Osobnosti českého fotbalu: Neúnavný bojovník se svým osobitým stylem, to byl Sparťan století Andrej Kvašňák

Andrej Kvašnák byl vynikající záložník pražské Sparty, který neúnavně burcoval své spoluhráče a svým zvláštním stylem nikdy nezapomněl ani na diváky, kteří na něj velmi rádi chodili. Vždyť poté, co ze Sparty odešel, tak se značně snížila návštěvnost na stadionu.

Andrej Kvašňák se narodil 19. května 1936 v Košicích. S profesionálním fotbalem se ale poprvé setkal na vojně, když v roce 1956 působil v celku v Dukla Pardubice. Poté následoval návrat domů, kde strávil rok v týmu VSS Košice.

V roce 1959 si nadějného fotbalistu vyhlédla pražská Sparta, ale Kvašňákův přestup nakonec skončil až u svazové disciplinární komise. Na tyto nepříjemné události zavzpomínal na webu sparta.cz jeho spoluhráč Václav Mašek, který na Kvašňáka samozřejmě nezapomněl ve své autobiografii Věrné sparťanské srdce.

„Andrej přestoupil do Sparty začátkem roku 1960, ale Košice tehdy s jeho přestupem nesouhlasily, mezi oběma kluby vznikla řevnivost a dlouho se pak vzájemné zápasy hrály na ostří nože, na což si stále dobře pamatuji. Hlavním záměrem košických hráčů bylo Kvašňáka pořádně nakopat. Hlavně v Košicích se před rozdivočelými diváky vyřizovaly osobní účty.“

Nejhorší bylo hned první utkání po jeho přestupu do Sparty v bouřlivém prostředí ve východoslovenské metropoli. Andrej se však na tento zápas dobře připravil a hned během prvních pěti minut sám dvakrát hrubě fauloval, za což mohl být i vyloučen. Následovaly šarvátky, nadávky, diváci lezli na oplocení hřiště, prostě rozpoutalo se peklo. I když jsme prohráli, tak jsem byl rád, že jsme zůstali zdraví.“

„Při zpáteční cestě do Prahy jsem Andrejovi říkal, že mu hrozilo i vyloučení, ale on mě tehdy směsicí slovenštiny, maďarštiny a zkomolené češtiny vysvětloval: ´Venúšku, do pátej minúty tě nikdo nevylúčí. A je treba jebnúť toho chrapúna, než on jebne teba.´“

Kvašňák během 10 let ve Spartě nastoupil do 433 zápasů, z nichž 202 utkání bylo ligových. Tehdy byl klíčovou postavou, na kterou díky jeho hereckým, ale samozřejmě i fotbalovým schopnostem chodilo mnoho fanoušků. Byl v tu dobu ztělesněním Sparty, s níž také oslavil dva ligové tituly, a to v sezoně 1964/65 a 1966/67.

Ohromných úspěchů se ale dočkal i v reprezentaci Československa, když se v roce 1960 radoval se spoluhráči z třetího místa na evropském šampionátu a o dva roky později se podařilo Kvašňákovi a spol. dojít až do finále, kde byla nad naše síly až Brazílie v čele s hvězdným Pelém.

Na mistrovství světa v Chile se však kvůli operaci menisku málem ani nepodíval. Nicméně vše nakonec dopadlo dobře a Kvašňák výraznou měrou přispěl k tomuto velkému úspěchu. Celkem v reprezentaci odehrál 47 zápasů a vstřelil i 13 gólů.

V roce 1969 si vyzkoušel Andrej i zahraniční angažmá, když působil v Racingu Mechelen. Poté se ještě na čas vrátil na fotbalové trávníky u nás, když nastupoval za FK Viktorii Žižkov, TJ Turnov a naposledy za Zličín, kde ukončil v roce 1977 svoji aktivní hráčskou kariéru.

„Andrej byl výborný fotbalista, báječný herec a obratný diplomat na hřišti i mimo něj. Dirigoval hru, jeho herní styl si nikdo nemohl splést. Po našich hřištích chodil jenom jeden. Zdálo se, že se sotva sune, ale nic mu neuteklo. Říkalo se, že je to chodící muž, který je všude. Bez něj si v té době mužstvo Sparty nikdo nedovedl představit,“ vzpomíná na Kvašňáka trenér Václav Ježek.

„V roce 1965 jsme v Paříži vyhráli takzvaný Noční turnaj, jehož se zúčastnil i tehdy slavný Anderlecht. Za vnitřní trio Mráz, Kvašňák, Mašek nabízeli Francouzi 500 osobních automobilů značky Renault, což tehdy v korunách představovalo obrovskou částku. Najednou se kolem našich hráčů začali točit různí makléři, náhončí, nákupčí… Obavy, že by podlehl lákavým nabídkám, však byly plané.“

„Andreje tehdy tento šíbr zavedl do parfumerie, aby si vybral nějaký dárek pro manželku. A Andrej skutečně vybíral a vybíral, až tam narostla hromada zboží asi za tisíc franků. Tím však všechno skončilo. Andrej, ale ani nikdo jiný, nechtěl Spartu opustit.“

Václav Ježek a Andrej Kvašňák se nakonec rozloučili se Spartou společně, když v roce 1969 v jarním ligovém utkání s Ostravou, které se hrálo na vyprodaném sparťanském stadionu poprvé za umělého osvětlení. Pražský tým zvítězil 5:0 a uzavřel jednu velkou éru.

Kvašňák se nakonec dočkal i velké pocty, když byl vyhlášen Sparťanem století. Jeho srdce přestalo tlouci v roce 2007, kdy podlehl rakovině plic.