Football Manager Blog 2. epizoda – Dva Weberové tankují super

Moje kariéra byla impozantní, pokud uvážím fakt, že jsem začínal od nuly. V minulé epizodě, která obsahovala většinu toho, co se mi povedlo a nepovedlo, se vracím k poslednímu klubu, který mě přijal. Jestli jste dávali pozor, víte, že to byl Bayern Mnichov. Byl jsem úspěšný na německém území, nebo to bylo jinak? To se dozvíte ve druhé epizodě mého blogu.

Nejprve jsem si probral soupisku. A nadšený jsem moc nebyl. Ovšem i s méně ošlehanými bratry ve zbroji… kopačkách, se dá udělat úspěch. Na úvod jsem prohrál superpohár s Lipskem. To mě nepřekvapilo, ale ani nezastavilo. Měl jsem na účtu něco přes miliardu, nebyl to žádný šlágr.

Chtěl jsem dělat výhodné nákupy a udržet opory. Těmi oporami byli tři mušketýři. Úžasný útočník Edoardo Pelliccia, technické křídlo Tim Fehrenbach a fenomenální křídelní obránce s výbornou střelou Alexis Karagounis. Celý život strávil kariéru v Německu. Nejprve na začátku ve Freiburgu a následně v Bayernu. Vždycky jsem si ho chtěl přivést a teď jsem měl možnost ho i trénovat. Takový řecký Roberto Carlos. Jen hrál vpravo.

Chybělo mi jen levé křídlo, zapátral jsem tak v německé 21 a našel jsem šikovného mladíka z Utrechtu. Pokud jde o ty dva Webery v nadpisu, nemusíte si lámat hlavu. Hned to vysvětlím. Zatímco Andreas byl můj spolehlivý třetí útočník, Matthias byl takový ten typ, co neurazí, ani nenadchne. Mohl to dotáhnout klidně dál.

Vyhrával jsem jeden zápas za druhým. Liga mistrů mi přisoudila nesmírně těžkou skupinu. Barcelona, která sice teď nevyhrává titul za titulem, ale stále má velký rozpočet i skvělé hráče, Lille, jenž pořád s Rennes kralují ve Francii (jsou zde i další velké ryby, takže si PSG asi jen tak neškrtne) a nakonec Beşiktaş, který v minulé sezoně vyhrál domácí ligu. Byl z toho boj až do konce, velmi těsně jsem vyhrál v posledním utkání s Beşiktaşem 4:3. Přestalo se mi dařit od mých narozenin. Prohry a jen málo výher.

Titul byl zřejmě ztracen. Soustředil jsem se na LM. Proto jsem se rozhodl nakoupit pár posil. Nejvíce mě zaujal Argentinec Frederico Iuliano. Rychle se vypracoval do základní sestavy. Nekupoval jsem úplně zázračné hráče, ale měli potenciál hrát dobře. A udržel jsem si svého milovaného útočníka. Nevzal jsem ani nabídku přes 2.5 miliardy. Byla škoda, že jsem narazil v osmifinále na City.

První zápas jsem prohrál jen 0:1. Byl jsem horší. Venkovní utkání začalo skvěle. Ještě v 70té minutě jsem vedl 4:1 a snil jsem o nečekaném postupu.  Oba dva mí útočníci dali po dvou gólech. Jenže rázem to bylo 4:2. Měl jsem hrát asi úsporněji. Ale i to je fotbal, občas riskujete. Chtěl jsem zachránit sezonu pohárem z Evropy. Dostal jsem další dvě branky, tu poslední v nastavení. Tahle remíza byla fakt hořká. Následně jsem prohrál další zápas Bundesligy. Ende.

Čekal jsem od sebe určitě víc. Ani teď se ale Bayernu nedaří a lacině prodali všechny mé nákupy podprůměrným německým a dalším týmům. Alespoň získali zisk jedné miliardy na Danielovi Condemu, kterého jsem vykoupil z Uruguaye. Naštval jsem ho, když jsem ho nemohl z registračních důvodů zařadit na soupisku LM. Chtěl jsem ho obratem prodat, protože jednoduše nezapadl do mužstva.

Líbilo by se mi, kdyby hráči v dalších ročnících měli sadu vlastností podobně jako to je u brilantní strategie Crusader Kings II a III. Aby byli hráči ještě větší individuality. Jak jsem si naplánoval, chtěl jsem dohrát kariéru nejlépe u evropské země. Byl jsem bez angažmá i po MS. Překvapivě, když jsem dovedl vyhrát MS s Brazílií. Ale zase mám už jen tři a půl hvězdičky v hodnocení, takže je to asi spravedlivé.

Chci ještě jednou dotáhnout reprezentaci na mistrovství světa. Povedlo by se mi to již se třetím národním týmem. Vybral jsem si Guineu-Bissau. Měl jsem výborné výsledky. I africký pohár se povedl. Narazil jsem ve vyřazovací části na silný výběr JAR, medaile fuč a nedostal jsem důvěru vést tuto malou zemičku dál. Ihned jsem skočil po Senegalu. Přeci jenom budu mít větší šanci dostat se na světový turnaj.

Po dvou letech jsem si mohl znovu zopakovat African Nations. Skupinu jsem absolvoval bez prohry. S Ugandou 9:0, se silnou Ghanou 2:0 a Togem 7:3. Co jsem si mohl víc přát? Měl jsem vysoké sebevědomí s Nigérií. Tou Nigerií, kterou jsem vedl rok. Bohužel se situace opakovala jako v případě JAR. Velké deja vu. Prohra 2:5 zpečetila mou vizi se Senegalem. Jaká škoda… A víte, jaká byla pointa? No přece práce u Nigérie!

Třetí dobrodružství na africké savaně za tři roky. Jsem opravdu cestovatel. Celý Emil Holub, že? A i díky tomu už umím sedm světových jazyků, když započítám i češtinu se slovenštinou, je to devět. Kéž by tahle lingvistická kouzla fungovala i ve skutečném životě.

V příští epizodě se dozvíte, jestli se mi povedlo uspět na MS (žádná africká země zatím nezískala ani bronz) a napíšu o mém začátku s novým fotbalovým já. Co se týče obrázků, ty si necháme na novou éru. A přidám i nějakou specialitku. Samozřejmě budeme pokračovat v roce 2066. Můžete přispět do diskuze vlastním fotbalovým zážitkem z FM. Třeba se vám taky povedla nevídaná věc.