Spojte se s námi


Ostatní

Čeští atleti vezou z ME 4 zlaté medaile! Kdo se postaral o tento úspěch?

Velmi vydařené vystoupení mají za sebou mladí čeští atleti do 23 let na ME v estonském Tallinu. S bilancí pěti cenných kovů (4 – 1 – 0) obsadili v medailovém pořadí států třetí příčku. Kdo se postaral o tento úspěch?

Publikováno

dne

Zdroj: Clément Bucco-Lechat, CC BY-SA 3.0

Velmi vydařené vystoupení mají za sebou mladí čeští atleti do 23 let na ME v estonském Tallinu. S bilancí pěti cenných kovů (4 – 1 – 0) obsadili v medailovém pořadí států třetí příčku. Kdo se postaral o tento úspěch?

Už v sobotním programu byl na pořadu finálový běh žen na 400m, ve kterém jsme měli dvě velké naděje. Lada Vondrová i Barbora Malíková potvrdily role favoritek a získaly s přehledem double.

Lada Vondrová se mohla těšit nejen ze zlaté medaile ale i vylepšeného osobního rekordu 51.19 a těsně uhájila náskok před dotírající Barborou Malíkovou, která si časem 51.23 vyrovnala osobní rekord a získala stříbrnou medaili.

To, co se ale stalo v neděli, by čekal málokterý fanoušek atletiky. Cestu za zlatým hattrickem zahájila Amálie Švábíková. Titul ve skoku o tyči získala výkonem 450 cm.

Jen chvilku po ní se asi o největší senzaci postaral Jan Štefela. Ač to byla jeho první velká mezinárodní akce, počínal si jako zkušený mazák a jako jediný se ve výškařském sektoru přenesl přes laťku ve výšce 220 cm a získal další cenný kov.

Vyvrcholením celého šampionátu byly štafety na 4×400 m. Naše ženská štafeta ve složení Vondrová, Jíchová, Veselá a Malíková (v rozběhu ještě pomohla Holubářová) potvrdily výborné individuální výsledky a zakončily šampionát zlatou medailí časem 3:30.11.

Česká republika se tak díky bilanci 4 zlatých a jedné stříbrné medaili umístila na třetí místě v pořadí národů za Itálií a Německem.

Doufejme, že se mladým atletům bude dařit i do budoucna a že o úspěchy české atletiky bude v dalších letech postaráno.

Zdroj: Atletika.cz

Reklama

Bojové sporty

Djokovič, Verstappen nebo Brady: Kdo je nominován na cenu BBC Sportovní osobnost roku?

Kdo podle vás získá prestižní cenu BBC Sportovní osobnost roku? Volit svého favorita můžete už nyní. Zde je výběr šesti sportovců, které se o vaše hlasy budou ucházet.

Publikováno

dne

Kdo podle vás získá prestižní cenu BBC Sportovní osobnost roku? Volit svého favorita můžete už nyní. Zde je výběr šesti sportovců, které se o vaše hlasy budou ucházet.

Nominace na prestižní cenu byly společností BBC oznámeny v pondělí, 6. prosince. Den po Velké ceně Saúdské Arábie, která mimochodem zahrnovala řadu incidentů mezi nominovaným Maxem Verstappenem a jeho soupeřem Lewisem Hamiltonem.

Verstappen v letošní sezóně formule 1 bojuje o titul mistra světa s předchozím vítězem této ceny. Tím není nikdo jiný, než výše zmíněný Hamilton. Oba jezdci momentálně mají stejný počet bodů a o titulu se tak rozhodne v posledním závodě sezóny v Abú Dhabí.

Právě nizozemský závodník je jedním z šesti nominovaných na cenu BBC Sportovní osobnost roku. Na seznamu však nalezneme další, neméně zajímavá jména.

Dalším jménem na seznamu je Saúl Canelo Alvarez. Profesionální boxer se minulý měsíc stal prvním a nesporným mistrem světa v superstřední váze a do historie se zapsal tím, že držel pásy od čtyř samostatných řídících orgánů současně.

Zřejmě největším jménem na seznamu ale je Novak Djokovič, jenž letos na svém kontě má tři grandslamová vítězství. Srbský tenista vyhrál Australian Open, French Open a v neposlední řadě také Wimbledon.

Hvězdou číslo čtyři je Tom Brady, jenž zastupuje americký fotbal. Letos nejenže pomohl Tampě Bay Buccaneers k zisku Super Bowlu, tímto počinem se také stal sedminásobným vítězem Super Bowlu.

Hlasovat však můžete i pro dvě ženy – Elaine Thompsonovou a Rachael Blackmoreovou. Atletka Thompsonová vybojovala pro Jamajku tři zlaté medaile na olympijských hrách v Tokiu, když vyhrála běh 100 metrů, 200 metrů a 4x 100 metrů.

Blackmoreová je zase první ženskou žokejkou, která v dubnu vyhrála Grand National. Volit svého favorita můžete na webových stránkách BBC, konec hlasování je stanoveno na úterý, 14. prosince, tedy pět dní před slavnostním ceremoniálem.

Zdroje: Motorsport, BBC

Pokračovat ve čtení

Ostatní

Je vůbec hazardní hraní problém? Aneb 5 nejčastějších mýtů o sázení

Publikováno

dne

Hraní hazardních her má ve společnosti nálepku něčeho špatného, nebezpečného. Není proto divu, že se kolem něj vytvořila řada mýtů. S rizikovým chováním se ale potýkají pouze tři procenta celé populace. Správně nastavená pravidla, samoregulace a předem dané limity podporují zodpovědné hraní a dávají hráči možnost kontroly nad vlastním chováním. Ať raději sportujete naživo nebo si na sport vsadíte, hlavním účelem je dobře se pobavit. Přečtěte si, jaké jsou nejčastější mýty o hraní.

Hazardní hry nejsou dostatečně regulované

V roce 2017 byla v České republice přijata nová a velmi striktní regulace, která zavedla v oblasti hazardu řadu efektivních opatření. Později byl zákon novelizován a pravomoci státu tak ještě narostly.

Zákon v současné době ukládá poskytovatelům hazardního hraní povinnost registrovat všechny hráče a kontrolovat, zda nejsou zapsáni v Registru vyloučených osob z účasti na hraní hazardních her, kterých je v současné době více než 405 000. Dále popisuje samoregulační opatření, která musí být hráčům poskytována, omezuje reklamu a udává povinnost přestávek,“ popisuje Jan Řehola, ředitel Institutu pro regulaci hazardních her.

Pro ilustraci si tedy představte, že byste se museli při první návštěvě restaurace registrovat a při každé další by vás chtěli, abyste se přihlásili. Někdo by vám evidoval, kolik piv jste zde vypili, a po dvou hodinách vám pozastavil konzumaci. Zhruba takto od roku 2017 zákon funguje.

Hráči sami nemají sázení jak omezit

Neformální pravidla mohou mít v oblasti hazardu mnohdy větší dopad než samotná legislativa. Hráči díky nim přistupují ke hře zodpovědně, ale nepřijdou o prožitek a zábavu.

Zaměřili jsme se na tři procenta lidí, u kterých může vzniknout závislost, a sestavili jsme Desatero zodpovědného hráče. To by mělo lidem pomoct vykonat drobné změny, které ale mohou mít na jejich život velký vliv,“ vysvětluje dále Jan Řehola. Mezi zásady patří třeba stanovení peněžního i časového limitu, pravidelné přestávky nebo prokládání her s jinými aktivitami.

Svou zkušenost popisuje i Kamil, aktivní online sázkař: „Před deseti lety jsem hrál poměrně nekontrolovaně, ale nakonec jsem si stanovil jasná pravidla, podle kterých sázím dodnes. Mám své limity, kterých se držím a nečekám, že budu pořád jen vyhrávat. Přemýšlím o tom, jak hraju i za kolik, a sázení je pro mě konečně zase zábava.“ Právě vlastní pravidla a sebekontrola jsou nejefektivnějším regulátorem hraní.

Česká republika je kasinem Evropy

Ještě v roce 2010 neslo Česko nálepku “kasino Evropy”. Žádnou podobnost nebo nadstandardní vztahy s Monackým knížectvím v tom ale nehledejte. Před deseti lety fungovalo v Česku přes 100 tisíc legálních hracích automatů a v přepočtu na obyvatele vycházel jeden zhruba na 82 lidí.

Hazard ve všech svých podobách s sebou přináší jisté negativní důsledky jak sociální, tak ekonomické i zdravotní. Během posledních několika let se ale situace u nás výrazně proměnila a dnes se řadíme k evropskému průměru.

Denně hraje hazardní hry v průměru 500 tisíc lidí, přičemž počet heren klesl na současných 1007 se zhruba 35 tisíci herními automaty. To je třetinový počet oproti uživatelům tabáku nebo alkoholických nápojů. Možná rizika, která má hazardní hraní na společnost, tak nejsou v porovnání s ostatními návykovými aktivitami natolik výrazná.

Hráči hazardu mají k rizikovému chování blízko

Spousta Čechů si při pojmu “hazardní hraní” představí blikající automaty v pochybných podnicích, kam chodí jen specifické skupiny lidí s blízkým vztahem k alkoholu a rizikovému chování. V České republice má ale zkušenost s hazardem asi 80 % dospělých lidí, kteří mají nejčastěji v oblibě loterii, stírací losy nebo sportovní sázky. S následky hazardního hraní se potýkají průměrně tři procenta populace.

Největším problémem je podcenění rizika, které hraní přináší, a nesprávný přístup k seberegulačním nástrojům. Kromě samostatně nastavených pravidel může mít vliv na míru rizika i momentální množství stresu, stav mentálního zdraví nebo vrozené predispozice. Pokud si ale hráči dokážou nastavit správné mantinely, může pro ně být hraní pouze zábavou či odreagováním.

Pokud si však hráč, nebo jeho okolí, (což bývá častější případ), všimne, že již neovládá svůj čas a své peníze při hazardním hraním, je potřeba vyhledat pomoc. Pokud je rizikové chování podchyceno včas, dá se předejít často obtížně řešitelným problémům. Kromě projevů závislosti se totiž mohou začít u rizikového hráče objevovat i další potíže.

Může existovat řada psychických poruch, které se mohou u hráčství projevit jako průvodní jev – například úzkosti, deprese, sebevražedné myšlenky nebo dokonce pokusy o sebevraždu, porucha pozornost, bipolární porucha, sociální úzkost, náchylnost k užívání návykových látek a mnoho dalších,” upozorňuje adiktolog a psychoterapeut František Trantina.

Hazard stojí společnost spoustu peněz

Řešení problémů s hazardem sice stojí státní kasu každý rok nemalé peníze, nicméně je potřeba vidět všechny souvislosti i kontext, ve kterém jsou tyto výlohy prezentovány veřejnosti. Podle odhadů Psychiatrického centra Praha činí společenské náklady na hazard asi 15 miliard korun za rok.

Pojďme si ale podrobněji ukázat, co všechno je v této částce zahrnuto. Téměř 75 % z celkové sumy tvoří nehmotná emoční újma hráčů a jejich blízkých, což jsou náklady např. na léčbu duševního zdraví, vypořádání se se závislostí vlastní nebo někoho blízkého, apod.

V konečném důsledku přijde stát důsledkem hazardu o necelých 5 miliard korun, v průměru je to ročně 3,5 až 4,7 miliard Kč. Pokud tuto zdánlivě vysokou sumu porovnáme s částkou vynaloženou na řešení jiných návykových aktivit, jako je pití alkoholu nebo kouření, zjistíme, že částka může být i mnohonásobně vyšší. Náklady na spotřebu alkoholu totiž stojí Česko ročně 59 miliard a na tabák ještě skoro jednou tolik, tedy zhruba 100 miliard korun za rok.

Zdroj: Commlab

Pokračovat ve čtení

Motorsport

Hamilton označil Verstappenovo počínaní za agresivní a nechápe vzájemnou kolizi. Souhlasíte?

Stojíte při Maxi Verstappenovi nebo Lewisi Hamiltonovi? Oba fanouškovské tábory se s koncem sezóny pravděpodobně nemohou vystát a situace z Velké ceny Saúdské Arábie tomu moc nepřidá. Britský pilot to ovšem vidí celkem jasně. Souhlasíte s ním či nikoliv?

Publikováno

dne

Stojíte při Maxi Verstappenovi nebo Lewisi Hamiltonovi? Oba fanouškovské tábory se s koncem sezóny pravděpodobně nemohou vystát a situace z Velké ceny Saúdské Arábie tomu moc nepřidá. Britský pilot to ovšem vidí celkem jasně. Souhlasíte s ním či nikoliv?

Souboj o mistrovský titul snad už nemůže být napínavější. Velká cena Saúdské Arábie byla celkově naprosto šílenou záležitostí, o momentu z 38. kola se však zřejmě bude mluvit ještě dlouho.

Jelikož už jsme na tohle téma jeden článek psali, leč z pohledu Verstappena, situaci nyní nastíníme jen stručně. V okruhu sedmatřicátém Hamilton zaútočil na lídra závodu, přičemž oba jezdci vyjeli mimo trať.

Pilot Red Bullu si tím však udržel vedoucí pozici a vyjetím mimo závodní dráhu tak získal určitou výhodu. V 38. kole poté od svého týmu obdržel pokyn, aby Hamiltona pustil před sebe, načež o několik zatáček dál Verstappen zpomalil, aby jej mohl Hamilton předjet.

Ten tak ovšem neučinil a do lídra závodu narazil. Sedminásobný mistr světa si tímto poškodil své přední přítlačné křídlo.

„Nerozumím tomu, proč najednou tak tvrdě šlápnul na brzdu. Zezadu jsem do něj najel a on pak pokračoval. Nepochopil jsem, co se děje. Následně jsem dostal zprávu, že mě pouštěl. Bylo to trochu matoucí,“ popsal Hamilton vzájemnou kolizi v pozávodním rozhovoru.

Hamilton však označil Verstappenovo závodění za příliš agresivní, lépe řečeno prý už jezdí za hranou.

„Za svou kariéru už jsem závodil se spoustou jezdců a narazil na mnoho různých charakterů. Pak tu ale jsou někteří, kteří jezdí nad limit, nebo-li za hranou. Pravidla pro ně jaksi neplatí nebo na ně nemyslí,“ uvědomuje si Hamilton.

Na otázku, zda toto platí i pro Verstappena odpověděl takto. „Ano, určitě. Jeho závodění už je za hranou. Já už letos díky svému chování na trati zabránil několika srážkám. Jemu nezáleží na tom, jestli oba odstoupíme ze závodu nebo ne. Já to právě beru tak, že oba musíme ty závody dokončit. Bude zajímavé sledovat, co se stane příště,“ uzavřel.

Jisté je jedno, o titulu se rozhodne až v posledním závodě sezóny. Oba nyní mají shodně 369,5 bodů a můžeme očekávat, že nás v Abú Dhabí čeká tvrdý boj.

Poslední velká cena nás čeká už tuto neděli. Kdo tedy vyhraje titul mistra světa?

Zdroje: Motorsport, F1

Pokračovat ve čtení

Oblíbené