Jeden z největších zázraků ve sportovní historii? Irácká fotbalová pohádka

Fotbalový svět již zažil mnoho překvapivých vítězství. Západní Německo dokázalo vyhrát Mistrovství světa v roce 1954, konané devět let po druhé světové válce, která zemi totálně zdevastovala. Island s populací jihomoravského Brna dokázal vyřadit Anglii v osmifinále Eura 2016. A nebo Leicesteru City, který senzačně vyhrál Premier League v sezóně 2015/16. Všechny tyto vítězství můžeme považovat za překvapení. Je tu ale jedno vítězství, které se dá nazvat doslova zázrakem.

Příběh, který napsala Irácká reprezentace v roce 2007 na Mistrovství Asie má prostě vše. Země rozložená válkou, hráči skrývající se v exilu, výhružky smrtí, nebojácný trenér a střelec, který zemi alespoň na chvílí znovu sjednotil.

V 80. letech minulého století byl Irák považován za nejlepší tým Blízkého východu. V roce 1986 se tato země kvalifikovala na mistrovství světa. Ve vedení iráckého fotbalu stál v 80. a 90. letech muž jménem Udaj Hussein.

Že vám jeho příjmení přijde povědomé? Není divu! Udaj byl synem diktátora země Saddáma Husseina. Tento povedený synáček měl sklony k sadismu. Pod jeho rukama zemřelo nespočet lidí a další nespočet občanů Iráku bylo kvůli němu mučeno.

Brzy bylo jasné, že Udaj vzhledem ke své výbušné a násilné povaze nikdy nepřevezme zemi po svém otci i přes to, že byl nejstarším synem. Připadlo mu tedy vedení Iráckého olympijského výboru a Iráckého fotbalového svazu.

S fotbalovým světem ale koketoval ještě dříve. Založil totiž klub Al Rasheed. S tímto klubem Udaj dominoval iráckému fotbal, jelikož vyhrožoval smrtí a mučením jiným týmům, pokud nasadí své nejlepší hráče v zápasech proti Al Rasheedu.

V Al Rasheedu byly tresty na denním pořádku. Pokud hráči nepodávali výkony, jaké si Udaj představoval, tak byli často biti a stříháni do hola. Tyto praktiky převedl Udaj také do irácké reprezentace. Po tom, co se země nekvalifikovala na MS 1994 v USA, byli hráči nuceni hrát fotbal s betonovým míčem.

Na začátku války v Iráku, která trvala od roku 2003 do roku 2011, byl Udaj zabit americkými vojáky. Američané později našli v centrále Iráckého olympijského výboru několik mučících nástrojů. Poté, co byl popraven i Saddam, byl rod Husseinů pryč. Irák měl ale další problém. V zemi zavládl naprostý chaos, kterého využilo několik ozbrojených skupin. Započala tak občanská válka.

Země vyslala svoji reprezentaci na olympijské hry do Athén v roce 2004. Před turnajem ale rezignoval německý trenér Bernd Stange, který iráckou reprezentaci vedl. Stange své rozhodnutí odůvodnil tím, že jeho soukromý řidič byl popraven a bál se tak o svůj život.

Klíčovými hráči týmu byli kurdský ofenzivní záložník Hawar Mulla Mohammed, hnací motor týmu Nashat Akram a útočník Younis Mahmoud. Tým dokázal porazit Portugalsko, které mělo na své soupisce Cristiana Ronalda 4:2 a skončil na čtvrtém místě.

Mistrovství Asie 2007

Psal se rok 2007. V hlavním městě Bagdádu denně zemřelo okolo 100 lidí. Irák se kvalifikoval na Mistrovství Asie, ale přípravy týmu byly v neustálém ohrožení. Reprezentace dostávala od různých ozbrojených skupin výhružky. Důvodem bylo, že v týmu byli jak sunnité a šíité, tak i muslimští Kurdové. Všichni hráči tak museli uprchnout ze země do jordánského exilu.

Každý z reprezentantů má nějaký příběh. Brankář Noor Sabri se dozvěděl krátce pře turnajem, že jeho švagr byl zabit těsně před začátkem Mistrovství Asie. Hawar Mulla Mohamed si zase kvůli své ochraně bral na tréninky kulomet.

V Jordánsku se na scéně objevuje Jorvan Viera. Brazilský kouč převzal traumatizovaný tým a byl připraven na nejtěžší zkoušku své kariéry. Před začátkem turnaje přišel Vierův realizační tým o fyzioterapeuta, který zemřel při bombovém útoku. Fotbalovou reprezentací také otřásla zpráva o irácké reprezentaci v taekwondu, která se také pokusila uprchnout do Jordánska. Byli ale chyceni a všichni do jednoho popraveni.

Mistrovství Asie začalo pro Irák remízou 1:1 s Thajskem. Poté se ale země zmítaná chaosem postarala o první šok turnaje. Porazili favorita z Austrálie 3:1. V posledním zápase skupiny remizovali s Ománem a kvalifikovali se do čtvrtfinále z prvního místa. Ve čtvrtfinále narazil výběr kouče Viery na Vietnam, se kterým si dokázal poradit. Irák vyhrál 3:0.

Po tomto vítězství nastaly v zemi neuvěřitelné scény. Tisíce obyvatel Iráku oslavovalo svůj tým v ulicích a země byla alespoň na chvíli v euforii. V semifinále narazili na Jižní Koreu, kterou dokázali porazil 1:0 po penaltách. V celé zemi se opět slavilo.

Při oslavách v Bagdádu byl ale spáchán sebevražedný bombový atentát, při kterém zemřelo 30 lidí. Během té stejné noci zemřelo při dalších sebevražedných atentátech dalších 20 lidí a minimálně 5 v důsledku střelných ran.

Reprezentačním týmem toto logicky otřáslo. Spousta hráčů v čele s trenérem Vierou později vzpomínala, jak sledovali beze slov zprávy v televizi, kde viděli, co se v zemi děje. Ve hře bylo také to, že tým z turnaje odstoupí. Ve zprávách ale běžel rozhovor s matkou Haidera, chlapce, který zemřel při jednom z útoků. Jeho matka prosila do televize reprezentační výběr, aby turnaj vyhráli pro jejího syna.

V emotivním finále, konaném v indonéské Jakartě, vyzval Irák favorita ze Saudské Arábie. V 72. minutě zápasu se trefil talisman výběru Younis Mahmoud. Zajistil tak své zemi první a prozatím poslední vítězství na Mistrovství Asie.

Po návratu do země se vyjádřil Mahmoud kriticky vůči americké armádě. Požadoval, aby Američané okamžitě opustili jeho zemi. Jeho snem bylo si zahrát v Anglii. To se mu nesplnilo, jelikož Velká Británie zamítla Mahmoudově rodině víza.

Přijal tedy nabídku v Kataru. Nashata Akrama se pokusil podepsat Manchester City. I jemu ale zamítla Velká Británie víza. Přesunul se tedy do Nizozemska. Hawar Mulla Mohammed podepsal s kyperským Anorthosis Famagusta a stal se první iráckým fotbalistou, který skóroval v Lize mistrů.

Osmiletá válka v Iráku si vyžádala okolo 160 tisíc obětí. Z toho přibližně 130 tisíc bylo z řad civilistů. I to je jeden z důvodů, proč se irácký úspěch na Mistrovství Asie 2007 považuje za jeden z největších zázraků v historii sportu.

Zdroje: Bleacher Report, Tifo Football