Denía vidí, Denía rozumí. Nominace ukazuje, že by mohla jít reprezentace správným směrem
Komentář – Netrpělivě jsme vyčkávali na to, až vyjde nominace českého národního týmu pro Ligu národů. Když už přišla, nezklamala. Bohužel se zatím nepovedlo nominovat Naderiho, někdo by si v ní přál Sochůrka. Ale celkově ukazuje na to, že pro nového trenéra je klíčová forma, žádné hraní na zásluhy nebo to, co bylo. Žádný alibismus, prostě fotbal.
- Nový reprezentační trenér skládá tým podle aktuální formy
- V nominaci chybí hráči spoléhající jen na minulé zásluhy
- Pozvánku dostali i Vlček s Radostou
Santi Denía má extrémně bohaté reprezentační zkušeností, přestože zatím nikdy netrénoval na seniorské úrovni. Je to ale olympijský vítěz, kterému pod rukama prošla více než polovina zlatého týmu Španělska z letošního světového šampionátu. Evidentně tedy ví, jak se skládá reprezentační nominace.
Tu první ale stavěl rovnou na 4 zápasy proti Chorvatsku, Španělsku a dvakrát proti Anglii. Extrémně těžká zkouška pro celý nároďák včetně nového trenéra. Netrpělivě jsme tak vyčkávali na to, jak bude vypadat nominace. A myslím, že můžeme být spokojení.
Konec alibismu?
Co je pro národní tým klíčové, je forma. Nelze stavět základy na hráčích, kteří mají místo za zásluhy. Tolik jich tu pravda asi zase není, Souček navíc pro zranění stejně nominovaný být nemůže, ale sázka na neotřelá jména, která se aktuálně ve svých ligách prezentují velmi dobře, to je pozitivní právě kvůli tomu, že Denía nebude volit alibistická řešení.
Do nominace se dostal třeba Tomáš Vlček, který po svém vážném zranění v národním týmu chyběl. V posledních zápasech hrál za Slavii i kvůli zdravotní krizi vždy v základní sestavě, ale Sešívaní na to nijak netrpěli. Kvalita dolů nešla, naopak Vlček ukázal, proč mu trenérský štáb věří. Jak zvládne zápasy proti nejlepším hráčům světa v nároďáku, toť otázka. Ale jsme zase u toho, že Denía ten risk na sebe bere.
Hrají se navíc až 4 zápasy, prostor může dostat na pravém kraji obrany Michal Sáček, který uleví Coufalovi. Opět je to velká neznámá, ale v Ekstraklase patří roky ke špičce, s Górnikem hraje Evropu a bojuje o titul. Pokud se to nepovede, v pořádku, můžeme ale říct, že jsme to zkusili.
Radosta důkazem Deníovy filosofie?
Extrémním příkladem nealibistické volby je pak Matěj Radosta. Normálně bychom si možná řekli, že to je stejně hráč, který bude rád, když si kopne na 2 minuty. Ale skutečně reprezentaci čekají 4 zápasy v krátkém období s brutální kvalitou. Denía bude muset sestavu točit, Radosta dostane určitě prostor.
Právě on je tou největší neznámou. Se vším respektem byl doposud nejlepším hráčem, proti kterému hrál, Lukáš Provod nebo Lukáš Haraslín. Teď si zahraje přinejhorším proti Modričovi s Gvardiolem, následně se na hřišti může potkat s Bellinghamem, Kanem nebo Yamalem. Může vyletět a prodat se, nebo může vyhořet. To se ale opět nedozvíme, pokud to Denía nezkusí. A kdy jindy než teď zkoušet.
Správná cesta české reprezentace?
Pokud to skutečně bude Santi Denía dělat tímto způsobem, Česko může na reprezentační úrovni růst. Důležité je, aby to do dávných kolejí opět nespadlo časem, kdy si španělský trenér udělá své oblíbence, které bude brát nehledě na aktuální formu.
Zatím ale můžeme být opravdu spokojení s tím, jak vypadá první nominace na tento extrémně složitý sraz. Překvapením je, že v ní chybí Hugo Sochůrek, který se ve Spartě opět rozehrál. Na první pohled by asi dávala smysl výměna za Lingra. I bývalou hvězdu Slavie ale Santi Denía v nominaci má určitě z nějakého důvodu, z nějakého důvodu určitě chybí i právě Sochůrek.
