Tréninkové podmínky dnes a za nás se nedají srovnat! Mladí kluci si toho ale neváží, tvrdí Radek Slončík

V obsáhlém rozhovoru pro náš web nám sportovní ředitel akademie Baníku Ostrava líčí situaci dnešní fotbalové mládeže a srovnává tréninkové podmínky u nás a v Evropě. Odpovídá nám ale také na další, neméně zajímavé otázky, které budou zajímat nejen fanoušky ostravského Baníku.

Zdroj: fcb.cz

Vy jste Radku šéfem akademie Baníku Ostrava, co vlastně jakožto šéf akademie máte na starosti?

Tak určitě celkovou organizaci, a to od U6 až po U19. Řešíme jak trenérské obsazení, tak hráčské kádry, školu nebo internát s lidmi, kteří jsou za to odpovědní. Myslím, že je tohle nastavené dobře, což jde vidět na jednotlivých ročnících. Jde to vidět i na Baník Cupu. Mým hlavním cílem je dostat ty kluky do áčka. Aby byli naši kluci nachystaní.

Když už mají těch sedmnáct, osmnáct let, tak aby jsme věděli, že jsou v každém ročníku tři nebo čtyři hráči, kteří by byli schopni zahrát v A-mužstvu. Baník vždy táhly vlastní odchovanci a všichni chceme, aby Baník nemusel neustále kupovat ty tahouny, abychom zase měli v áčku naše kluky z naší akademie.

Jak na tom z Vašeho pohledu tedy je mládež Baníku, ohledně zázemí a podmínek ve srovnání se zbytkem republiky?

Je na tom velmi dobře. Je na tom o poznání lépe, než tomu bylo před pěti lety, kdy pan majitel tady vybudoval umělou trávu na ZŠ Šoupala, město dobudovalo tréninkové centrum na Bazalech, pan majitel udělal tréninkové centrum i na Vistě, kde máme dva umělé trávníky a jednu přírodní trávu. Koupil tam také jeden velký dům, který by chtěl přestavět a do dvou let by tam mělo být celé zázemí pro dorostenecké kategorie.

Měly by tam být šatny, rehabilitace, internát, naše střední škola, zdravotní středisko, restaurace… Tohle když se povede, tak se dostaneme zase o kus dál. Ale v porovnání například se Spartou, kde mají na Strahově devět hřišť.. To my bohužel takhle na jednom místě nemáme. Ale myslím, že můžeme být maximálně spokojení, že takové podmínky máme momentálně a ti kluci mohou kvalitně růst.

Mnohé fanoušky našeho fotbalu by určitě zajímalo srovnání téže věci s evropskými zeměmi…

Úplně se to teda srovnávat nedá.. My byli s devatenáctkou v lednu na Bayernu Mnichov a jak jsme tam přijeli, tak říkali, že jejich tréninkové centrum mají vybudované za 70 milionů eur, které je staré myslím dva roky. To byla opravdu špička jo.

Tam mají jeden stadion pro tři tisíce diváků, kde hraje třeba juniorka jejich, hřiště s přírodní trávou, umělou trávou, různá workoutová hřiště, velkou tělocvičnu, posilovny, obrovské sály, kde najdete nejmodernější vybavení.

Na takovou úroveň může v Česku dosáhnout tak možná Sparta, i když asi ani ta ne. My jsme velmi rádi za to, co tady v České republice máme. Je ale pravda, že jak byli kluci na stáži v Salzburgu nebo Lipsku, tak i tam ty podmínky a zázemí mají ještě o velký kus dál.

Obecně známým faktem je, že v ledním hokeji nám s výchovou mládeže oproti jiným hokejovým mocnostem tzv. ujel vlak. Jak je na tom fotbal?

Český fotbal nemohu tak úplně hodnotit, ale z pohledu Baníku se zlepšujeme. Ten propad byl velký, nechci se vracet k minulosti, ale když jsme vyrůstali my, tak celkově ta doba pro nás byla dobrá v tom, že ty podmínky jsme tady v Baníku měli dobré a hlavně jsme neměli k dispozici dnešní vymoženosti, ať už mobily, sociální sítě, kde kluci zbytečně zabijí čas na těchto věcech.

My jsme byli osm hodin venku každý den. Ta pohybová kultura, ten pohybový základ tam prostě byl. A to teďka slyším od všech těchto hráčů, ať už slyším Hniličku, Ručinského, ve fotbalovém prostředí když slyším Šmicera, Nedvěda – s tímhle já maximálně souhlasím. Protože co my jsme měli jinak? Chodili jsme do školy, ale potom jsme lítali venku, šplhali po stromech, hráli jsme fotbal, hokej, hokejbal, zkrátka jsme byli vychováváni jinak.

Teď? Teď jsou ti kluci zavření, koukají do telefonů a ti, kteří o to nemají zájem, si odbudou hodinu a půl na tréninku a následně celý den leží! Stává se pak, že se kluci nechají uspokojit první smlouvou. My hráli kdysi fotbal více s takovou tou chutí, radostí a právě to mi teďka trošku chybí u těch hráčů.

Já jsem rád, že jste vlastně úplně sám navázal na to srovnání dnešní doby s dobou například před patnácti, dvaceti lety. Jak moc to mají dnešní hráči lehčí, než vy kdysi?

No o podmínkách se vůbec nedá bavit. My jsme trénovali na škváře – To kdybychom dneska řekli klukům, že jdeme trénovat na škváru, to by bylo… My měli gumotextilky za čtyřicet korun. Dneska ale co vidím, v čem ti kluci trénují, v jakých kopačkách, v jakém oblečení, v jakých posilovnách, na jakých hřištích.. V tomhle je zase ta doba perfektní. Zaprší, tak nevadí, jde se z přírodní trávy na umělku.

Dnes si toho však kluci neváží, protože se nepohybovali v tehdejší naší době. Běhali jsme v zimě a neměli jsme žádné termo trička, měli jsme trička bavlněné. Byli jsme mokří, zpocení, nemocní, ale po nějakém čase už jsme byli odolní. Dneska trochu foukne a někteří už nechtějí hrát, netrénují. Tohle jsme právě kdysi mnohem méně řešili, než jak to řeší tato generace.

Můžete prozradit, jak probíhá tréninkový proces v Baníku napříč všemi věkovými kategoriemi? Čím se to liší?

Je to vlastně vše postupně, od školky, přes přípravky, žáky a dál. Ten tréninkový cyklus celý je postupně čím dál náročnější. Kde chci, aby to bylo nejnáročnější, tak to je u kluků, co mají 14, 15 nebo 16 roků. V tomhle období můžeme ty kluky nejvíce rozvíjet, hlavně po té silové a kondiční stránce v návaznosti potom na sedmnáctky, osmnáctky.

Chceme ale taky, aby si ti kluci užili své dětství, a ne že tady budou sedmkrát, osmkrát týdně trénovat a potom je ten fotbal přestane bavit. Spíš aby měli ten den pro sebe. No a později, právě v té šestnáctce a dál, abychom to skládali do tzv. pyramidy, kdy víme, kteří nejlepší hráči na to mají.

Teď vlastně otázka vyloženě k Baníku. Ten v roce 2022, což se dá označit za blízkou budoucnost, slaví své stoleté výročí. Je už nyní něco naplánováno? Nebo se to zatím příliš neřeší?

Myslím, že na podzim už jsme měli schůzku, kde bylo asi dvacet lidí, kteří s tím budou mít něco společného. Má to na starosti marketing a myslím, že celý rok se ponese ve znamení toho, že má Baník 100 let. Budeme pořádat různé zápasy a akce, bude to znát i na dresech.

Zkrátka vše tomu bude přizpůsobeno, ať si to co nejvíce připomeneme. Ať už to jsou nová jména v našem kádru nebo mladí fotbalisté – každý ať ví, co Baník znamená, jaká je to značka a fenomén nejen na Ostravsku, ale i v celé republice.

Jak jsme začali, tak taky skončíme – Máme tady závěrečnou otázku, která půjde Radku znovu na Vaši adresu. Jaké jsou vaše osobní ambice do budoucna? Chtěl byste třeba někdy trénovat A-mužstvo?

Dost lidí se mě na to ptá. Největší radost ale mám, když můžu trénovat naše dorostenecké kategorie, to mě nejvíce baví a naplňuje. V blízké budoucnosti si myslím, že se budu věnovat té mládeži a doporučovat nejlepší mladé kluky do áčka, vychovat je co nejlépe, komunikovat s trenéry, mít dobrý tréninkový proces…

U nás se najdou velmi šikovní a zajímaví hráči. Ve spolupráci s trenéry a s managementem ti kluci, kteří budou chtít a budou i charakterově dobře nastavení, tak jim chceme dopomoct k tomu, aby se do toho áčka dostali.

Mohlo by vás zajímat

Komentáře

  1. Dobrý den,
    zhruba před téměř před 50 lety jsem měl možnost si jako dorostenec
    zahrát na baníkovské jako trávě i na škváře. Žádný zázrak. Na mezinárodním
    dorosteneckém turnaji v Přerově bylo při našem zápasu s Baníkem chování
    trenérů vůči nám venkovanům povýšené a plné zesměšňování, ubohost.
    V uplynulém roce jsem již jako penzista pískal zápas tuším U 12 nebo U 13.
    Před utkáním jsem si říkal, to mě zase čekají namistrovaní a povýšení tenéři.
    Předstoupil jsem před trenéry, abych jim sdělil jakým stylem budu utkání řídit,
    měl jsem v paměti své staré zkušenosti, ale byl jsem vstřícností a slušností
    trenérů zaskočen. To že kluci byli nesmírně fotbalově šikovní mě nepřekvapilo,
    ale jejich chování ano . Byli velmi slušní, na chodbách stadionu pozdravili každého
    dospělého. Při odchodu do šaten jsem se sám musel zastydět a vrátit se zpět
    před vchod do šaten a ještě jednou si očistit kopačky, protože trenéři baníkovců
    nedopustili , aby klukům z kopaček odpadl byť kousíček bláta. A fotbalová šikovnost
    jejich kluků , zážitek. Finančně je to vlastně takřka legrace pískat takové zápasy
    oproti zápasům v pralese, ale pohodově je to úplně jinde. Jen vyjímečně vydržím u televize
    sledovat celý zápas naší nejvyšší fotbalové soutěže, ale pokud budou někde v okolí
    hrát žáci Baníku rád se pojedu podívat. Pokud jsou na stejné úrovni i ostatní trenéři
    mládeže Baníku není pochyb o tom, že Baník je na velmi dobré cestě.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Oblíbené

Fenomén Trpišovský. Z vody dokáže udělat víno, nerozhodují jména na zádech, ale úspěšný systém

Jindřich Trpišovský prošel ve vrcholovém fotbale třemi kluby, které měly v podstatě stejný záměr. Z neznámých a neokoukaných fotbalistů vybrousil diamanty, které pak posílal dál do světa. Ze Žižkova do první ligy, z Liberce do lepších klubů a ze Slavie je posílá do nejlepších světových lig.

Potopil jsem nás svými chybami, tvrdí Nguyen. Hoftych výkon svých svěřenců pochválil

Hoffenheim pod Ještědem potvrdil roli favorita a porazil Liberec na jeho půdě 2:0. Na první branku se však čekalo až do 77. minuty a zápas rozhodně nebyl tak jednoznačný. Jak jej hodnotí gólman Filip Nguyen a kouč Pavel Hoftych?

Kotal po výhře nad Celticem: Nedělali kardiální chyby a podržel nás Nita

Sparta i podruhé dokázala porazit Celtic a i tentokrát výsledkem 4:1. Letenští si tak napravili chuť po nepovedeném zápase s Českými Budějovicemi. Jak duel se skotským klubem hodnotil Václav Kotal?