Příběh milánských velikánů Interu a AC. Jak neshody rozdělily jeden klub na dva nesmiřitelné rivaly

AC a Inter. Jsou to sice nelítostní soupeři, ale oba milánské fotbalové kluby spojuje spousta věcí a velice zajímavá historie. Jak se vlastně z jednoho klubu staly dva a proč tomu tak v tehdejších dobách bylo?

I městští rivalové mají společného nepřítele

Pokud jde o kluby, které kdysi patřili ke špičce evropských soutěží, není možné nezmínit AC Milán a jeho největšího městského rivala Internazionale. Tato italská dvojice byla desetkrát mistry Evropy a na svém kontě má 36 ligových titulů.

Oba kluby mají společné jedno, a to jejich nelítostnou rivalitu s Juventusem. Rivalita milánských klubů a turínského velkoklubu ovšem nespočívá pouze ve fotbale, ale také v soupeření obou měst v politické, ekonomické a kulturní rovině. Rozhodně se dá říci, že nesmiřitelnost milánských klubů a Staré dámy, jak se Juventusu přezdívá je na stejné úrovni jako mezi oběma celky ze San Sira.

Pravda je, že AC a Inter spousta věcí rozděluje, ale je i mnoho dalšího, které Rossoneri („Červenočerní“) a Nerazzurri („Černomodří“), jak se oběma celkům přezdívá, spojuje. Společného rivala již známe, kluby mimo jiné netradičně sdílí desítky let společně domácí stadion. Jeden klub vznikl jako odštěpek druhého a jejich období úspěchů a neúspěchů se často zrcadlila.

Společná historie tím pádem vytváří obrovskou rivalitu na hřišti i v ochozech. Derby della Madonnina, jak se derby mezi milánskými celky nazývá, patří k nejatraktivnějším a nejdivočejším v celosvětovém fotbale. Derby nese název podle sochy Panny Marie, která se nachází na vrcholu milánské katedrály Duomo.

AC Milán alias „Rossoneri“

Podobně jako u ostatních městských rivalů, začali lidé vnášet mezi oba kluby sociální rozdíly. V dnešní době již toto pravidlo neplatí.

Klub AC byl založen v roce 1899 jako svaz kriketu a fotbalu. Původně AC převzali přepis města Milan z angličtiny. Mussolini a jeho tehdejší režim donutil klub ke změně anglického přepisu do italské podoby. Říkalo se, že AC podporuje prvotně dělnická třída a míval silný vliv odborů. Dělnický původ fanouškovské základny vedl k jejich první přezdívce Cacciavite alias šroubováci.

Původ Rossoneri sahá ve skutečnosti do Anglie. Zakladatel klubu Herbert Kilpin totiž pocházel z Nottinghamu.

Inter Milán alias „Nerazzurri“

Internazionale, nebo také Inter, vznikl v roce 1908 po smrti zakladatele klubu Herberta Kilpina, přičemž se odtrhl od AC Milán. Spor a následné rozdělení klubů vznikly na základě neshod ohledně přijímání hráčů ze zahraničí. Část zástupců AC měla za to zaměřit se spíše na italské rodáky. Spor pak došel tak daleko, že osm členů, původem ze Švýcarska, pomohlo založit Internazionale.

Italský přepis názvu naznačuje odlišný přístup přijímaní hráčů jiné národnosti. Na Inter bylo tedy nahlíženo jako na tým, který nepociťuje loajalitu k tomu mít ve svém týmu ryze Italské hráče a začal být spojován s vyšší sociální vrstvou fanouškovské základny. V počátcích se Interu přezdívalo bauscia, což je milánské označení znamenající „chvastoun“, které odráží údajnou snobskou pověst jeho fanoušků.

V období, kdy Itálii vládl Mussoliniho režim, byl klub nucen sloučit se s dalším městským klubem Union Sportiva Milanese. Jedná se o bývalý fotbalový, cyklistický a basketbalový klub, který ale již neexistuje.

Dva kohouti na jednom hřišti

V roce 1947 Inter začal jako své domácí hřiště využívat stadion San Siro. Předtím jako svůj domácí stadion využíval Civica Arenu, ve které dodnes hraje menší milánský klub Brera Calcio. Naopak pro AC je San Siro domovem od jeho výstavby v roce 1926. Svůj název nese stadion podle okolní čtvrti na severozápad od centra milánské metropole.

Díky působení obou klubů na jednom stadionu rivalita samozřejmě stoupla o to výše a zdůraznila sociální zázemí fanoušků. Příznivci Interu byli označováni motoretta. Důvodem byla možnost dopravit se na stadion na motocyklu, zatím co fanoušci AC, takzvaní tramvajáci, museli povětšinou na utkání dorazit veřejnou dopravou a pěšky.

Zdroj: AC Milá, Inter Milán, Serie A