Kariéru srbského záložníka Vukadina Vukadinoviće přibrzdilo vážné zranění, kdy přišel o ledvinu během působení v Jablonci a dva roky si nezahrál. Devětadvacetiletý Vukadinović se nevzdal a vrátil se na hřiště ještě silnější. V Česku působí necelých dvanáct let a za tu dobu si udělal velmi dobré jméno v české lize. Vukadinović se pro Ruik rozpovídal o působení ve Zlíně nebo Spartě, a také nám řekl, kdo je podle něj jedním z nejlepších hráčů v srbské lize.

Už je to více než deset let, co jste přišel zkusit své štěstí do České republiky. Jak vzpomínáte na své začátky v Česku?

No už to bude skoro dvanáct let, co jsem v Česku. Vzpomínám na to velmi rád, ale ten začátek pro mě nebyl vůbec lehký. Když jsem přišel do Česka, tak mi bylo sedmnáct let a byla to pro mě obrovská změna.

Vydal jsem se do nové země, kde jsem neměl svou rodinu, kamarády a neuměl vůbec jazyk. Takže ten začátek byl opravdu těžký, ale s odstupem času jsem rád za to rozhodnutí odejít do Česka, protože mi to hodně dalo a Česko se stalo mým domovem.

Působení v Sezimově Ústí bylo pro Vás velmi povedené a zaujal jste ligový Jablonec, kam jste přestoupil, ale proč jste tam nedostal větší šanci ukázat co ve Vás je?

Ano, musím říct, že se mi v Sezimově Ústí dařilo. Byla tam opravdu dobrá parta se zkušenými hráči a byl to můj první klub, takže na tohle období nejde zapomenout. Povedla se mi sezóna a měl jsem více možností kam odejít, takže to nebylo jen o Jablonci.

Ale Jablonec byl konkrétní a v té době hrál na špičce ligy, to se mi líbilo a kývl jsem na to. Bohužel působení v Jablonci velmi ovlivnilo vážné zranění, kdy jsem přišel o ledvinu, takže jsem si dva roky nekopl vůbec do míče.

Byla tam samozřejmě i velmi kvalitní konkurence, ale tím zraněním jsem ztratil dva roky. Jablonec je velmi kvalitní klub, ale na tohle období nerad vzpomínám kvůli tomu zranění.

Absolvoval jste hostování v pražských klubech Slavii a Žižkovu. Jak Vám pomohla tato hostování do budoucí kariéry a co říkáte tomu, jak se oběma klubům daří?

Po tom zranění jsem věděl, že to budu mít těžké prosadit se v Jablonci, takže jsem usoudil, že bude nejlepší odejít na hostování. Tehdy se mi ozval Žižkov, který trénoval Jindra Trpišovský, takže to pro mě byla dobrá zkušenost, protože tam byly kvalitní trenéři, dobrá parta a hráli jsme hezký fotbal.

I když tam byly finanční problémy, tak jsme se to snažili nevnímat a snažili se hrát kvalitní fotbal. Skončili jsme na nějakém čtvrtém místě a podle mě díky výkonům v dresu Viktorky si mě pak všimla Slavia.

Potom jsem dostal možnost odejít na hostování do Slavie, což jsem samozřejmě přijal. Za trenéra Beránka jsem tehdy odehrál nějakých pětadvacet zápasů, takže to byla obrovská zkušenost a shodou okolností i první sezóna v lize.

Jsem moc rád, že oběma klubům se dnes daří. Slavia je mistr a i na Žižkově se to zvedá, situace se tam ustálila. Je tam nový majitel a klub podle mě patří do ligy, protože má svou tradici.

Asi nejpovedenější období kariéry jste prožil ve Zlíně pod trenérem Páníkem. V čem Vám toto angažmá sedlo a jak na něj vzpomínáte?

Ve Zlíně jsem zažil tři krásné roky a klub, město i lidé mi přirostli k srdci. Celkově to bylo povedené angažmá, protože jsem byl u toho, když klub získal MOL Cup a postoupil do základní skupiny Evropské ligy. Klubu se podobný úspěch nepovedl a já jsem moc rád, že jsem se mohl takto zapsat do historie klubu.

Všechno si tam strašně sedlo od party v kabině až po trenéry a vedení klubu. Samozřejmě obrovský podíl na tom měl trenér Páník, kterého považuji za svého fotbalového tátu. Všichni kluci byli ochotný udělat pro trenéra cokoliv a to bylo strašně důležitý. Taková parta se už podle mě jen tak nesejde a já jsem moc rád, že jsem mohl být u toho. Takže mohu říct, že se jednalo o moje nejlepší angažmá.

V té době jste patřil mezi nejlepší hráče české ligy a začala o Vás mít zájem Slavia, Sparta nebo Plzeň. Co rozhodlo nakonec pro Spartu? A neuvažoval jste o nějaké kvalitnější zahraniční soutěži?

Tenkrát se toho dělo kolem mě opravdu hodně. Už v zimě jsem měl možnost přestoupit do Slavie, která měla o mě zájem, ale nedopadlo to. Zpětně mohu říct, že to byl správný krok, protože jsem zůstal ve Zlíně do konce sezóny a podařilo se nám získat MOL Cup.

Potom jsem měl v létě více nabídek, ale Sparta byla nejvíce konkrétní a já cítil, že mě opravdu chtějí. Nabídka od Sparty byla velmi dobrá pro mě i pro Zlín, takže jsem na to kývl.

Ano, uvažoval jsem i o cizině, ale řekl jsem si, že teď mám jít možnost do Sparty, která je jedním z největších klubů v Česku a pokud se tam prosadím, tak se mohu dostat ještě někam dál. Svého rozhodnutí nicméně vůbec nelituji.

Působení ve Spartě ale asi nedopadlo podle Vašich představ. Nemyslíte si, že Vám působení v letenském celku trochu uškodilo?

Nemyslím si, že by mi to uškodilo. Samozřejmě po herní stránce mi to uškodilo, ale celkově to pro mě byla obrovská zkušenost. Zažil jsem tam úplně něco jiného než v předchozích klubech.

Poznal jsem tam i spoustu výborných fotbalistů a potom přišel italský trenér, který přivedl asi patnáct nových hráčů, a někteří z nich hráli ve velkých klubech v minulosti, takže i to byla nějaká zkušenost. Ale ano, to angažmá nedopadlo podle mých představ.

Z české ligy jste si odskočil na hostování do tureckého Bolusporu. Jaký dojem na Vás udělala druhá turecká liga a jak jste tam byl spokojený?

Musím říct, že to byl špatný krok, protože mi ta soutěž nic nedala a ztratil jsem tam pět měsíců. Co se týká podmínek a financí, tak měl klub velmi kvalitní zázemí a vše tam bylo na velmi vysoké úrovni.

Ale celkově ta soutěž nebo tréninky nebyly jako v Česku, takže tohle nebylo zrovna povedené angažmá, ale nechci ničeho litovat. Beru to tak, že jsem si to tam vyzkoušel, protože jsem v té době chtěl pryč z Česka, abych si vyzkoušel něco nového.

Od letošní sezóny působíte v Teplicích, kam jste zamířil jako volný hráč. Měl jste i jiné možnosti? A jak jste zatím spokojený v Teplicích?

Měl jsem i jiné možnosti a řešil jsem toho více, ale chtěl jsem zůstat v Česku, takže jsem rád, že jsem se domluvil v Teplicích. Jsem tu zatím spokojený, je tu dobrá parta, kvalitní hráči a já jsem moc rád, že mám tu možnost tady působit.

V nedávném rozhovoru mi Váš bratr Miljan prozradil, ze by byl pro něj splněný sen, kdybyste se potkali na hřišti jako spoluhráči. Máte to stejně? A co říkáte na jeho výkony ve Vojvodině?

S bráchou máme skvělý vztah. Strašně si spolu rozumíme a mrzí mě, že jsme teď velmi daleko od sebe. Vídáme se teď jenom dvakrát do roka, ale i tak jsme spolu v neustálém kontaktu. Odmalička spolu kopeme do balonu, vyrůstali jsme spolu, takže i pro mě by to byla obrovská věc, kdybychom se spolu potkali v jednom týmu.

Samozřejmě sleduji jeho výkony ve Vojvodině, kde podává opravu skvělé výkony. Troufnu si říct, že je to momentálně jeden z nejlepších hráčů v srbské lize. Jsem moc rád, že se mu daří a strašně mu to přeji.