Hráči Sparty nezvládají jednoduché principy v útoku i v obraně. Proto selhávají
Spartě nefunguje nic. Propojení s mládeží nulové, posily za miliony nefungují… Dnes se ale zaměřím pouze na výkony Letenských přímo na trávníku. Zápas proti Subotici ukázal chyby. Pojďme se podívat na ty největší, které jsme mohli v zápase vidět.
OBRANNÁ FÁZE
Začneme bráněním Sparty. Nejprve si rozebereme oba góly – první padl po neuhlídané standartní situaci, když Frýdek na zadní tyči nechal volného Ćasalana. Druhou branku Subotica vsítila po jednoduché narážečce Duričina s Šimurou. Za zvýšení stavu nese největší zodpovědnost Stanciu. Jak ale celkově Letenští bránili? No, velmi špatně.
Subotica rozhodně nemusela zůstat jen o dvou branek. Sparťané v útoku jednoduše přicházeli o balony, protiútoky se jen valily. Jakmile někdo z domácích získal míč, ihned se vysoký počet svěřenců kouče Gaćinoviče dostávalo do útoku. Sparťané se ale vraceli velmi vlažně. Zejména křídelníci bekům na lajnách vůbec nepomáhali. Nejvíce to bylo vidět u Ben Chaima, ale ani Plavšič, Stanciu či Vukadinovič do obrany dostatečně nemakali.
Nejvíce hořela pravá strana. Na beku zde hraje jinak křídlo Chipciu, což se projevuje. Proti Opavě to ještě stačilo, ale v zápase se Suboticou se ukázala pravá tvář rumunského reprezentanta. Nedržel ofsajdovou lajnu, byl daleko od pravého stopera Radakoviče a hlavně se nestíhal vracet. Často se tedy stávalo, že se na jeho místo alespoň trochu stáhl Kulhánek, aby udržel kompaktní řadu, ale český mládežnický reprezentant najednou chyběl v záloze…
Kanga tomu do obrany moc nedá, takže v záloze prakticky neustále brání pouze jeden hráč (Kulhánek). Možností by mohlo být přesunutí Stanciua na křídlo a v záloze vytvořit trojlístek Kanga, Kulhánek, Ristič. Hra by byla zajištěná a zároveň směrem dopředu dostatečně silná.
OFENZIVA
Chyb v obraně bylo až až, ale když se přesuneme do ofenzivy, zjistíme, že obrana Spartě v uvozovkách celkem funguje. V útoku je totiž sparťanský problém naprosto tristní. Připomíná chaos, za což značně může trenér Pavel Hapal. V Novém Sadu si hráči v rudých dresech míč jen posouvali ze strany na stranu. O moment překvapení se sice snažili Stanciu s Kangou, jenže selhávali a míč končil na kopačkách soupeře. V první půli Letenským naprosto chyběl muž v šestnáctce, po příchodu Šurala se to zlepšilo, ale křídla s beky nebyli schopni poslat dobrý balon. A když už, štěstí se hostům obrátilo zády.
Největší problémy má Sparta na křídlech. Ben Chaim, Kanga a Plavšič často vypomáhají soupeřům zhustit prostor, čímž znemožní vyniknutí nějakou inviduální akcí. Neodskočí si pro balon, často zavřou prostor krajnímu obránci, pohybují se v nesprávných prostorech. Třeba pro takového Ben Chaima hra po odevzdání míče končí. Nadále se nenabízí, působí nezaujatě. Kolikrát sparťané v utkání přešli svého soupeře hrou jeden na jednoho? Velmi málokdy.
Jít by to Letenským mohlo díky kreativitě ve středu pole, ale i zde hráči Sparty pokulhávají. Jenže on by nepomohl ani Iniesta, když by neměl nabídku od křídel či útočníka. A pokud už Stanciu s Kangou vymyslí něco geniálního, obvykle vše končí nepochopením spoluhráče. Navíc na venkovních hřištích se Letenští nedokáží vyhecovat, takže chybí i bojovnost, kterou například Slavia pravidelně sbírá body.
Pokud po zápase s Opavou na Spartě převládala spokojenost, po mači se Suboticou se Letenští zase vrátili v čase zpět. Sparta pod Hapalem často spoléhá na inviduální momenty, které rozhodnou zápas. Jenže na Kangovy střely z dálky či přímé kopy Stanciua spoléhat dlouhodobě nelze. To je cesta do pekel.
Poznámka autora: Článek byl napsán ještě před odvoláním kouče Hapala, kterého dočasně nahradí sportovní ředitel Zdeněk Ščasný.
