Šéf Slavie Jaroslav Tvrdík se rozplývá nad katarským zázemím. Jak reaguje veřejnost?

Jaroslav Tvrdík nechtěně rozpoutal další vlnu nevole na sociální síti Twitter. Očividně se vydal do Kataru, kde je pravděpodobně i pracovně. Z čeho je v Kataru tak nadšený?

Předseda představenstva sešívaných přidal na Twitter fotografie tzv. Aspire Acedemy. Ta byla vybudována už v roce 2004. Cílem této akademie je vychovávat kvalitní sportovce pro Katar a zároveň jim poskytovat kvalitní vzdělání.

Jednoduše parádní zázemí, které u nás jednoznačně chybí. Provázání sportu a vzdělání je v ČR chtě nechtě stále na bídné úrovni.

Právě Tvrdík v minulosti hovořil o tom, že jedním z jeho dlouhodobých cílů je vybudování kvalitní mládežnické akademie, která aktuálně zrovna nejkvalitnějším zázemím pro své mládežníky nedisponuje. Možná hledá v Kataru inspiraci nebo obchodní partnerství, kdo ví.

Reakce veřejnosti

Každopádně tenhle tweet pobouřil veřejnost, která si Katar spojuje především s otrockou prací na fotbalových stadionech vybudovaných pro MS 2022.

„Jojo, skvěle to udělali otroci, klobouk dolů.“

„Respekt? To jako vážně? Respekt před čím? Před tím, že to tam udělali otroci a pár jich při tom umřelo? Ano, to si zaslouží obrovský respekt.“

„Tenhle člověk se neštítí ničeho, stačí se podívat kdo vlastní Slavii, s kým je kamarád a komu leze do p*dele!“

„Hledá se nový mecenáš pro Slávku?“

„Kolik mrtvol je asi v základu stavby?“

Veřejnost má z jisté části určitě pravdu a vnímá velký problém okolo lidských práv. Ale pozor nehleďme na všechno pouze z jednoho úhlu pohledu.

Jaroslav Tvrdík chtěl pouze poukázat na kvalitu samotného zařízení, které můžeme Kataru tiše závidět. A vůbec se nezmiňuje o svém názoru na to, jak se tam staví a za jakých podmínek.

Myslíte, že megalomanské stavby (třeba mrakodrapy) se i v jiných částech světa obešli bez lidských obětí? A že lidé, co je stavěli byli královsky zaplacení?

Problém ohledně lidských práv se nesmí přehlížet, každopádně kamenovat Jaroslava Tvrdíka za fotku s popiskem je také trochu mimo.

Zdroje: Jaroslav Tvrdík, Wiki