El derbi Madrileño aneb Souboj Realu Madrid a Atlética Madrid. Kde vznikla rivalita?

Když se řekne rivalita ve Španělsku, každý si ihned představí souboje Realu Madrid s Barcelonou. Jenže velmi vyhrocené je také „El Derbi Madrileño,“ tedy souboj Realu Madrid s Atléticem Madrid. Kde vznikla tato rivalita?

Souboje Realu Madrid a Atlética Madrid mají obrovský náboj. Jde o druhé největší derby ve Španělsku, ale pro fanoušky Atlética je souboj s nenáviděným Realem to nejvíc, co může ve fotbale být.

Má to své opodstanění. Colchoneros vnímají Real jako bohatšího, lepšího, úspěšnějšího, namyšleného souseda, kterému přejí jen to nejhorší. Proto se často říká, že nenávist fanoušků Atlética k Realu je mnohem větší než obráceným způsobem. Atleti byli delší dobu pro Real spíše „osinou v zadku“ než rovnocenným soupeřem, po nástupu Diega Simeoneho ale rivalita opět vystoupala na nejvyšší možnou míru.

Vznik rivality

Rivalita obou klubů se zrodila hned ze začátku dvacátého století. Real Madrid (Tehdejší název Madrid FC) byl nejsilnější klub v hlavním městě Španělska. Postupně si sbíral nejlepší hráče ze všech ostatních klubů ve městě, kvůli čemuž nikdo nebyl schopný Madridu konkurovat.

Jedinou výjimkou byl Athletic Club Madrid . To si bylo schopné udržet své nejlepší hráče díky finanční pomoci od spřáteleného klubu Athletic Club Bilbao, který byl pro Atlético jako otec. Po něm Atlético převzalo své jméno a stal se tak jediným konkurentem Madridu FC ve městě.

Madridu byl v roce 1920 udělen status „Real,“ což značí královský klub a uděluje ho král Španělska svým oblíbeným klubům. To naštvalo fanoušky Atlética, kteří brali Real jako protěžovaný klub. Dokonce to rozlítilo i několik fanoušků Los Blancos, kteří tak přešli k Rojiblancos a rivalita se tak ještě více rozdmýchala.

Na hřišti ale neměl Real Madrid konkurenci. Nad Atléticem Madrid měl jasně navrch, ale jen do španělské občanské války.

Po válce, ještě před vládou generála Franka, se Atlético spojilo s vojenským letectvem. V tomto období se Colchoneros stali nejúspěšnějším klubem ve Španělsku a snižovali rozdíl v trofejích mezi jimi a Realem, jenže přišly padesátá léta a generál Franco.

Není tajemstvím, že cílevědomý diktátor stranil Realu Madrid. Pod jeho vedením se královský klub opět dostal na španělský fotbalový trůn, Franco dokonce zakazoval užívání Katalánštiny a v tomto období se tak vyhrotila nenávist i s Barcelonou.

Atlético v tu chvíli cítilo k Realu takovou nenávist, že fanoušci pravidelně skandovali: „El equipo del gobierno, la vergüenza del país,“ tedy v překladu: „Tým vlády, ostuda národa.“

Sociální rozdíly

V 70. letech minulého století však začalo opět vládnout španělskému fotbalu Atlético, což nemohli vydýchat fanoušci Realu a začali tak Atlético nazývat „Indios“ (Indové, kvůli velkému počtu hráčů z Jižní Ameriky v kádru Atlética).

Real Madrid v té době podepisoval jen hráče rasy Caucasian (europoidní). Prezident Santiago Bernabéu dokonce jednou vysvětloval nepodepsání Portugalce Eusébia následovně: „Dokud žiju, nebude tu hrát žádný černoch ani žádný běloch s knírkem.“ Atléticu nicméně přezdívka Indios nijak nevadí a používá ji dodnes.

To navazuje i na další rozdíl a důvod rivality mezi oběma kluby. Real Madrid je noblesní, bílý, posvátný klub, kterému ve Španělsku straní spíše vyšší třída a bohatší lidé. Naopak Atlético je spíše dělnický klub, fanouškovská základna pochází z jihu města a z chudších poměrů. I tomu odpovídá atmosféra na stadionech. Zatímco kotel Atlética dokáže vytvořit peklo, Santiago Bernabéu je proslavené spíše máváním bílým kapesníčkem.

Novodobé klání

Za Atlético Madrid nastupoval v letech 1996-2000 Čech Radek Bejbl a v letech 2008-2011 hájil barvy červenobílého klubu Tomáš Ujfaluši. Za Real Madrid žádný Čech nenastupoval.

Nejslavnější střet obou týmů je finále Ligy mistrů v roce 2014 v Lisabonu. Bylo to poprvé v historii této soutěže, co se utkaly ve finále dva týmy z jednoho města. Atlético se dostalo do vedení, jenže v čase 92:48 se na rohový kop zavěsil Sergio Ramos a poslal zápas do prodloužení. V něm Real Atlético zničilo a díky gólům Balea, Marcela a Ronalda získalo desátý titul Ligy mistrů.

Jenže rivalita pokračovala, zápasy s Diegem Simeonem na lavičce Atlética byly pořádně vyhrocené. V roce 2016 tak došlo na reprízu, když se Real s Atléticem opět utkal ve finále Ligy mistrů, tentokrát v Miláně. Opět zvítězil Real, tentokrát na penalty, tu vítěznou proměnil Cristiano Ronaldo.

Tyto dvě finále budou už fanoušci Realu Madrid Colchoneros nadosmrti připomínat. Fanoušci Los Blancos dokonce k této speciální příležitosti vytvořili nový chorál:

Los años van pasando,
Y todo sigue igual
Perdiendo las finales,
Contra nuestro Real
No importa lo que digan
Nunca lo olvidaran
Lloraron en Lisboa,
Lloraron en Milan.

V překladu: „Léta utíkají, a všechno zůstává stejné. Prohrávají finále, proti našemu Realu. Není důležité, co říkají, nikdy na to nezapomenou. Brečeli v Lisabonu, brečeli v Miláně.“

O dva roky později se oba týmy utkaly v Superpoháru UEFA, které ovládlo Atlético a alespoň trochu si tak zahojilo špatnou bilanci s Realem.

Celková statistika vyznívá jasně pro Los Blancos. Oba celky se ke dnešnímu dni utkaly ve 227 zápasech, Real Madrid ovládl 112 utkání, Atlético zvítězilo v 56 případech. 59x byla k vidění remíza.

Zdroj: Wikipedia, Real Madrid, Atlético Madrid