Osobnosti českého fotbalu: Karol Dobiáš, záruka úspěchu
Jeden z nejúspěšnějších československých hráčů, kteří se mohou pyšnit řadou úspěchů. Karol Dobiáš byl velkým bojovníkem s darem od boha. Na vítěze evropského šampionátu z roku 1976 byl spoleh a především i díky jeho bojovnosti a hecování ostatních byly týmy, kde ve svých nejlepších letech působil, tolik úspěšné!
Cesta Karola Dobiáše započala 18. prosince 1947 v Trnavě. Tehdy ještě nikdo neměl ponětí, jak moc velkou slávu svému rodnému městu přinese.
Jeho dětským klubem se stal ŠKF Baník Handlová, od roku 1965 však již působil v prvoligovém Spartaku Trnava, za který nakonec odehrál 277 zápasů, v nichž se radoval i z 11 vstřelených gólů
O střílení branek se však nikdy nestaral. Jeho hlavní prací bylo jim zabraňovat a to díky jeho neutichající bojovnosti a fotbalovému umu šlo Dobiášovi poměrně hladce!
„Byl to nejlepší fotbalista, s nímž jsem v Československu hrál. Měl všechno: fotbalové myšlení a hlavně kopací techniku. Byl to velký rváč a hecíř,“ řekl o Dobiášovi Antonín Panenka.
Ihned po příchodu 178 centimetrů vysokého obránce se začalo Spartaku dařit, o čemž svědčí první Dobiášův ligový titul z druhé sezony v klubu. Tento počin dokázala Trnava zopakovat i rok nato.
Díky svým skvělým výkonům se dostal Dobiáš i do reprezentace, jenomže právě tam ho potkal první větší problém. Československo bojovalo v kvalifikaci o mistrovství světa 1970, které se mělo konat v Mexiku.
Naši reprezentanti odstartovali úspěšně. Poté však přišel důležitý zápas, který tým trenéra Marka prohrál, když je zaskočili hodně drsně počínající si Maďaři. Jejich agresivitu odnesl právě Dobiáš, který se zranil. Československo poté ale přeci jenom dokázalo na šampionát postoupit.
V sezoně 1969/70 však odehrál Dobiáš pouze 12 zápasů a Spartak bez jeho pomoci nedokázal opět titul obhájit. V následujících třech sezonách už však odehrál Patino, jak se Dobiášovi říkalo, prakticky všechny zápasy a ve všech se radoval z titulu. Navíc se stal nejlepším československým fotbalistou roku 1970 a 1971.
V sezoně 1972/73 se už ale radoval z ligového titulu naposledy. Ty největší úspěchy měl však stále ještě před sebou!
Vůbec ten největší zažil jednoznačně v roce 1976, kdy se našim reprezentantům podařilo ovládnout mistrovství Evropy. Podobný úspěch zaznamenali o čtyři roky později, když se těšili z bronzu.
V roce 1977 zamířil Dobiáš do Bohemians, kde odehrál tři sezony, načež dostal svolení přestoupit do zahraničí a vyzkoušel si tak působení v belgickém Lokerenu, kde odehrál stejně jako v Praze tři sezony.
V Belgii také ukončil svoji aktivní hráčskou kariéru. Tu profesionální v již zmíněném Lokerenu a rok poté ještě nastupoval v amatérském Heirnisu Gent.
Tím však jeho fotbalový příběh neskončil. Po návratu domů začal se svoji trenérskou kariérou, nejprve u juniorky Bohemians a na tu nejvyšší úroveň se vrátil v Hradci Králové. Prvoligový celek převzal v roce 1988, načež odešel do Zbrojovky Brno a poté do Sparty, kde se ve druhé sezoně z pozice trenéra radoval z titulu.
Pro letenský celek to znamenalo první titul v samostatné české lize. Několik měsíců poté byl ale z pozice trenéra odvolán, což také znamenalo jeho konec na lavičce v pozici hlavního kouče.
Následně ještě dělal nějaký čas skauta a asistenta, nyní už si však užívá fotbal jako divák. A nutno dodat, že díky zatčení Romana Berbra a jeho podvodných kumpánů bude jistě ta radost nyní o to větší!
O životě Karola Dobiáše si můžete počíst i v knize, která vyšla v roce 1992 pod názvem PATINO – O fotbalistovi, který chtěl pořád jen vyhrávat. Autorem knihy je český publicista Pavel Skramlík.
Zdroj: FAČR, Wikipedia
