Vyhraný zápas, ale varovný prst. Sparta se musí přestat spoléhat na štěstí

Když se řekne „výhra 4:1“, představíte si dominanci. Kontrolu. Tlak. Zvlášť, když do Jerevanu dorazí Sparta, která cílí na postup v Evropské lize. A byť si po třetím soutěžním triumfu v řadě opravdu ze Zakavkazska odvezla tři body, pohled na samotnou předváděnou hru byl zejména v úvodu zápasu s Araratem-Armenia vším, jen ne reklamou na ofenzivní válcování soupeře.

• Sparta zvítězila v prvním utkání Evropské ligy na hřišti Araratu-Armenia 4:1
• Výsledek vypadá na oko hezky, předvedená hra však nebyla ideální
• Sparta se musí přestat spoléhat na štěstí

Děsivé probuzení a úleva díky stoperovi

Brian Priske po zápase mluvil o rodícím se sebevědomí, zklidnění, postupné gradaci výkonů. Sice na rovinu přiznal, že start byl děsivý a obrana si občas nevěděla rady, ale v širším kontextu vše působilo, jako by se na Letné začalo blýskat na lepší časy. Opravdu?

Prvních deset minut to totiž nevypadalo na probouzení šelmy, ale spíše na neřízenou paniku. Ararat, ačkoliv není fotbalovým gigantem, ukázal, že sparťanská defenziva je dál extrémně zranitelná. Klíčovým asistentem u cenné výhry bylo tentokrát štěstí. Sandro Lima orámoval tyč a neproměněné brejky domácích držely Spartu nad vodou.

Příběh o budování konzistence má tak trochu trhliny. Ty sice bravurně zamaskoval hrdina večera Tobias Guddal, ale to by nemělo zakrýt skutečný problém Sparty. Dát gól z rohu je skvělé, zvlášť když na ten moment trenéři evidentně kladou důraz. Ale fakt, že musel ofenzivní blamáž odblokovat střední obránce, vypovídá mnohé o letenské palebné síle.

Útočníci neviditelní, ale trenér kárá za obranu

A to se dostáváme ke kapitole s názvem Jonatan Braut Brunes. Devět zápasů bez gólu. To už u prvoligového útočníka dávno není jen smůla. Zvlášť u hráče, který byl přiveden jako primární hrotová varianta Sparty.

Priskeho argumentace o tom, jak je Brunes frustrovaný, jak musí tvrdě pracovat a nemyslet jen na góly, už zní spíš jako alibismus než reálná podpora útočníka, co ztratil drajv. Urážet norského forvarda za absenci obranné práce, za níž ho kouč v poločase zpražil, je sice hezké manažerské gesto pro týmovou morálku, ale fanouška Sparty primárně nezajímá Brunesova orientace v presinku.

Zajímá ho, kdy ten kluk proboha konečně trefí prostor mezi třemi tyčemi. A argumentovat „černou prací“, tedy otevíráním prostoru u branek střídajícího Vydry a Mercada, je opět spíše obhajování marnosti, i když to pro tým přináší sekundární benefit.

Surovčík jako tichý hrdina, kterého Letná neumí docenit?

Ve stínu Guddala, probouzejícího se Patrika Vydry a plichtění s ofenzivou se ale odehrává ještě jeden zajímavý příběh. Brankář Jakub Surovčík to v brankovišti po matném startu sezony schytává ze všech stran. Sociální sítě jsou v jeho případě extrémně přísné, fanoušci o něm mluví jako o nejhorší jedničce posledních let. Jenže je to opravdu taková mizérie?

Za stavu 1:3 vytáhl famózní zákrok. Podržel tým v momentě, kdy to letenská defenziva opět zabalila. Takže místo vzpomínání na jiné by se spíše hodilo objektivně zhodnotit, že Surovčík udělal přesně to, co se od něj očekávalo, a to hasil požáry, které založila děravá obrana před ním.

Zisk tří bodů na venkovním hřišti se v Evropě vždy cení, to bez debat. Pokud ale Priske skutečně věří, že se mužstvo začíná rozjíždět, měl by rychle zapracovat na tom, aby ten rozjezd nevypadal prvních deset minut jako jízda na horské dráze s povolenými pásy.

Protože s kvalitnějším soupeřem už se Sparta po takhle ledabylém úvodu z bahna nevykope. Sparta vyhrála 4:1, ale k bezchybnému koncertu to mělo ještě pořádně daleko.