Trpišovský Vrbovatí a ustoupil od svého fotbalu. Chybí mu oponentura ve vedení i trochu sebekritiky. Má ještě Slavii co dát?

KOMENTÁŘ – Ještě před pár lety byl pro slávisty Jindřich Trpišovský něco jako bůh, nedotknutelná modla, kterou měli v plánu do smrti uctívat. Na co sáhl, to proměnil ve zlato. Jenže sláva je pomíjivá a momentálně je kouč Slavie pod velkým tlakem a kritikou. Dokáže najít cestu zpět na výsluní?

Psal se prosinec 2017, když Slavia přivedla do Edenu Jindřicha Trpišovského. Spousta fanoušků se divila, proč byl vyhozen Jaroslav Šilhavý, který před pouhým půlrokem vrátil po letech titul do červenobílých barev. Jenže později se to ukázalo jako správný tah.

Trpišovský si naprosto dominantním způsobem došel pro tři ligové tituly, tři poháry, dvě čtvrtfinále Evropské ligy a také skupinu Ligy mistrů. Takřka každého hráče, kdo do Edenu přišel, dokázal ohromně zlepšit, vycházely mu riskantní tahy sestavou i předělávání hráčů na jiné posty.

Proto měl prakticky volnou ruku a když se mu jednou za čas něco nepovedlo, všichni mlčeli, protože věděli, že příště zase vytáhne z rukávu geniální tah. Postupně si tak Trpišovský vybudoval gloriolu nedotknutelného boha, kterému si nikdo nedovolí oponovat.

Vedení bez oponentury

A to byl první problém. Dokud byl ve Slavii Jan Nezmar ve funkci sportovního ředitele, vše šlapalo jako po drátkách. Rázný boss uměl s Trpišovským debatovat, nabídnout mu jiný pohled a tolik potřebnou oponenturu, nikdy trenéra jen nechlácholil, jak je úžasný a vše dělá dobře.

Také mu uměl zarazit nějaký přestup, když mu nedával smysl. Právě to měl být i jeden z důvodů, proč se nakonec Nezmar s realizačním týmem rozkmotřil a dodnes spolu nejsou v kontaktu, jak uvedl sám staronový ředitel Slovanu Liberec.

Po Nezmarovi pozici sportovního ředitele převzal Jiří Bílek. Se vším respektem k němu, bez žádných větších manažerských zkušeností začít dělat ředitele v jednom ze dvou největších klubů v republice, to je velké sousto. Zdá se, že Slavia na tuto pozici hledala spíše jen známé jméno, Trpišovský si totiž posily vytipovává a vyhledává sám a je tak trenérem i sportovním ředitelem zároveň.

Prakticky nikdo ve Slavii si nedovolí Trpišovskému dělat oponenturu a nesouhlasit s ním. Šéf Jaroslav Tvrdík je tvrdý boss, ale sám několikrát přiznal, že po sportovní stránce není tak zdatný a veškeré kompetence nechává absolutně na trenérovi.

Zvláštní tahy na Slovácku

V prvním zápase na Slovácku přišel první šok už při odhalení sestav. Reprezentanti z Eura přípravu vůbec neabsolvovali, připojili se až pár dní startem ligy. Trpišovský avizoval, že se poučil z léta 2021, kdy neměli reprezentanti po Euru prakticky žádnou dovolenou. Tehdy ihned naskočili do sezóny a nebylo to dobrá volba.

Jenže k šoku všech na Slovácku naskočili od úvodní minuty Tomáš Holeš, Tomáš Vlček, David Douděra, Matěj Jurásek, Lukáš Provod i Mojmír Chytil. Konkrétně na posledním jmenovaném bylo hodně vidět, jak nemá energii ani sílu, trápil se a lapal po dechu, přesto na hřišti zůstal do poslední vteřiny…

Další zvláštní věcí je výběr sestavy. Trpišovský sáhl po formaci 3-4-3 s dvěma defenzivními záložníky. Fakticky tak měl na hřišti 7 defenzivních hráčů (5 obránců a 2 def. záložníky) a jen ofenzivní hráče. A to si přiznejme, že Jurásek s Provodem mají jiné kvality než vytváření šancí a Slavii tak absolutně chyběla kreativita.

Jenže ikdyž všichni viděli, že sestava nebyla dobře zvolená, kouč Slavie si sebekritiku ale nepřipouštěl a po zápase sváděl ztrátu spíše na počasí či suchý trávník. Nepřipomínává vám to někoho? Ano, fanoušci si všimli, že přesně takto se na konci angažmá v Plzni vymlouval na vše ostatní Pavel Vrba.

Nadšení z Trpišovského, kterého se před pár lety slávisté nemohli nabažit, sdíleli i novináři. Kouč Slavie působil na tiskových konferencích totiž jako zjevení. Nehrál si na žádné fráze, vše vysvětloval na rovinu, nechal nahlédnout „do kuchyně“, jeho vyprávění o fotbale byste mohli poslouchat hodiny.

A dnes? 48letý kouč sklouzl k otřepaným frázím, dokola opakuje svojí oblíbenou větu o „typologii“ utkání, pravidelně mluví o dobře připraveném a bránícím soupeři… Jakoby ztratil svojí obvyklou jiskru.

Ustoupení od vlastního stylu hry

Nejhorší změna v Trpišovském však je ustoupení od vlastního stylu hry. Pamatujete jeho první roky ve Slavii? Sešívaní drtili soupeře aktivním napádáním, neustálými náběhy za obranu, nápaditými akcemi. Měli svůj vlastní styl hry, který chtěli soupeři vtisknout a nezalekli se ani ve chvíli, kdy přijely hvězdné celky z Barcelony, Dortmundu či Sevilly.

Jaká změna oproti posledním dvěma sezónám. Trpišovský se ve venkovních duelech neustále přizpůsobuje soupeři, sám přiznává, že sestavuje jedenáctku podle typologie zápasu a do venkovních duelů nasazuje bojovnější hráče namísto těch fotbalových. Proč? Z jakého důvodu se podřizovat bránícímu soupeři? Proč mu nevtisknout svůj ofenzivní fotbal a nedat mu šanci udělat ze zápasu defenzivní bramboračku?

Byly doby, kdy útočníci Slavie pressovali obranu a brankáře soupeře jako o život. Nedali jim ani centimetr a následně buď rovnou získávali míč, nebo jej soupeři zakopli do autu a sešívaní získali balón v dobré pozici. Dnes se ofenzivní trio jen pomalu posouvá, nechává soupeře rozehrát, ten to poté nakopne dopředu a Slavia opět dobývá uzamčený blok, což jí absolutně nejde a nemá na to dostatečně kreativní hráče.

Není to přitom ojedinělý jev, sestupná tendence ve slávistické výkonnosti se opakuje již třetím rokem. A je otázka, jestli Trpišovský má Slavii ještě co dát.Jestli se dokáže poučit ze svých chyb a opět nastartovat tým k úspěchům. Momentálně to totiž vypadá, že cesta vede jen dolů…

Zdroj: Chance liga, SK Slavia Praha