Manchester City získal v roce 2008 nové majitelé a začaly se dít věci. Níže se můžete podívat na prvních pět příchodů, které bohaté vedení klubu provedlo.

Klub z modré části Manchesteru je v současné chvíli jedním z nejlepších klubů světa a je atraktivní destinací pro světoznámé fotbalisty. Vše samozřejmě nebylo hned a i cesta na vrchol musí vždy někde začít.

Robinho

Brazilský křídelní fotbalista přestoupil do Anglie z Realu Madrid za 32,5 milionů liber. Robinho byl vysoce talentovaný fotbalista a patřil mezi ty, kterým se předpovídala obrovská budoucnost. Bohužel už samotný přestup do Manchesteru City tehdy ukázal jeho priority a fotbal to opravdu nebyl.

Brazilský fotbalista později přiznal, že vlastně ani nevěděl, že přestupuje právě do Manchesteru City, protože netušil, že v Manchesteru je ještě jiný klub. I přesto zažil povedenou první sezonu, ve které odehrál přes 40 utkání a vstřelil 15 branek.

Stal se nejlepším střelcem klubu a celkově čtvrtým nejlepším střelcem tehdejšího ročníku Premier League. V následující sezoně se Robinhova kariéra zlomila.

Ze začátku sezony chyběl tři měsíce kvůli zranění. Zmeškal 12 ligových zápasů. Jedinou branku po svém návratu vstřelil proti Scunthorpe United v rámci FA Cupu. V utkání proti Evertonu se mu dokonce povedlo být stažen ze hry i jako střídající hráč.

Od odchodu z Manchesteru se z něho stal fotbalový cestoval. Postupně hrál za AC Milán, Santos, Guangzhou, Atletico-MG, Sivasspor, Basaksehir a nyní se vrátil zpět do Santosu.

Wayne Bridge

Do klubu přišel v lednovém přestupovém období z Chelsea za 10 milionů liber. První dva ročníky se řadil mezi pravidelné hráče základní sestavy.

Anglický obránce doplatil postupem času na stále rostoucí ambice klubu a příchod dvou nových tváří na levý okraj obrany. Manchester nejprve posílil Kolarov a později i Gaël Clichy.

Během posledních dvou sezon odehrál za City dohromady jen osm utkání a oba dva ročníky dohrával od ledna na hostování. Nejprve ve West Hamu a poté Sunderlandu. Po angažmá v Brightonu a Readingu ukončil v roce 2014 aktivní kariéru.

Craig Bellamy

Velšský fotbalista přišel do klubu ve stejném přestupovém období, jako Wayne Bridge a přestup vyšel na 14 milionů liber.

Během svého působení odehrál v klubu 51 zápasů a patnáctkrát se gólově prosadil. Bellamy ovšem nebyl u žádného pohárového úspěchu, které začaly přicházet až po jeho odchodu.

Bývalý útočník strávil poslední aktivní roky tam, kde začínal a to v Cardiffu. Poté působil jako ternér mládežnického výběru Anderlechtu, kam ho přivedl Vincent Kompany.

Jejich spolupráce pokračuje i nadále, protože Bellamy je jeho asistentem na lavičce druholigového Burnley.

Nigel de Jong

Přestup nizozemského záložníka byl ohlášen ve stejný den, jako přestup Bellamyho. Jednalo se o investici ve výši 16 milionů liber.

V klubu setrval pět let, během kterých stihl 137 utkání. Především tři a půl roku patřil k nepostradatelným pilířům sestavy Citizens, než v roce 2012 klub opustil. De Jong zde získal tři trofeje, které zahrnují i vítězství v Premier League v sezoně 2011-12.

Po odchodu vystřídal ještě slušné množství zaměstnavatelů. Nejdříve působil v AC Milán, následně v LA Galaxy, Galatasaray, Mainz 05, Al Ahli a naposledy v Al-Shahania. V současné chvíli je bývalému fotbalistovi osmatřicet let.

Shay Given

Manchester City prvními pěti posilami posílil každou pozici na hřišti. Posledním, kdo krátce před ukončení lednového přestupového období do klubu zamířil, byl Shay Given.

Irský brankář přišel z Newcastelu za téměř šest milionů liber a ihned se stal jasnou jedničkou klubu. Tento status mu vydržel i následující ročník. V klubu strávil celkem tři roky, během kterých odchytal dohromady ve všech soutěžích 69 utkání.

V roce 2010 ho v brance nahradil Joe Hart a Given se o rok později vydal na angažmá do Aston Villy. Svou aktivní kariéru ukončil v roce 2018 ve věku dvaačtyřiceti let.

Zdroj: Wikipedia, Transfermarket

Když se řekne jméno Mario Balotelli, každý fanoušek si představí to stejné. Obrovský talent, který však na vrcholový fotbal neměl hlavu a svým chováním si pokazil slibně rozjetou kariéru. Co všechno Super Mario vyvedl?

Inter Milán, Manchester City, AC Milán, Liverpool. Jména celků, za které Balotelli nastupoval, jsou více než slovutná. Jenže italský útočník měl ještě mnohem na víc.

Poprvé se v dospělém fotbale ukázal v sezóně 2007/08, když naskočil za Inter do 11 utkání a vstřelil 3 góly. V další sezóně už tak odehrál 27 soutěžních duelů a nasázel 9 gólů. V dalším ročníku přidal 8 gólů a vysloužil si tak přestup do Manchesteru City. 

Tam odehrál 3 sezóny, v první sezóně vstřelil 10 gólů, v té druhé dokonce 16. V té třetí už spíše paběrkoval a přidal jen 3 góly. Odebral se tak do AC Milán, kde opět střelecky zářil. V jarní části sezóny 2012/13 Serie A odehrál 13 utkání a nastřílel 12 gólů. V dalším ročníku nasázel v lize 14 gólů, k tomu přidal 3 v Lize mistrů. 

Před sezónou 2014/15 se tak vrátil do Anglie, kde si jej vybral Liverpool. Tam ale moc úspěšný nebyl, v Premier League odehrál 16 utkání a vstřelil 1 gól, jednou se trefil v Capital One Cupu, jednou v Lize mistrů a jednou v Evropské lize. Vrátil se tak do AC Milán, kde už však na fazónu nenavázal a dal ve 20 ligových utkáních jediný gól. 

Poté ale přišlo další procitnutí v Nice. První sezóna, 23 utkání v Ligue 1, 15 gólů, jeden gól v poháru a jeden v Evropské lize. Druhá sezóna, 28 zápasů v Ligue 1, 18 gólů, jeden gól v poháru a jeden v Evropské lize. Jenže pak zase jeho forma opadla a v další sezóně už se Balotelli netrefil ani jednou. Odešel tak v zimě do Marseille, kde se v 15 utkáních trefil 8x. 

Pak už přišel jen sesun, nejdřív odešel do Brescii v Serii A (19z/5g), poté do druholigové Monzy (14z/6g), od léta nastupuje v Turecku za Adana Demirspor (18z/7g). Jak vidno, góly dávat Balotelli umí skvěle. Je s ním však extrémně těžké pořízení, je noční můrou pro každého trenéra. Připomeňme si proč. 

Oslava svalovec – červen 2012

Na Euru 2012 nastupoval Balotelli za Itálii a podceňovaný tým pomohl dostat až do finále, na turnaji se trefil třikrát. Když dal gól Německu, strhl si dres a zůstal pevně stát jako socha. Tato fotografie následně obletěla celý svět a byla předmětem několika vtipů.

Zabití racistů – únor 2012

Před Eurem 2012 byl rasismus velké téma. S tím se však příliš nepáral Mario Balotelli, který měl pro ně jasný vzkaz: „Nepřijmu rasismus v žádném případě. Je to neakceptovatelné. Jestli na mě někdo hodí banán na ulici, tak půjdu do vězení, protože ho zabiju,“ hlásil tehdy Balotelli.

Strip klub před zápasem – leden 2012

V březnu 2012 na sebe Balotelli opět strhnul všechnu pozornost. Trenér Manchesteru City Roberto Mancini měl pravidlo, že hráči nesmí vyrazit do města 48 hodin před utkáním. Tuhle zásadu však absolutně porušil Balotelli, který si v noci ze čtvrtka na pátek vyrazil ve 2 ráno do strip klubu. Citizens přitom hráli v sobotu. Za svůj výlet dostal pokutu 400 000 liber. 

Šermování v indické restauraci – prosinec 2011

Večer před utkáním proti Manchesteru United vyrazil Mario s kamarády do indické restaurace. Od číšníků si vzali kuchyňské válečky, se kterými pak v restauraci šermovali. Za necelých 12 hodin Balotelli vstřelil 2 góly při výhře 6:1 nad městským rivalem. 

Šlápnutí na hlavu – leden 2012

V duelu Manchesteru City proti Tottenhamu dupl na hlavu ležícího Scotta Parkera. Nepochopitelně za svůj zákrok neviděl červenou kartu, následně však dostal stopku na čtyři zápasy. 

Proč vždycky já – listopad 2011

Když Balotelli vstřelil první gól utkání proti Manchesteru United, vyhrnul si dres, kde svítil nápis „Proč vždycky já?“ Smysl tohoto nápisu Balotelli nikdy nevysvětlil.

Ohňostroje z okna – listopad 2011

Na podzim roku 2011 se Mario se svými kamarády rozhodl uspořádat domácí párty. V jednu hodinu v noci dostali skvělý nápad odpálit ohňostroj z okna koupelny. Jenže přitom chytnul ručník a celá koupelna vyhořela. Po příjezdu hasičů se Balotelli odebral na hotel, kde přespal. 

Komické na tom všem je, že se vše odehrálo pouhý den před zápasem proti Manchesteru United, ve kterém Balotelli otevřel skóre utkání a vytáhl triko s nápisem „Proč vždycky já?“. 

Předvádění v LA – červen 2011

V přípravném utkání proti LA Galaxy byl Balotelli úplně sám před brankářem a mohl míč pohodlně uklidit do sítě. Místo toho ale chtěl zamachrovat, otočka mu však nevyšla a patičkou kopl míč vedle. Rozčílený kouč jej okamžitě vystřídal.

Neposlušný rozlišovák – květen 2011

V květnu 2011 Balotelli zase jednou pobavil všechny fotbalové fanoušky. To když bojoval s rozlišovákem, který si za žádnou cenu nemohl nasadit. Takřka minutu s rozlišovákem bojoval, až mu musel pomoct někdo z realizačního týmu. 

Pohádková výhra pro bezdomovce – Duben 2011

V dubnu 2011 si Mario vyrazil do casina, kde vyhrál 25 000 dolarů. Když odcházel, uviděl před budovou bezdomovce, kterému dal 1 000 dolarů v hotovosti. 

Peníze v autě – Duben 2011

Při jízdě ve svém luxusním Bentley Maria zastavili policisté, k jejich překvapení měl Balotelli na sedadle spolujezdce 25 000 dolarů. Když se zeptali proč, Balotelli jednoduše odpověděl: „Protože můžu“. 

Šipky – březen 2011

V tréninkovém centru Manchesteru City byl Balotelli spatřen, jak hází na hráče juniorských výběrů šipky. „Nudil jsem se,“ vysvětloval to následně Balotelli. Za tento incident dostal pokutu 100 000 dolarů. 

Pokuty za parkování – 2010

Po přestupu do Manchesteru se Balotelli absolutně nestaral o to, kde může a nemůže parkovat. Nakonec tak nasbíral dohromady pokuty 10 000 dolarů, které neplatil. 

Ženské vězení – Říjen 2010

Jedna z nejšílenějších věcí v Balotelliho životě. Společně s jeho bratrem se chtěli podívat, jak to vypadá v ženském vězení, tak zajeli přímo dovnitř. Ze „záhadných“ důvodů to však není možné a policie tak bratry zastavila u branky. A vysvětlení Maria? „Zeptal jsem se bratra: ‚Chceš vidět, jak to vypadá ve vězení?‘ Tak jsem zajel dovnitř,“ vysvětloval Balotelli italské televizi. 

Červená karta pod Mourinhem – říjen 2011

Své si s italským svérázem zažil i José Mourinho. Portugalský kouč trénoval Balotelliho v Interu Milán, během dvou let jej několikrát přeradil do béčka nebo nechal jen na tribuně. Jenže na něj vzpomíná jen v dobrém. „S Mariem byla legrace, mohl bych napsat knížku o 200 stranách,“ vyprávěl Mourinho televizi CNN. A přidal jednu zábavnou historku. 

„Jeli jsme na zápas Ligy mistrů do Kazaně. Všichni mí útočníci byli zranění. Žádný Milito, žádný Eto’o. Měli jsme opravdu problém, Mario byl náš jediný útočník. Ve 42. nebo 43. minutě dostal žlutou kartu. Když jsme přišli do šatny, čtrnáct z patnácti minut přestávky jsem strávil jenom mluvením k Mariovi. 

Mario, nemůžu tě vystřídat, nemůžu udělat změnu. Nemám na lavičce žádného útočníka. Nikoho se nedotýkej, hraj jen balon. Když přijdeš o míč, nereaguj. Když tě bude někdo provokovat, nereaguj. Když udělá rozhodčí chybu, nereaguj. Mario, prosím!“ říkám mu.

Co myslíte, že Mario udělal? 46. minuta a červená karta…,“ směje se Mourinho.

Zdroj: Business Insider, CNN, The Guardian

Nemanja Vidič ve svých mladých letech nefiguroval na seznamech nejtalentovanějších fotbalistů Evropy, nicméně díky povaze a charakteru se z něj stal jeden z nejlepších obránců fotbalové historie. Připomeňte si jeho kariéru.

Narodil se v Jugoslávii v roce 1981 a s fotbalem začínal ve svém rodném městě. Do klubu, který měl už na srbské poměry profesionální zázemí a úroveň, se dostal ve 12 letech. Jednalo se o celek Sloboda Užice. V 15 letech už ale zamířil na mnohem prestižnější adresu.

Do mládežnického systému jej totiž naverbovala Crvena Zvezda Bělehrad, tedy jeden z největších východoevropských klubů. Mezi dospělými ovšem Nemanja Vidič debutoval během hostování ve Spartaku Subotica. Po sezoně se ovšem vrátil a zaujal místo v základní sestavě Crvene Zvezdy.

Poměrně rychle se stal také kapitánem, dovedl tým k domácímu doublu a v roce 2004 šel za lepším. Za necelých 4,5 milionu eur jej vykoupil Spartak Moskva. V té době se řešilo, že se Vidič stal nejdražším obráncem, který do ruské ligy přišel.

Také v dresu Spartaku se srbský stoper rychle prosadil. Jeho kvalitní výkony neunikly skautům Manchesteru United a v lednu 2006 byl Vidič představen jako nová posila Red Devils. Anglický gigant jej tehdy koupil za dnes směšných 10,5 milionu eur.

Za zmínku stojí, že například Vidičův budoucí parťák Rio Ferdinand dorazil na Old Trafford už v létě 2002 za 46 milionů eur. Byl při přestupu o tři roky mladší než Vidič a stal se nejdražším britským hráčem té doby.

Ferguson od začátku věděl, co s Vidičem získal

Když mohl Sir Alex Ferguson představit Nemanju Vidiče jako nový přírůstek ve svém týmu, neskrýval spokojenost. „Je to rychlý a agresivní střední obránce, bude skvělým doplněním týmu. Dobří obránci vám vyhrávají trofeje. On je urostlý a atletický zároveň. Potřebujete skvělé obránce a přesně tím on je,“ komentoval tehdy novou posilu pro MUTV.

Aklimatizace? Tu Vidič prakticky nepotřeboval. Dva zápasy po svém příchodu sice nebyl ani na lavičce, pak ale rychle prorazil do základní sestavy a když byl zdravý, nebylo co řešit. Vznikla dnes již legendární defenziva, která patřila k nejlepším nejen ve své době.

Zleva brousil lajnu Patrice Evra, na stoperech řádili Ferdinand a Vidič, jen pravá strana měla během Vidičova angažmá problémy se stabilitou, když se blížil konec Garyho Nevilla. Právě defenzivní řada byla jedním z faktorů úspěšné Fergusonovy éry.

Když Vidičovi s Ferdinandem drželo zdraví a oba hráli na vrcholu, tak bylo zvykem, že Manchester United v lize přes 30 gólů neinkasoval. Ostatně oba zářili také v Evropě. Vždyť se s nimi Red Devils stali v roce 2008 vítězi Ligy mistrů a ještě dvakrát se dostali do finále, kde nestačili na Barcelonu.

Vidič proslul svou tvrdostí, důrazem. Rány rozdával, stejně tak i přijímal. Jeho obětavost byla mnohdy až extrémní. Neměl problém strčit svou hlavu kamkoliv, když nedokázal soupeřově střele či úniku zabránit jinam. Hrát proti němu? Noční můra.

Srbský tvrďák navíc nehrál vždy úplně příkladně podle pravidel. Dokázal soupeře trýznit i taháním za dres či jinými způsoby. Uměl se dostat do hlavy tak, aby to ani rozhodčí mnohdy nepostřehl. Pro svůj tým udělal cokoliv. I proto se stal v roce 2010 kapitánem.

Za zmínku však stojí, že jestli měl Vidič nějakého soupeře, kterému rozhodně nezvládal čelit, byl to Fernando Torres ještě v dresu Liverpoolu. Ostatně se na něm dvakrát vykartoval během jedné sezony. Celkově v Premier League vyfasoval pět červených karet a tři z toho proti Reds.

Vidič se po vážném zranění kolena nedokázal vrátit na vrchol

Nemanja Vidič strávil na Old Trafford necelých devět sezon. V klubu zanechal nesmazatelnou stopu. Hned pětkrát se radoval ze zisku ligového titulu, sedmkrát se svým týmem ovládl FA Community Shield, třikrát ovládl Ligový pohár a jednou Ligu mistrů a MS klubů.

Za Manchester United odehrál 300 soutěžních zápasů s bilancí 21 gólů a 4 asistencí. Na stopera vůbec ne zlá čísla. Je jedním z mála hráčů, kteří se stali dvakrát nejlepším hráčem celé sezony Premier League.

Vidič se mimo to může pochlubit fenomenální statistikou, když během 211 startů v Premier League uhájil se svými Red Devils 95krát čisté konto.

A mohlo být i líp. Jenže Vidičův úpadek začal dříve, než se čekalo. Celou jeho kariéru změnilo vážné zranění kolena v utkání Ligy mistrů proti švýcarské Basileji v sezoně 2011/12. Srb promarodil pořádnou dobu a bohužel si koleno poranil i v další sezoně.

Vidič už se nedokázal na svou nejlepší úroveň vrátit. V roce 2013 pak ukončil svou fenomenální kariéru Sir Alex Ferguson a třebaže srbský stoper mohl a měl být jedním z mužů, kteří klubu pomohou zahájit novou éru, nestalo se tak.

V létě 2014 Vidič odešel zadarmo do Interu Milán. Měl být ohromně velkou posilou, jenže zranění mu opět nedovolila se dostat do nejlepší formy. V lednu 2016 došlo k ukončení kontraktu a Srb posléze ukončil profesionální kariéru ve 34 letech.

V roce 2019 ovšem opanoval fanouškovské ankety Sky Sports o nejlepším obránci v historii Premier League. Při cestě do finále porazil například Ria Ferdinanda, ve finále se slušným náskokem u fanoušků porazil Virgila Van Dijka.

Zdroj: Manchester United, Premier League, Transfermarkt, Twitter