Ondřej Kušnír: Odchod ze Sparty do Liberce? Nesedl jsem si s Hřebíkem. Doufám, že se klukům podaří udělat titul

Bývalý obránce Ondřej Kušnír pomohl postoupit Viktorii Žižkov do první ligy, nebo slavil mistrovský titul s pražskou Spartou. V létě to budou už tři roky, co pověsil kopačky na hřebík. V rozhovoru pro Ruik se rozpovídal o angažmá ve Spartě, nebo prozradil, čemu se věnuje po konci hráčské kariéry.

Jste odchovancem Vítkovic, kde jste působil do svých dvaadvaceti let. Poté jste přestoupil do Viktorie Žižkov, které jste pomohl postoupit do nejvyšší soutěže. Jak byl přestup do Viktorie Žižkov důležitý pro Vaši kariéru?

„Přestup na Žižkov beru jako povedený a důležitou součást mé budoucí kariéry. Když jsem přestupoval z Vítkovic na Žižkov, tak klub měl ambice postoupit do první ligy, a to se nám hned povedlo. Člověk tam byl víc na očích a celkově ty dva roky beru jako velmi povedené.“

Během působení na Žižkově byl Vašim spoluhráčem Petr Švancara. Jak na něj vzpomínáte jako spoluhráče?

„Švanciho jsem zažil na Žižkově, kde jsem s ním strávil asi rok a půl a musím říct, že to byl vynikající fotbalista, skvělý člověk a bavič. Myslím si, že to poslední mu dodnes vydrželo. (smích) Jsem s ním dodnes v kontaktu a jezdím navštěvovat jeho charitativní fotbálky na Jižní Moravě.“

Ze Žižkova jste udělal velký krok v kariéře a přestoupil jste do pražské Sparty. Jaká to byla pro Vás změna?

„Po dvou letech na Žižkově, kde se mi ta poslední sezóna povedla, tak jsem dostal nabídku ze Sparty a ta se neodmítá. I když Viktorka dělala všechno možný, abych tam zůstal, protože měli velké ambice, ale Sparta se prostě neodmítá.

Byl jsem za tu nabídku moc rád. Pamatuji si, jak jsem přijel za kluky na soustředění a tam byl Jarda Blažek, Tomáš Řepka nebo Patrik Berger, velké fotbalové osobnosti. Byl jsem z toho trochu vykulený, ale kluci mě přijali skvěle a vše tam bylo super.“

Jak celkově vzpomínáte na angažmá ve Spartě? 

„Ve Spartě jsem vydržel čtyři roky a na klub vzpomínám jen v dobrém, i když tam byly chvíle, kdy mi tam nesedlo všechno. Myslím tím hlavně ten poslední půl rok, kdy jsem byl zklamaný a přišli i nějaká zranění. Ale zase díky Spartě jsem se dostal do velkého fotbalu, kde jsem měl možnost si zahrát evropské poháry.

Dostal jsem se do národního týmu, takže na to vzpomínám v dobrém a Spartě fandím dodnes. Když mám čas, tak chodím i na zápasy a doufám, že se klukům podaří letos udělat titul.“

Ve Spartě byl Vašim spoluhráčem útočník Bony Wilfried, který oblékal po angažmá ve Spartě dresy Vitesse Arnhem, Swansea City nebo Manchesteru City. Bylo vidět už v té době, že z něj může být hvězda? 

„Bony přišel do áčka v době, když jsem akorát přišel do Sparty. Už v té době bylo na něm vidět, že je to kluk, který na sobě pracuje, i co se týká češtiny. Uměl nějaká slovíčka a snažil se dorozumívat, což byla pro něj výhoda, protože kabina ho hned vzala. Byl to pracovitý kluk, a to, že se dostal do Manchesteru City vypovídá o tom, že to byl vynikající fotbalista, ale i kluk. I s ním jsem dodnes v kontaktu.“

Ve Spartě jste se dokázal prosadit v nabitém kádru a dostal jste se i do reprezentace. Jak ovlivnily Vaší kariéru zranění, které Vás vyřadily na delší dobu ze hry?

„No musím říct, že jsem za svou profesionální kariéru měl dvě vážnější zranění, která mě potkala, kdy se mi zrovna dařilo a byl jsem součástí národního týmu. Pomalu jsem začínal nahrazovat Zdeňka Pospěcha, ale po turnaji s reprezentací v USA jsem se vrátil a měl asi šest dní volna.

Zapojil jsem se hned do přípravy se Spartou, protože nás čekalo předkolo Ligy mistrů, ale já si bohužel zlomil kůstku v kotníku, což mě vyřadilo na tři měsíce ze hry.

Hodně mě to mrzelo, když jsem se po těch třech měsících začal do toho dostávat, tak jsem si za rok zase zlomil kůstku. A to bylo v době, kdy jsem měl nějaké nabídky ze zahraničí, ale bohužel to se stává. Je to určitě škoda, ale to člověk neovlivní.“

Ze Sparty jste odešel do Liberce, kde jste také prožil asi povedené období. Proč jste opustil Spartu?

„Po čtyřech letech ve Spartě jsem odešel do Liberce, protože půl roku před koncem smlouvy na Letné jsem se v zimě zranil. Pana Chovance nahradil pan Hřebík, který udělal za mě nešťastné rozhodnutí, protože hodně hráčů obměnil.

Skončili vlastně hráči jako Jarda Blažek nebo Tomáš Řepka. Udělal tam velkou čistku, a ani já jsem si s ním osobně moc nesedl. Po podzimu jsme vedli ligu, ale na jaře jsme ztratili titul. Po sezóně tam přišel trenér Lavička, který o mě stál, ale zůstal tam pan Hřebík, tak jsem přijal nabídku Liberce, který bojoval o Ligu mistrů.“

Nakonec jste se dočkal i zahraničních angažmá, když jste působil v kazachstánském Tobolu Kostanaj a rumunském Rapidu Bukurešť. Jak vzpomínáte na tyto angažmá?

„Z Tobolu Kostanaj jsem dostal nabídku na rok. Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel, protože mi to dalo strašně moc po životní stránce. Když jsem se vrátil domů, tak jsem říkal, že si musíme vážit toho, co tady máme. Život tam nebyl jednoduchý. Pak jsem byl v jednom z největších rumunských klubů Rapidu Bukurešť. Bohužel jsem tam přišel v nešťastnou chvíli, kdy klub měl velké finanční problémy a po roce zanikl.“

Už je to nějakou dobu, co jste ukončil hráčskou kariéru. Čemu se nyní věnujete?

„V létě to budou tři roky, co jsem ukončil profesionální kariéru. Hned potom mě oslovila Markéta Haindlová, což je předsedkyně české asociace fotbalových hráčů, jestli bych jí nechtěl pomoci. Mám na starosti celou Moravu, takže jsem takovým ambasadorem.

Starám se o kluky z první i druhé ligy. Jezdím za nimi a snažíme se jim pomáhat. To je moje pracovní náplň, která mě baví a naplňuje. A k tomu mám svou fotbalovou školu, kde se snažím zdokonalovat malé děti. Chci jim pomáhat v růstu a pořádám i individuální tréninky.

A teď nedávno jsem nastoupil do jedné firmy, která nesouvisí s fotbalem. Takže se jedná pro mě o něco nového a moc se na to těším, protože to bude nová kapitola v mém životě.“

Zdroj: Ruik