Pohledem Viktoriána: Bravo za střídání, pane Vrba. Čermák naprosto otočil zápas naruby. Příště ale na jeden hrot už od začátku

Viktoria Plzeň v pondělní dohrávce porazila Slovan Liberec 1:0 díky gólu Michaela Krmenčíka z 61. minuty. Čermák, Chorý či Kopic mohli přidat další góly, ale kdyby liberecký Pešek proměnil své sólo, kdy šel sám na brankáře Kozáčika, zápas by vypadal jinak. Na kdyby se ale nehraje, a tak Západočeši zvládli i svůj druhý zápas české ligy. Na utkání se znovu ohlédnu v blogu „Pohledem Viktoriána“. 

Trenér Pavel Vrba poslal do hry od začátku dva útočníky, vedle Krmenčíka nastoupil Jakub Řezníček. To se ukázalo jako problém. Vzhledem k tomu, že Liberec nastoupil ve tříčlenné záloze (Mara, Ševčík, Breite), tak měli v klíčovém boji o střed pole o hráče více. Přečíslovali tak Hořavu s Hrošovským. Prostor si vytvářeli jednoduše – jeden ze záložníků seběhl zpět. S ním by ale teoreticky mohl vystoupit Hořava či Hrošovský, to podle toho, kdo se zrovna nacházel blíž k onomu střednímu záložníkovi. Aby vystoupit nemohl, vysunul se Breite. Tím se vytvořil volný hráč, který mohl rozvinout akci.

Hra na dva hroty má dvě velké výhody. Pokud míč dostanete do nohy jednoho z nich, automaticky vzniká situace dva na dva. Jenže k tomu se hráči Plzně vůbec nedokázali dostat. Většinou tedy směřoval nákop dopředu. Souboje ale většinou vyhrávali stopeři a odražený míč měli liberečtí záložníci. Jak již jsem psal v minulém blogu po výhře na Dukle, hra na dva hroty není pro aktuální Viktorii ideální.

Jakmile se totiž hráči v červeno – modrém dostanou do tlaku a mají pod kontrolou míč, soupeř je dušen na vlastní půlce. Navíc v takovém počasí jako včera se většinou nedá běhat celých devadesát minut na sto procent, takže soupeř Viktorie povětšinou tlak nevydrží a inkasuje. Jakmile ale Slovan držel míč a kontroloval hru, což se dělo v první půli, tak byla Viktoria bezbranná.

Přechodem na formaci 4-2-3-1 po přestávce se obraz hry diametrálně změnil. Vrba poslal do hry místo Řezníčka Čermáka, čímž vyrovnal počet hráčů ve středu hřiště. Musím říci, že trenér musí mít kuráž na to, aby svlékl do rozlišováku jednoho z nejlepších hráčů na place, a přešel na jiné rozestavení. Šlo ale o správný krok. Takže bravo.

Ještě k Čermákovi. Tvrzení, že zápas otočil naruby, není vůbec daleko od pravdy, ba naopak. Za poločas si připsal dvě předfinální a stejný počet finálních přihrávek. Fantastická čísla. Jen tak pro porovnání: proti Dukle Čermák hrál o deset minut více a poslal jen jednu předfinální přihrávku a nula finálních. Nebo například Hušbauer ze Slavie, který je považován za nejlepšího playmakera v české lize, proti Karviné za celý zápas poslal jednu finální přihrávku a šest předfinálních.

Zápas se po půli opravdu změnil. Míč drželi domácí a rovnice Plzeň v tlaku rovná se gól opravdu platila. Prvně sice Pernica i Petržela své šance spálili, ale Krmenčík se již nemýlil. Gólová akce měla oči a parametry evropského fotbalu. Limberského přihrávka na Kopice byla naprosto skvělá, stejně tak doplnění v šestnáctce, kde byli dva hráči. Nakonec zakončení vyšlo na Krmenčíka.

Hru oživil také Zeman, takže druhý bod pro Vrbu za skvělé střídání. Parádně si vedl i třetí střídající – Chorý. Za těch deset minut na place ukázal, že do Plzně patří. Definitivně tak odsoudil Bakoše na odchod ze západu Čech. Příště Viktorii čeká mač v Olomouci – příště tedy prosím s jedním hrotem a hlavně bez kiksů, ať nejsou nervy, že Matúši?