Světový fotbal přišel o dalšího skvělého hráče. Ve středu oznámil, vinou zranění, konec kariéry vítěz mistroství světa čtyřiatřicetiletý Mesut Özil. Fotbalovou veřejnost si získal především svým přehledem a citem pro hru. Pojďme si připomenout zásadní momenty jeho bohaté kariéry, zapomenout nejde ani na jeho gól do sítě Ludogorce Razgrad.

Začátky

První fotbalové krůčky Özil zaznamenával v německém Gelsenkirchenu, kde se také narodil. Po fotbalových trávnících začal pobíhat už v sedmi letech. A už v mládežnickém fotbalu se dočkal úspěchu.

S reprezentací do 21 let v roce 2009 vyhrál mistroství Evropy, když se jednou brankou ve finálovém střetnutí zapsal do statistik utkání a pomohl Německu vybojovat vítězství 4:0 nad výběrem Anglie.

V tomtéž roce požádal o zrušení tureckého občanství (jeho otec se v Turecku narodil – pozn. red.), a když v roce 2009 odehrál první střetnutí za A-mužstvo Německa, ztratil tak definitivně možnost reprezentovat Turecko.

Profesionální fotbal

Samozřejmě, že do profesionálního fotbalu Özil naskočil v Bundeslize. Premiérový start si odbyl v kádru Schalke 04, odkud se v lednu roku 2008 stěhoval do Werderu Brém. V tradičním německém celku se mu po fotbalové stránce dařilo, a tak si ho do svých řad vyhlédl Real Madrid.

S gigantem španělského fotbalu se mu podařilo vyhrát vše. Od triumfu v La Lize, přes Copa del Rey, španělský superpohár a samozřejmě i milionářskou Ligu mistrů.

Kreativní středopolař dával hře myšlenku, za což ho vyzvedl i Cristiano Ronaldo, jemuž Özil přihrál na spoustu gólů. Během čtyř sezón v dresu „Bílého Baletu“ si na své konto připsal neuvěřitelných 81 asistencí.

V poslední den letního přestupového období v roce 2013 ho podepsal londýnský Arsenal. Příznivci Gunners byli z jeho příchodu naprosto nadšení. S jeho příchodem fanoušky opět začali pomýšlet na nejvyšší mety. Na ty však bohužel pro ně nedošlo.

Svého osobního vrcholu dosáhl během sezony 2015/16, když si na své konto připsal 19 ligových asistencí. Vytouženého titulu se však nedočkal. V barvách Arsenalu oslavil čtyřikrát zisk FA Cupu a dvakrát Community Shield.

Příznivci na severu Londýna ho milovali i přes jeho s postupem času častějšími výkyvy nálad. Pro tehdejšího trenéra Arséne Wengera byl nedotknutelným, trpělivost však došla Mikelu Artetovi. Na konci roku 2021 ho odstavil od A-týmu.

To se Özilovi samozřejmě nelíbilo a v zimním přestupovém okně se zadarmo stěhoval do tureckého Fenerbahce. S Gunners se tedy nerozloučil zrovna tak, jak si představoval.

Po odchodu z Britských ostrovů toho už moc neodehrál. Své zářivé momenty už těžce hledal i v dalším působišti, kterým se stal Istanbul Basaksehir. Kvůli zdravotním problémům se rozhodl ukončit ve 34 letech profesionální kariéru.

Reprezentační kariéra

Během devíti let strávených s reprezentací Německa toho Özil stihl poměrně dost. Na evropských šampionátech se svými spoluhráči dvakrát skončil třetí (v letech 2012 a 2016). Co se mu však nepodařilo na evropské scéně, dokázal na mistrovství světa.

Na MS 2014 v Brazílii se svými spoluhráči oslavil zlato. Na celém turnaji německý výběr ani jednou neprohrál. V semifinále se navíc zrodilo památné vysoké vítězství 7:1 nad Brazílií. Ve finálovém střetnutí díky brance Maria Götzeho z prodloužení Němci zvítězili 1:0.

Památný gól

Pravděpodobně nejpamátnější a nejhezčí gól během své kariéry Özil vstřelil v sezoně 2016/17 do sítě Ludogorce Razgrad. Ve skupinové fázi Ligy mistrů na hřišti bulharského soupeře si doslova vychutnal obranu i brankáře domácího celku. Nicméně obrázek si můžete udělat sami.

Zdroje: ESPN, Sky Sports, Transfermarkt

Dvoutýdenní pauza od anglického fotbalu = ideální čas na sumarizaci vyrovnané spodní části Premier League. Ze dna tabulky se posouváme na 19. místo, které patří Bournemouthu. Ten před sezónou platil za největšího adepta na sestup, po zimním posílení se ale jeho naděje na záchranu zvýšily.

Bournemouth do sezóny vstupoval s papírově druholigovým kádrem, který ale dokázal čas od času bodovat. Po mistrovství světa v Kataru začal zvládat i zápasy s týmy z velké šestky, do té doby dostával čtyřky pětky.

Povedené posílení

Chvíli to trvalo, než Cherries našly cestu. Trenér Scott Parker dostal možná zbytečně brzo padáka, Gary O’Neil se ale po krátkém adaptačním období kádru ujal dobře. Hlavně dokázal zakomponovat minimum posil, které vedení přivedlo.

Děravého Marka Traverse v bráně vystřídal Brazilec Neto, který naopak vychytal několik bodů navíc. Obránce Marcos Senesi potvrdil kvalitu, kterou loni ukazoval v dresu Feyenoordu nejen proti Slavii.

I Marcus Tavernier se po přestupu z druhé ligy chytil, trenéři využívají jeho univerzálnosti. Ze zimních jmen má obrovský vliv na mužstvo africký rychlík Dango Ouattara. Výhru nad Liverpoolem zařídil svou individuální kvalitou, do zbytku sezóny se bude hodit.

Obrana s otazníky

Ač se Senesi chytil slušně a i Jack Stephens je lepší, než se očekávalo, defenziva jako celek není spolehlivá. Krajní beci nemají dostatečnou dynamiku na to, aby obstáli v novodobém fotbale. Adam Smith je sice legenda, ale to Bournemouth mezi elitou nezachrání.

Cherries mají z celé soutěže nejhorší defenzivu, obdržely 54 branek. Dlouhodobě nezvládají konce utkání, body ztratily v úplných závěrech s Leedsem, Arsenalem a Tottenhamem. Mít tři remízy navíc, byl by Bournemouth na 13. místě.

Plán do zbytku sezóny

Přestože předsezónní šance na záchranu nebyly velké, Bournemouth ztrácí na záchranu jen bod. Zkušenosti s bojem o záchranou však hrají proti němu, poslední tři roky kádr nastupoval v Championship.

Z týmů velké šestky Bournemouth nastoupí v posledních 11 kolech proti těm nejhratelnějším – Tottenhamu, Chelsea a Manchesteru United. Přímým kandidátům v boji o přežití bude čelit dvakrát doma (West Ham, Leeds) a čtyřikrát venku (Everton, Leicester, Southampton, Crystal Palace).

Zdroj: Premier League

Dávat prostor svým vlastním odchovancům nebo celkově mladým hráčům není vždy jednoduché. Které Top ligy dávají nejvíce prostoru teenagerům, tedy hráčům narozených po roce 2004?

Vypiplat si vlastního hráče z akademie je pro každý klub terno. Nemusíte za něj platit žádné velké peníze, hráč má ke klubu vytvořený vztah a v drtivé většině je mezi fanoušky oblíbený.

Jenže na to, hodit sedmnáctiletého či osmnáctiletého kluka mezi dospělé, musíte mít odvahu. A tu rozhodně mají ve Francii.

V aktuálním ročníku totiž v Ligue 1 nastoupilo hned 34 teenagerů, tedy hráčů, kteří se narodili v roce 2004 nebo později. Dohromady nastřádali už 10 434 minut.

Největší číslo přidal Wilson Odobert (18), který v Troyes odehrál 1205 minut. Následuje duo z Rennes Désiré Doué (17) a Lesley Ugochukwu (18, jenž odehráli 1005 a 951 minut. Čtvrtý je Habib Diara (19) s 897 minutami a pátý Saël Kumbedi se 709 minutami. (17).

Co se týče počtu minut, druhá nejlépe z tohoto srovnání vychází Premier League. V Anglii nastoupilo 18 teenagerů a dohromady nasbírali 4 269 minut. Oproti Ligue 1 tedy ani ne polovinu.

Jednoznačně největší část přidal 19letý Roméo Lavia ze Southamptonu, jenž odehrál 1 372 minut. Druhý je Rico Lewis (18) z Manchesteru City, jenž dostal od Guardioly 543 minut, třetí Stefan Bajčetič (18) z Liverpoolu odehrál 526 minut. Dále najdeme Evana Fergusona (18) z Brightonu, jenž je na 466 minutách a pátý je Alejandro Garnacho (18) se 453 minutami.

Úpadek Německa a tahoun Gavi

La Liga je na tom sice nejhůře v počtu hráčů, nasadila totiž jen 13 teenagerů, ovšem minutově je na třetím místě, když mladíci ve Španělsku nasbírali 4072 minut.

Žebříček táhne Gavi (18) z Barcelony, jenž má v nohách už 1716 minut. Pomáhá mu zdatně i Iván Fresneda (18) z Valladolidu se 1006 minutami, třetí je Kaiky (19) z Almeríe se 486 minutami. Mohamed Ali-Cho (19) v Realu Sociedad nasbíral 360 minut, Cristhian Mosquera (18) z Valencie odehrál 145 minut.

Známá svými šancemi pro mladé je Bundesliga, ta ale letos v tomto ohledu trochu zaostává. Dala sice šanci 20 teenagerům, což je druhé největší číslo, ale v přepočtu na minuty (2564) je druhá nejhorší.

Žebříček táhne s 949 minutami 18letý Youssoufa Moukoko z Dortmundu, z Borussie je i Jamie Bynoe-Gittens (18), jenž nasbíral 489 minut. Třetí Mathys Tel (17) z Bayernu odehrál 319 minut. Následuje duo z Hoffenheimu Tom Bischof (17) a Umut Tohumcu (18), jenž nasbírali 263 a 230 minut.

Bídná Itálie a srovnání s Českem

Nejhůře je na tom však Itálie, v Serii A teenagerům skutečně pšenka nekvete. Sice v počtu nejsou nejhorší, nasadili o jednoho hráče více než Španělsko (14), ovšem minutově je to bída.

Celkových 752 minut přidali Luca D’Andrea (18) ze Sassuola – 316 minut, Luka Romero (18) z Lazia odehrál 151 minut. Turínské duo Emirkhan Ilkhan (18) a Gvidas Ginetis (18) nasbírali 135 a 46 minut. Valentín Carboni (18) z Interu naskočil jen na 25 minut.

Pokud by vás zajímalo srovnání s českou ligou, tak ta je na tom nejhůře počtově, ale ne minutově. Ve Fortuna lize vyběhlo 8 teenagerů a společně nasbírali 1792 minut.

Nejvíce minut nahrál Tadeáš Vachoušek z Teplic (479), Lukáš Mašek z Mladé Boleslavi odehrál 412 minut, Matěj Šín z Baníku přidal 328 minut. Ivan Varfolomejev z Liberce nasbíral 216 minut a Tom Slončík ze Zlína má na kontě 184 minut.

Žebříček minut pro teenagery:

Ligue 1 – 34 teenagerů – 10 434 minut
Premier League – 18 teenagerů – 4269 minut
La Liga – 13 teenagerů – 4072 minut
Bundesliga – 20 teenagerů – 2654 minut
Fortuna liga – 8 teenagerů – 1792 minut
Serie A – 14 teenagerů – 752 minut

Zdroj: Scouted Football, Twitter