branek.

Dnes navíc můžeme říct, že Vokrriho rozhodnutí opustit zemi bylo správné. Konflikty totiž probíhaly po celá devadesátá léta. Přes 140 000 lidí zemřelo, mnoho lidí uprchlo ze země jinam a spousta lidí přišla o své domovy. Zkrátka se jednalo o brutální konflikt, z něhož však vzešly státy jako Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Severní Makedonie, Albánie či právě Kosovo. Zřejmě to bylo nevyhnutelné a dojít k tomu muselo.

Vraťme se ale k příběhu hlavní postavy tohoto článku. Fadil Vokrri se vrátil do své země pět let poté, co skončila válka. A právě jeho skvělá fotbalová kariéra byla hlavním důvodem, proč byl v únoru 2008 při vyhlášení samostatnosti jmenován prezidentem Fotbalové federace Kosova, kde začínal doslova od nuly. V obytném bytě v Prištině měl kancelář se dvěma místnostmi, dvěma stoly a dvěma počítači.

Na starosti tak měl asociaci bez jakýchkoliv financí a národní tým bez možnosti hrát oficiální reprezentační zápasy. To vše v izolovaném státě s poměrně bídnou infrastrukturou, který navíc spousta jiných států neuznává dodnes.

Zdroj: vice.com

Podle popisu lidí, s nimiž jednal, byl Vokrri charismatický a přesvědčivý. Právě tyto vlastnosti měli hrát klíčovou roli v tom, co dokázal. Nicméně složitost procesu prý předčila jeho očekávání. „S otcem jsme doma mluvili o tom, jak bude proces přijetí mezi ostatní reprezentace snadný. Věřil, že když jsme byli oficiálně uznáni jako samostatný stát, tak že nás bez potíží přijmou,“ prozradil Fadilův třiatřicetiletý syn Gramoz.

Gramoz navíc svému otci pomáhal s jeho prací, jelikož rovněž žije v Prištině. Díky tomu je známý v celém Kosovu. Lidé jej tam neustále chtějí zdravit, protože si uvědomují, čeho jeho otec dosáhl a že mu v tom sám pomáhal.

„Můj otec v životě neučinil žádnou politickou deklaraci. Soustředil se pouze na fotbal. V jeho očích byl fotbal postaven výše než cokoliv jiného. To byla jeho vize a právě to hrálo hlavní roli v tom, aby otec dosáhl našeho hlavního cíle – vstoupit do orgánů FIFA a UEFA,“ vyjádřil se dále Fadilův potomek.

Za zmínku stojí fakt, že Kosovo uznalo jako oficiální stát v roce 2008 pouze 51 členských států OSN z celkových 193. I to hrálo roli, proč selhaly první pokusy o získání členství ve FIFA, o níž Vokrri pro Kosovo pochopitelně usiloval. Docházelo tak k neoficiálním zápasům proti neuznaným státům, jakými jsou například Severní Kypr, tým zastupující Monako či reprezentace pod názvem Sámy, jenž sdružovala hráče ze severního Norska, Švédska, Ruska či Finska.

Zdroj: bbc.com

Počátky reprezentace tedy nevypadaly zrovna nadějně. Tým byl navíc složen z hráčů, kteří hráli výhradně domácí soutěž v Kosovu, která ani doposud neoplývá kdovíjak skvělou úrovní. Často se jednalo o lidi, kteří pár let před tím museli kvůli válce utéci ze svých domovů a poté se vrátili, anebo přímo o lidi, jenž ve válce bojovali. Vše přitom mohlo být jinak.

„V roce 2012 hrálo zápas Švýcarsko s Albánií. Na hřišti bylo 15 hráčů, kteří byli způsobilí k tomu, aby hráli za Kosovo. Otec na utkání byl a sledoval jej se Seppem Blatterem, tehdejším prezidentem FIFA. Blatter se jej zeptal, jak se mu duel líbil, a otec mu odpověděl, že je to jako sledovat duel Kosova s Kosovem B,“ vzpomíná si na zajímavý moment syn Fadila Vokrriho.

O dva roky později však nastal zásadní zlom. FIFA totiž udělila Kosovu povolení hrát zápasy s jejími členskými státy. Samozřejmě po splnění několika podmínek. Srbsko proti tomuto kroku mohutně protestovalo. Marně.

Díky tomu se 5. března 2014 dočkalo Kosovo prvního oficiálního zápasu pod hlavičkou FIFA, ještě však jako nečlenského státu. Povolání do reprezentace přijali hráči, kteří již reprezentovali či mohli reprezentovat jinde – z Albánie brankář Samir Ujkani, z Finska Lum Rexhepi, z Norska Ardian Gashi a ze Švýcarska Albert Bunjaku. Soupeřem bylo Kosovanům Haiti a zápas skončil 0:0. Duel se odehrál ve městě Mitrovica, kde dodnes kvůli vypjaté situaci mezi etnickými Albánci a Srby zůstávají hlídky vojáků NATO.

„Uskutečnění tohoto zápasu pro nás byla výhra. Ze strany FIFA to byla jasná zpráva. Hned jsme začali jinak přemýšlet. Začali jsme věřit, že se staneme právoplatnými členy. Potřebovali jsme pouze čas na přípravu lidí. I kdybychom neměli právo, aby se před utkáním hrála naše národní hymna, bylo by to v pořádku. Chtěli jsme hrát fotbal, to bylo to nejdůležitější,“ přidal další vzpomínku Vokrriho syn Gramoz.

„Nejprve to byla přátelská utkání. Poté naše delegace byla pozvána na kongres UEFA, můj otec byl pozván na předávání ocenění Ballon d’Or. Viděli jsme náznaky, že by to mohlo vyjít,“ pokračoval. A přesně tak se také stalo, vyšlo to.

V květnu 2016 se po obrovském vynaloženém úsilí a veškeré snaze Fadila Vokrriho Kosovo dočkalo. Nejprve bylo přijato jakožto řádný člen UEFA a hned poté následovalo přijetí ze strany FIFA. „Celá země se zastavila. Od vyhlášení nezávislosti se jednalo o největší událost, která se v celém Kosovu stala. Slavilo se, jako bychom vyhráli mistrovství světa,“ pamatuje si velkou událost syn hlavního aktéra celé snahy a iniciativy o zapojení Kosova do mezinárodního fotbalu.

Při hlasování UEFA byl výsledek poměrně těsný. Pro přijetí Kosova hlasovalo 28 členů, proti bylo 24 členů, plus ještě dva další, jejichž hlasy však byly neplatné. Tomislav Karadzič, tehdejší prezident srbské fotbalové asociace napadl výsledek hlasování. Jeho platnost dokonce musela potvrzovat Mezinárodní sportovní arbitráž. Mimo to padlo z jeho úst vyjádření, že výsledek by mohl otevřít pomyslnou pandořinu skříňku napříč Evropou a vyvolat v regionu pořádnou bouři. Nyní však můžeme vidět, že se zase nic tak zásadního nestalo.

Zdroj: dw.com

Pro Kosovo se tedy jednalo o nový začátek. Dostalo možnost se účastnit kvalifikace na mistrovství světa 2018 v Rusku. Jenže bylo potřebné dát dohromady kvalitní tým a to se úplně nepodařilo. Největší hvězdy, které by mohly Kosovo reprezentovat, Granit Xhaka a Xherdan Shaqiri se rozhodly setrvat v dresech Švýcarska. Celkově se mohlo mnoho dalších hráčů rozhodnout pro změnu a připojit se k nové reprezentaci Kosova.

UEFA uvedla, že tu ta možnost je a že případné žádosti bude posuzovat případ od případu. To proto, že například Švýcarsko si stěžovalo, že Kosovo negativně ovlivňuje jejich hráče. Celkově se hned několik států bálo, že by se někteří hráči mohli rozhodnout změnit reprezentaci. Na vyřízení některých žádostí se navíc čekalo poměrně dlouho.

Když mělo dojít k prvnímu soutěžnímu utkání v rámci kvalifikace, tak ještě pět hodin před jeho startem se čekalo na vyřízení žádostí hned šesti hráčů, mezi nimiž byl například Valon Berisha, který se řadí mezi největší hvězdy kosovského výběru. Vše se ale nakonec stihlo a tak mohlo Kosovo slavit první soutěžní bod, když na půdě Finska vyválčilo remízu 1:1. Jenže v celé kvalifikaci se jednalo o jediný bod, následovala jedna prohra za druhou. Jejich série se zastavila na čísle 9.

Zdroj: infobetting.com

Dnešní realita Kosova vypadá poněkud jinak. V zemi je v rámci mezí klid a fotbalově se jí nebývale daří. Jenže se stále musí potýkat s výlevy některých omezenců či lidí, kteří se doposud nevyrovnali s tím, že se jedná o samostatný stát.

Tomu důkazem jest sobotní výjezd fanoušků z České republiky na utkání reprezentace právě do Kosova. Osm jich totiž bylo zatčeno, jelikož u sebe měli srbské vlajky a transparenty s nápisy „Kosovo je Srbsko,“ což není úplně v pořádku. Naneštěstí to není ojedinělý jev a nutno podotknout, že tito omezenci opět proslavili Českou republiku ve světových médiích.

I při zápasech srbských týmů na půdě České republiky docházelo ke společným pokřikům, které zněly stejně jako nápisy na transparentech. Před pěti lety mimo jiné hrálo Srbsko s Albánií a nad stadionem letěl dron s bannerem zobrazujícím Kosovo jako součást Velké Albánie. Jednalo se o veliké pobouření, které vyvolalo masovou rvačku a napadeni byli i hráči. Zápas byl přerušen po 42 minutách a jeho výsledek byl rozhodnut jakožto vítězství 3:0 ve prospěch Albánie a Srbsko bylo dodatečně potrestáno.

Zajímavé to bude i v případě, kdyby se Kosovu reálně podařilo postoupit přímo na EURO, nebo by se dostalo do play-off o čtyři postupová místa. UEFA se zaručeně postará, aby se v případě play-off vyhnula vzájemnému duelu se Srby či Bosnou a Hercegovinou. Jenže klání proti jiným týmům, kterým by Kosovo mohlo vadit, zkrátka nemůže rušit. Proto se dá čekat, že by se některé duely odehrály na neutrální půdě.

Mistrovství Evropy 2020 se bude odehrávat na území 12 států. Hned čtyři z nich Kosovo neuznávají jako samostatný stát – Ázerbájdžán, Rumunsko, Rusko a Španělsko. Jak si poradí UEFA s touto komplikací? Toť otázka, na níž se odpověď zatím nachází pouze ve hvězdách.

Čímž se můžeme vrátit opět k Fadilu Vokrrimu a postupně článek zakončit. Když totiž před rokem zemřel, došlo k nevídané události. Dočkal se speciálního státního obřadu v hlavním městě Kosova a na pohřeb mu přišli i srbští úředníci, mezi nimiž byl například Tomislav Karadzič, bývalý prezident srbského fotbalového svazu, který kritizoval přijetí Kosova mezi členy UEFA.

Jeho syn byl poté pozván na půdu Partizanu Bělehrad. „Šel jsem do Bělehradu a projevili mi obrovský respekt. Nezajímalo je, jestli jsem Albáncem. Řekli mi, že jsem součástí jejich rodiny kvůli mému otci. Proto si myslím, že zejména zde, v tomto případě mezi Kosovem a Srbskem, bychom měli používat sport a fotbal k podpoře vztahů mezi zeměmi,“ vyjádřil se Gramoz.

„Bude to velké vítězství pro náš národní tým v den, kdy se s námi na hřišti postaví kosovský Srb,“ zakončil syn velkolepého Fadila Vokrriho, který si jakožto kosovský Albánec dokázal právě díky sportu vydobýt úctu Srbů a ukázal, jak mocný může fotbal být.

Reklama

Fotbal

Vzor na hřišti i mimo něj. Německá legenda hodlá bojkotovat MS v Kataru. Už 11 let má stejný názor

Bývalý kapitán Německa a Bayernu Mnichov Philipp Lahm bude letos v zimě bojkotovat mistrovství světa kvůli špatnému stavu lidských práv hostitelské země Katar.

FIFA čelila široké kritice za udělení turnaje malé zemi Perského zálivu, která má přes dva miliony obyvatel.

Katar se nikdy předtím nekvalifikoval na mistrovství světa a byl na 113. místě na světě, když mu byla udělena práva na pořádání turnaje, který byl letos kvůli extrémním letním teplotám v zemi přesunut na zimu.

Od té doby, co byla země v roce 2010 jmenována hostitelem, byla také široce kritizována situace v oblasti lidských práv v zemi a zacházení s migrujícími pracovníky.

Bývalý krajní obránce Bayernu Mnichov Lahm byl kapitánem Německa na mistrovství světa 2014 v Brazílii a nyní pracuje jako turnajový ředitel německé FA pro Euro 2024.

Ale 38letý hráč říká, že se nezúčastní mistrovství světa v Kataru.

„Nejsem součástí delegace a nechci tam létat jako fanoušek,“ řekl Lahm německému listu Kicker.

„Raději sleduji turnaj z domova.

„Největší roli při zadávání turnaje by měla hrát lidská práva. Pokud země získá zakázku, která je v tomto ohledu na tom s nejhoršími výsledky, začnete přemýšlet o kritériích, podle kterých se rozhodujete.“

„To by se v budoucnu nemělo opakovat. Lidská práva, udržitelnost, velikost země… zdá se, že nic z toho nehrálo roli.“

Vyšetřování The Guardian z roku 2021 zjistilo, že od doby, kdy byl Katar před 12 lety vyhlášen jako hostitelská země, zemřelo v Kataru více než 6 500 migrujících pracovníků, přičemž 37 úmrtí přímo souvisí s výstavbou stadionů pro turnaj.

Podle Amnesty International katarské „úřady nadále omezují svobodu projevu pomocí urážlivých zákonů k potlačení kritických hlasů“, zatímco ženy a LGBTQ+ komunita jsou rovněž utlačovány.

Homosexualita je v Kataru nezákonná a vztahy osob stejného pohlaví mohou vést k trestnímu stíhání a trestu odnětí svobody až na sedm let.

Prezident FIFA Gianni Infantino trval na tom, že „všichni jsou vítáni“ ve státě Perského zálivu, a vyzval fotbalové fanoušky LGBTQ+, aby se turnaje zúčastnili.

Nedávné vyšetřování – vedené společně NRK a SVT ve Švédsku a DR v Dánsku – však zjistilo, že některé hotely v zemi odmítají pobyt párům stejného pohlaví.

Manažer Anglie Gareth Southgate již dříve řekl, že je „velká škoda“, že někteří příznivci Three Lions neodcestují na mistrovství světa do Kataru.

Jeho komentáře však byly kritizovány generálním ředitelem Kataru 2022 Nasserem Al Khaterem, který Southgate varoval, aby „vybíral slova opatrně“.

Publikováno

dne

Už v listopadu se bude konat fotbalové mistrovství světa v Kataru. Kontroverzní šampionát stále vyvolává rozepře. Dlouhodobě s místem konáním nesouhlasí legendární Philipp Lahm, jenž oznámil, že bude šampionát bojkotovat.

Philipp Lahm byl už jako fotbalista proslulý jako naprostý profesionál. Férový muž, vzor, nejlepší možný kapitán. Ještě když válel v dresu německé reprezentace či Bayernu Mnichov, tak se mu nelíbilo, že se bude světový šampionát konat v Kataru.

Psal se rok 2010, kdy byl Katar zvolen coby hostitelská země mistrovství světa. Tento krok byl velmi kritizován. Katar má přes dva miliony obyvatel, v té době byl v žebříčku FIFA na 113. místě a nikdy před tím se nekvalifikoval na světový šampionát.

Mimo to se už v té době řešilo, jak je na tom Katar z pohledu lidských práv. To se ostatně řeší dodnes a leckdo nabádá k tomu, aby se to přehlíželo. FIFA na šampionát láká s tím, že všichni budou v Kataru vítání, přičemž je zřejmé, že opak je pravdou.

V roce 2011 Lahm prohlásil, že pořádat šampionát v Kataru je šílenost. A nyní, když je ředitelem německého svazu pro blížící se Euro 2024, na svá slova navázal oznámením bojkotu.

„Nejsem součástí delegace, která do Kataru poletí, a nechci tam letět ani jako fanoušek. Raději budu turnaj sledovat z domova. Největší roli při výběru místa konání turnaje by měla hrát lidská práva,“ nechal se slyšet legendární fotbalista pro Kicker.

„Pokud turnaj získá nějaká země, která má v tomto ohledu nejhorší výsledky, je čas přemýšlet o kritériích, na základě nichž se rozhoduje. To by se v budoucnu nemělo opakovat. Lidská práva, udržitelnost, velikost země… Zdá se, že nic z toho nehraje roli,“ dodal Lahm.

Zdroj: Kicker, SportBible

Pokračovat ve čtení

Fotbal

V 9 letech nasázela mezi chlapci přes 100 gólů, přesto jí zakázali hrát. Teď rekordmanka Whiteová dovedla Anglii k vysněné trofeji

Ženský fotbal zažívá obrovský vzestup. Zejména pak v Anglii, která nyní vyhrála ženské EURO. Velké vítězství si užívá celý ostrovní národ. Spolu s úspěchem však přicházejí i velké příběhy. Jeden z nich napsala i hrdinka ženské reprezentace Ellen Whiteová.

Publikováno

dne

Ženský fotbal zažívá obrovský vzestup. Zejména pak v Anglii, která nyní vyhrála ženské EURO. Velké vítězství si užívá celý ostrovní národ. Spolu s úspěchem však přicházejí i velké příběhy. Jeden z nich napsala i hrdinka ženské reprezentace Ellen Whiteová.

Kdo je Ellen Whiteová?

Ženský fotbal nabírá na popularitě, jména mnoha hráček však fotbaloví fanoušci neslyšeli. Podobně to bude zřejmě u Ellen Whiteové, kterou znají zejména Angličané. Ostatně se jedná o anglickou fotbalistku, která za sebou má skvělou kariéru.

Nyní má 33 let a jedná se o nejlepší střelkyni ženské reprezentace všech dob. Nasázela 52 gólů ve 113 zápasech. Za anglické reprezentace (mužské či ženské) nasázel více gólů jen Wayne Rooney (54 gólů).

Nyní byla jednou z tahounek anglického ženského týmu, který na domácí půdě vyhrál ženské mistrovství Evropy. Během své kariéry vystřídala týmy Arsenalu, Chelsea či Manchesteru City, kde působí nyní.

Čím je její příběh specifický?

Whiteová prožila vynikající kariéru. Nicméně za vším stálo obrovské úsilí a fakt, že se nikdy nevzdala. A že k tomu měla důvod i příležitost.

S fotbalem začínala v chlapeckém juniorském týmu Aylesbury Town. V osmi letech v tamní lize nasázela přes 100 gólů. V devíti jí však bylo zakázáno v regionální lize hrát. Plátek The Bucks Herald dokonce vydal 23. září 1998 článek, v němž se tématu věnoval na titulní stránce.

Právě titulní stránka po evropském šampionátu obletěla sociální sítě. „Ellen je teprve devět let a nechápe, proč nemůže hrát fotbal,“ stojí v textu. O 24 let později se raduje s velké trofeje.

Zdroj: The Sport Social, Daily Star, Give Me Sport

Pokračovat ve čtení

Fotbal

Žebříček jedenácti nejhodnotnějších českých fotbalistů

Připravili jsme si pro Vás žebříček jedenácti nejhodnotnějších českých fotbalistů. Není překvapením, že nade všemi vládne Patrik Schick s Tomášem Součkem. Za nimi pak následují Adam Hložek s Antonínem Barákem.

Publikováno

dne

Od

Připravili jsme si pro Vás žebříček jedenácti nejhodnotnějších českých fotbalistů. Není překvapením, že nade všemi vládne Patrik Schick s Tomášem Součkem. Za nimi pak následují Adam Hložek s Antonínem Barákem.

1. místo – Patrik Schick (€50 mil.)

Na prvním místě je podle očekávání Patrik Schick, jenž zažil velice povedenou sezónu. Jeho aktuální hodnota je na padesáti milionech eur, přičemž po dobu jeho angažmá v Leverkusenu se tato částka zdvojnásobila. A není divu. Schick je v německém klubu oporou a útočníkem číslo jedna, navíc velmi často rozhoduje zápasy ve prospěch svého týmu.

2. místo – Tomáš Souček (€45 mil.)

Tomáš Souček je stále velice pracovitým záložníkem a tedy i poměrně oblíbeným hráčem fanoušků West Hamu. Je velice nebezpečný v soupeřově šestnáctce, odkud dal hlavou již několik branek. Na trhu se jeho hodnota pohybuje na 45 milionech eur.

3. – 4. místo – Antonín Barák a Adam Hložek (€20 mil.)

Antonín Barák je ve svých sedmadvaceti letech poměrně zkušeným hráčem a oporou Verony i české reprezentace. To naopak Hložek má po svém prvním velkém přestupu, kdy ze Sparty zamířil do Leverkusenu, kde bude oblékat stejný dres s Patrikem Schickem. Hložek má před sebou opravdu velkou budoucnost, bude ale záležet, jakými výkony se bude prezentovat v Bundeslize.

5. místo – Vladimír Coufal (€12 mil.)

Na pátém místě se umístil český nejhodnotnější obránce Vladimír Coufal. Ten po boku Součka hájí barvy West Hamu, a i když se během minulé sezóny potýkal se zraněním, velmi rychle se vrátil zpět do základní sestavy. Za dvě sezóny nastoupil do sedmdesáti soutěžních utkání, což je opravdu úctyhodné číslo na to, že klub si od jeho příchodu příliš mnoho nesliboval.

6. – 8. místo – Tomáš Holeš, Alex Král, David Zima (€7 mil.)

O šesté místo se dělí hned tři hráči. Nejhodnotnějším hráčem z české ligy se stal po odchodu Hložka Tomáš Holeš. Jedná se o defenzivního záložníka, jenž je stálicí a oporou sestavy Slavie.

Zdá se, že pro Alexe Krále konečně skončilo hektické období. Mladý záložník, jenž opustil West Ham a následně pozastavil smlouvu se Spartakem Moskva, zamířil do německého Schalke. Zde by měl na hřišti dostat více prostoru a vrátit se do své dřívější formy.

Třetím fotbalistou je teprve jednadvacetiletý stoper Zima. Ten se neskutečně vyšvihl ve Slavii, odkud zamířil do Turína hrající Serii A. Zima se rovněž propracoval do reprezentační sestavy a i jeho by mohla čekat velká budoucnost.

9. – 11. místo – Pavel Kadeřábek, Jan Kuchta, Ladislav Krejčí (€5 mil.)

I na devátém místě jsou tři hráči, kteří jsou shodně oceněni na pěti milionech eur. Pavel Kadeřábek je velice zkušený bek, jenž se vyznačuje náročným stylem hry. Ve třiceti letech stále nastupuje v Bundeslize za Hoffenheim, kam přišel v létě 2015.

Jak Kuchta se za poslední měsíce výkonnostně značně zlepšil. Pracovitý útočník však vzbudil mezi veřejností zájem spíše svým přestupem do Sparty, který zejména fanoušci Slavie špatně nesou. V Edenu totiž již dříve nastupoval, kde byl velmi oblíbeným hráčem fanoušků sešívaných.

Ladislav Krejčí mladší má být hlavní tváří nové Sparty, a i proto byl také zvolen kapitánem. Krejčí má stále třiadvacet let, avšak respekt na hřišti vzbuzuje spíše on, když se nebojí v souboji značně přitvrdit. Jedná se však o velmi talentovaného fotbalistu.

Zdroj: Livesport, Transfermarkt

Pokračovat ve čtení

Oblíbené