Osobnosti českého fotbalu: Bodejť by mu míč neproklouzl, když má rukavice, měl jasno Plánička

František Plánička je jeden z nejlepších fotbalových brankářů, který náš svět spatřil. Vzorný člověk, který byl naprosto oddán sportu a svému životnímu klubu Slavii odehrál za svůj život 1442 utkání, z nichž se radoval z vítězství v 1044 případech.

František Plánička se narodil 2. června 1904 v Praze a s fotbalem začal v celku Slovanu Praha VII, ale netrvalo dlouho a odešel do SK Bubeneč, odkud ho poté lanařila Slavia. Z Pláničky však mohl být Sparťan, jenomže letenský celek jej tehdy odmítl a tak se v roce 1923 stal po sporu, který se dostal až k trestní župní komisi, slávistou až do své smrti.

Funkcionářům Bubenče se totiž nelíbilo, že Plánička odehrál za Slavii utkání ve Vídni a nakonec museli sešívaní zaplatit pokutu 300 korun, což je ale ve srovnání s tím, co v tehdy talentovaném brankáři získali prakticky nic.

Pláničkovi však přišel do Slavie téhož roku velký konkurent Josef Štaplík, jenž byl zároveň zkušenějsí a na několik sezon se přetahovali o post jedničky. Nakonec však zvítězil talentovaný mladík, který začal sbírat se Slavií a také reprezentací velké úspěchy.

Roku 1925 se pozvolna zformovala profesionální liga a v tehdy ještě premiérovém jednokolovém ročníku sešívaní zvítězili. Následuje pak první oficiální prvenství v československé lize, a to v sezoně 1928/29. Slavia dokázal ligové prvenství obhájit, a to nebývalým stylem, když neztratila ani jeden jediný bod. V následující sezoně pak završili sešívaní hattrick.

Z podobného počinu se mohl Plánička a spol. radovat i po roční pauze, když zopakovala hattrick v sezonách 1932/33, 1933/34 a 1934/35. Naposledy se z ligového prvenství radoval náš historicky nejlepší brankář v sezoně 1936/37.

Když v roce 1994 bylo Pláničkovi 90 let, v rozhovoru pro iDNES vyslovil jedno jediné přání: „Chtěl bych se ještě dožít, aby vyhrála ligu Slavia. Ale to bych musel žít do sta let.“ Nakonec tak dlouho čekal nemusel, Slavia totiž za dva roky opravdu ligu vyhrála.

Za národní mužstvo nastoupil Plánička k 73 utkáním, z nichž se radoval z vítězství ve 37 z nich. Dvakrát se zúčastnil mistrovství světa, a to v roli kapitána. Úspěšnějsí bylo rozhodně hned to první v roce 1934, kdy svůj tým dovedl až do finále, kde jsme podlehli Itálii.

„Vzpomínám na triumfální návrat z mistrovství světa v Itálii, kde jsme skončili druzí. Praha nás vítala, ale druhý den jsem šel do práce a tam se zlobil klient, kde tak dlouho jsem. Stůl byl plný spisů, které na mne čekaly,“ prozradil Plánička.

V té době byl společně se Španělem Ricardem Zamorou považován za nejlepšího brankáře předválečné Evropy a v anketě Mezinárodní fotbalové federace byl zařazen mezi deset nejlepších brankářů světa.

„K slávě a úspěchům nepřišel jen tak – darem Boha – zasloužil si je prací, dřinou, odříkáním. Od útlého mládí dělal všechno proto, aby byl jednou vynikajícím fotbalistou, brankářem. Příkladný byl v životosprávě. Nikdy nepil, dokonce ani kávu, nekouřil a od mládí samozřejmě sportoval. Příznivci Slavie na něj vzpomínají také jako na vynikajícího vypravěče. Výprava s ním do slavné minulosti sešívané i reprezentační byla pro ně tou největší poctou. A slavný brankář býval ochotným průvodcem,“ píše se na webu slavia.cz.

František Plánička se s hřištěm rozloučil prakticky až po zranění nohy ve svých osmdesáti letech, do kdy stále jezdil s jedenáctkou internacionálů. Se životem se fotbalová legenda rozloučila 20. července 1996 ve věku 92 let.