Spojte se s námi


Hokej

Blog: Smutné výročí velkých hrdinů, nejen českého hokeje

Říká se, že každý Čech ví, kde byl a co dělal, když se hrálo finále v Naganu, nebo když letadla narazila v New Yorku do věží Světového obchodního centra. Stejně tak každý hokejový fanoušek ví, kde byl a co dělal přesně před deseti lety.

Publikováno

dne

Říká se, že každý Čech ví, kde byl a co dělal, když se hrálo finále v Naganu, nebo když letadla narazila v New Yorku do věží Světového obchodního centra. Stejně tak každý hokejový fanoušek ví, kde byl a co dělal přesně před deseti lety, tedy v den, kdy došlo k jedné z největších tragédií hokejového týmu v Jaroslavli při odletu na první utkání v sezoně. Tenkrát seděli v letadle strůjci posledních českých medailí, ale také lidé s velkým srdcem.

Hokej během své existence napsal mnoho dojemných a srdcervoucích příběhů, které si budeme navždy připomínat. Pak jsou tady ale také momenty, proti kterým žádný sportovní úspěch ani sebevětší zklamání z prohraného finále nemá ani tu nejmenší váhu.

Tenkrát 7. září 2011 se pilotům v Jaroslavli hrubě nepovedl jeden start letounu JAK-42, po kterém vyhaslo 45 životů. Všechno se seběhlo nějakých sedm minut před třetí hodinou odpoledne. Mezi nimi i trojice českých hokejistů Jan Marek (31 let), Jiří Vašíček (29 let), Karel Rachůnek (32 let) a slovenský srdcař Pavol Demitra (36 let). 

Každý, kdo tomuto neštěstí přikládal nějakou váhu, chtěl alespoň o nějakou dobu přetočit čas zpět a zabránit nejhoršímu. Jenomže osud byl tehdy nevyzpytatelný. Vlastně je dodnes. Nevybírá si. Kdyby ano, seděli by tenkrát na palubě úplně jiní lidé.

Ano, samozřejmě, taky chápu, že se po světě dějí i další tragédie podobného typu, které veřejnost tolik neoplakává a neřeší. Přitom každý život má svým způsobem úplně stejnou váhu. Jenomže tihle borci byli pro mnohé za hrdiny. V každodenních starostech jim kouzlili úsměvy na tvářích. 

Nikdy už žádný fanoušek nezapomene, jak ve středu kluziště srazil nepřiměřeným střetem obránce Karla Rachůnka urostlý a neoblíbený Jevgenij Arťuchin z Ruska. A jak pak v odvetě o bronzové medaile vyrazil Rachůnek s ruským obrem plexisklo. Tyhle momenty si budeme navždy pamatovat.

Stejně tak, jako kouzelné ruce Jana Marka, který byl charakterově jeden z nejúžasnějších hokejistů, které planeta poznala. Neuvěřitelně velkorysý člověk, u kterého byla rodina na prvním místě. Jenomže miloval taky hokej, který mu přinášel do života obrovskou porci radosti. Bohužel se mu stal nakonec i osudný.

Osobně jsem ho mohl v Třinci sledovat na začátku jeho velké kariéry. Skromný klučina, který mě na chodbě v kamarádově paneláku jako dítě vždy pozdravil. Vždycky s úsměvem. Dokonce si vybavuji, že jsem byl jeden z prvních lidí, kteří se dozvěděli o jeho přestupu do Sparty. Jen tak prohodil na chodbě na otázku, jestli už ví, co příští sezonu: „Asi Sparta.”

Třetím do smutné české party byl Josef Vašíček. Usměvavý chlapík, který si v roce 2006 jako jediný z této trojice potěžkal slavný Stanley Cup. O rok dříve si pověsil na krk i zlatou medaili z MS 2005 ve Vídni.

Nikdo v české reprezentaci už dnes nepřevlékne přes hlavu dres s číslem 4, 15 a 63. Tahle čísla si nechal po tomto neštěstí vyšít pro následující sezonu v NHL na své rukavice Patrik Eliáš. Všichni byli později uvedeni do Síně slávy českého hokeje, a v Praze-Dolních Chabrech po nich pojmenovali ulice, které spolu sousedí.

Slzy smutku tekly taky celým sousedním Slovenskem. Dodnes je Pavol Demitra považován za jednoho z největších velikánů v dějinách slovenského hokeje. „Byl jsi hokejovým bohem na ledě, a do hokejového nebe jsi taky odešel,” řekl se slzami v očích Marian Gáborík v roce 2011 při poslední rozlučce se slovenským hrdinou, na jehož počest byl později natočen 87 minutový dokument s názvem “38”.

Ačkoliv sám velice nerad o těchto věcech píšu, přečetl jsem si v den tohoto smutného výročí téměř deset let starý článek o Honzovi Markovi, který mě k tomu inspiroval. 

Nemyslím si, že bychom bez těchto připomínek na tyto chlapíky zapomněli. I tak cítím nějaký závazek alespoň touhle formou ještě jednou poděkovat klukům, kteří mi dělali v dospívajícím věku radosti. I oni se totiž zasloužili o to, že tahle hra pro mě tolik znamená.

Zdroj: KHL, iSport

Reklama

Fotbal

Jozef Vengloš: Legenda Československa a průkopník moderního fotbalu

Již je to rok od smrti bývalého fotbalisty a úspěšného trenéra, který dokázal s týmem Československa obsadit první a třetí místo na Mistrovství Evropy v letech 1976 a 1980. Mimo to se stal například i průkopníkem nebritských manažerů v anglické Premier League.

Publikováno

dne

Již je to rok od smrti bývalého fotbalisty a úspěšného trenéra, který dokázal s týmem Československa obsadit první a třetí místo na Mistrovství Evropy v letech 1976 a 1980. Mimo to se stal například i průkopníkem nebritských manažerů v anglické Premier League.

Jozef Vengloš se narodil 18. února roku 1936 ve slovenském Ružomberoku a zemřel v loňském roce, přesněji tedy 26. ledna 2021, a to v úctyhodném věku čtyřiaosmdesáti let. Jedná se bezesporu o československou trenérskou fotbalovou legendu.

O to vzácnější je fakt, že Vengloš hrál profesionální fotbal pouze za jediný tým. Od roku 1954 až do roku 1966 byl hráčem Slovanu Bratislava. V roce 1955 s ním získal ligový titul a jako hráč zde působil 12 let, v pozdější fázi pak plnil roli kapitána týmu.

Trenérská klubová kariéra

V roce 1966 ukončil hráčskou kariéru a přestěhoval se do Austrálie. Zde Vengloš trénoval Sydney FC Prague a New South Wales, přičemž dokázal ovládnout jak australskou ligu, tak i národní pohár.

V roce 1969 se ovšem vrátil na Slovensko, kde se stal trenérem VSS Košice, následně v roce 1973 začal působit jako trenér Slovanu Bratislava, za který dříve hrával. Zde působil do roku 1976, načež s tímem dokázal dvakrát vyhrát ligu a na stupínek nejvyšší dokázal za jeho působení Slovan dojít i v poháru.

Poté si nicméně dopřál od trénování oddych, který trval sedm let. V roce 1983 se stal trenérem portugalského Sportingu, o dva roky později zamířil do Malajsie, konkrétně do klubu Kuala Lumpur.

V roce 1990 se stal trenérem Aston Villy. Nutno podotknout, tehdy se jednalo se o prvního trenéra, který působil v Premier League, a nebyl původem z Britských ostrovů. Jeho angažmá se nicméně příliš nepotkalo s úspěchem a hned po roce skončil. Tým prý podle odborníků nebyl připraven na jeho moderní metody.

Přestože tedy v Anglii působil pouze jeden rok, zanechal zde svou stopu a všichni jej měli za gentlemana. Dva roky na to se stal trenérem tureckého Fenerbahce Istanbul.

Od roku 1993 měl opět od klubového fotbalu pauzu. Vrátil se v roce 1998, kdy byl na jeden rok jmenován trenérem skotského Celticu. Poté ještě chvíli v roce 2002 trénoval japonskou United Čibu.

Trenérská reprezentační kariéra

Během působení v australských klubech zároveň vedl i reprezentaci této země. Co je ale zapotřebí zdůraznit, v letech 1970 – 1972 vedl československý fotbalový tým do 23 let, se kterým vyhrál mistrovství Evropy.

V roce 1973 přešel k A-týmu naší reprezentace, kde dělal asistenta Václavu Ježkovi. I díky těmto dvěma trenérům dokázalo Československo zvítězit na mistrovství Evropy 1976. Následně se v roce 1978 stal jejím hlavním trenérem a v této funkci zůstal po dobu čtyř let.

V roce 1980 se svým reprezentačním výběrem dovezl bronz z mistrovství Evropy. Úderem roku 1986 však usedl na lavičku Malajsie, jeho štace zde trvala pouze jeden rok. Posléze se na tři roky vrátil ke kormidlu naší reprezentace.

V roce 1993 se stal prvním trenérem samostatného Slovenska v historii, jehož hlavním trenérem byl dva roky. Roku 1996 pak zastával funkci hlavního trenéra Ománu.

Závěrem…

Je právem označován za největší osobnost slovenského fotbalu. V roce 2007 získal od UEFA diamantový řád za zásluhy v rozvoji fotbalu. Na Slovensku jej vyhlásili fotbalovým trenérem 20. století a zařadili jej mezi členy Síně slávy slovenského fotbalu..

Byl průkopníkem moderního fotbalu, který se ostatně pokoušel prosadit napříč všemi jeho štacemi. V Anglii dokonce předběhl dobu o deset let, kdy se, jak již výše píšeme, pokoušel své moderní metody aplikovat na tým Aston Villy.

Později během svého života založil se svými syny, Jozefem a Jurajem, akademii pro rozvoj fotbalistů a vzdělávání trenérů.

Zastával motto „Nic na světě, co má nějakou cenu, nejde bez tvrdé práce a zvýšené námahy.“ Vždy tvrdil, že má skvělou práci a se svým životem je naprosto spokojený. Tímto bychom chtěli připomenout na jeho fantastickou kariéru, která výrazně pomohla rozvinout nejen československý, nýbrž i světový fotbal.

Zdroj: ŠK Slovan Bratislava, iSport

Pokračovat ve čtení

Hokej

Noc plná krásných gólů! Jeden výstavní inkasoval také Vejmelka. Takto jej překonal útočník Pittsburghu

Osm zápasů nočního programu NHL nám bohužel nepřineslo žádný bod v podání hokejistů z České republiky, vydařený večer neprožil ani gólman Karel Vejmelka. O krásné góly však nebyla nouze, jeden z nich inkasoval také moravský brankář.

Publikováno

dne

Osm zápasů nočního programu NHL nám bohužel nepřineslo žádný bod v podání hokejistů z České republiky, vydařený večer neprožil ani gólman Karel Vejmelka. O krásné góly však nebyla nouze, jeden z nich inkasoval také moravský brankář.

NHL nabídla v nočním programu osm zápasů, ten nejgólovější absolvoval z našich hokejistů gólman Karel Vejmelka, který byl u prohry Arizony s Pittsburghem (3:6).

Vejmelka si sice připsal 30 zákroků, nicméně jeho úspěšnost se po závěrečné siréně zastavila na 86,33 %. Penguins svého soupeře doslova přejeli, prakticky na žádný gól neměl rodák z Třebíče nárok.

Fanoušky nadchla zejména trefa Briana Boylea, který bývalého gólmana Komety Brno nádherně vykoupal. V dresu Pittsburghu nastoupil Dominik Simon.

O parádní branku se postaral také Filip Forsberg v dresu Nashvillu, když přebruslil celé hřiště a puk poslal do horního rohu soupeřovy branky. Pouze ze střídačky krásné trefě přihlížel jeho spoluhráč David Rittich.

Horní roh nádherně vymetl také Elias Petterson, který rozhodně neprožívá sezonu, jakou by si přál. Gólem do sítě Edmontonu pomohl alespoň k bodu.

Martin Nečas byl u výhry Caroliny nad Las Vegas, Radko Gudas pro změnu pomohl k výhře nad Winnipegem. Prohru naopak musel zkousnout Pavel Zacha, jehož New Jersey nestačilo na Dallas.

Zdroj: NHL, Twitter

Pokračovat ve čtení

Extraliga

Kometa Brno hlásí hvězdný návrat! Vrací se hráč, který vybojoval dva tituly

HC Kometa Brno ohlašuje návrat bývalé hvězdy, která se do týmu vrací po dvou letech. Klub oznámil, že se do týmu vrací slovenský brankář Marek Čiliak, který naposledy působil ve slovenském Popradu.

Publikováno

dne

HC Kometa Brno ohlašuje návrat bývalé hvězdy, která se do týmu vrací po dvou letech. Klub oznámil, že se do týmu vrací slovenský brankář Marek Čiliak, který naposledy působil ve slovenském Popradu.

Jednatřicetiletý brankář se vrací do působiště, které je mu velmi známé. Brněnští fanoušci jej milují. V Kometě Brno Marek Čiliak působil přes deset let a jednalo se o důležitého člena týmu při zisku titulů v letech 2017 a 2018.

Zatím za brněnský klub odchytal 276 zápasů v naší Extralize, když počítáme i utkání v play-off. Nyní může do svých statistik přidat další utkání.

„Pocity jsou neskutečné. Je to pro mě návrat domů. Když jsem míjel ceduli s názvem Brno, trochu jsem se v dobrém slova smyslu roztřepal,“ říká Marek Čiliak pro web Komety Brno.

Staronový přírůstek má v plánu vydat ze sebe maximum, aby splatil důvěru, kterou od vedení brněnského týmu dostal.

Marek Čiliak mimo jiné působil také ve Zlíně a Českých Budějovicích, ve Znojmě, Slovanu Bratislava, Nitře a naposledy Popradu. Nyní se vrátil, jak sám říká, domů.

Kometa Brno se v současné chvíli nachází na osmém místě v Extralize a Marek Čiliak má být posilou do brankoviště, která pomůže ke zlepšení a upevnění pozice v tabulce a s budoucími boji play-off.

Zdroj: HC Kometa Brno

Pokračovat ve čtení

Oblíbené