Okénko minulosti: Slavia prosí Spartu v Plzni o pomoc. V roce 1956 rivalovi vyhověla, nenechala ho spadnout

Slávisté úpěnlivě zdvíhají prosebné ruce k největšímu sokovi, Spartě Praha. Pomozte nám! Obhájit titul se nejstaršímu českému klubu nepodaří, když mu někdo nepomůže zastavit, či aspoň pozdržet, rozjetou Viktorii Plzeň. Západočeský tým nyní hostí doma Spartu. A když ho obere o body, pomůže Slavii. Překoná odvěkou rivalitu, která se mnohdy přelila až ve zlobu? V roce 1956 věčného rivala sestoupit nenechala.

Probíhal poslední prvoligový rok nenáviděného systému po sovětském vzoru jaro-podzim. Spartak (tehdy ještě Spartak Praha Sokolovo) ještě vzdychal po slávě po dobytí titulu 1954 a obhajoval bronzovou příčku, Slavia (Dynamo Praha) už pozapomínala na první historický očistec v nižší soutěži v roce 1952.

Rok před tím stanula na slibné 5. příčce, k čemuž jí vydatně dopomohl reprezentant Jiří Pešek, účastník MS 1954 ve Švýcarsku, luxusní střelec, král kanonýrů při sparťanském triumfu 1954.

V létě 1955 ho však pro neshody uvnitř klubu pustili z Letné do Edenu, tedy vydatná sparťanská výpomoc velkému rivalovi.

Začíná poslední ´sovětský ´ rok, Slavia s útočným gólovým bodcem Peškem válí, po 6. kole vede ligu. Postavení pro ni od komunistického převratu v roce 1948 krajně ojedinělé. Po dalších už ne tak vydařených zápasech ho sice opouští, ale nic nenasvědčuje, že by mohly nastat starosti. A poměrně velké.

V září totiž odlétá na luxusní, ovšem hodně únavový zájezd do Jižní Afriky, po návratu připomíná spíš bandu rozprášených lesních lapků než sbor udatných a sebevědomých rytířů. Doma se Spartou prohrává potupně 2:6 a fanoušci tuší – bude hodně zle!

Následně prohrává odložené utkání v Trnavě, která prahne po jediném – nespadnout, pak doma se Žilinou, tedy přímým konkurentem v boji o záchranu. Remízové body nabírá jen v Prešově a doma se Slovanem Bratislava, porážka na Kladně jí přehazuje už celou jednu nohu nad propast.

A jede na Julisku, kde každého válcuje armádní šik Dukly Praha, už jistý mistr. Pomoc od něj se očekávat nedá, zraky upíná ke Spartě, která může obrat o spasitelné body Žilinu, ovšem na její půdě.

Spisovatel Vítězslav Houška v kultovní knize Věčná Slavia popisuje situaci takto: „V posledním existenčním zápase s pražskou Duklou vložila do boje všechnu snahu a vůli, vstřelila tři branky, ale přece jen odešla poražena (3:6). Ironie osudu. Teď totiž rozhoduje Sparta o osudu Slavie.

Urve-li v Žilině aspoň bod, spadne Žilina a Slavia bude v suchu. Snad poprvé v historii naší kopané fandí slávistický národ Spartě. Sparta bojuje. Vede 1:0, vede 2:1, deset minut před koncem prohrává 2:3, ale Krausova vyrovnávací branka pečetí osud Žiliny a zachraňuje rivalovi ligovou příslušnost.“

Tentýž autor příběh pochopitelně vkládá i do knihy Železná Sparta, kde však zachovává tehdejší názvy klubů – Dynamo a Spartak Sokolovo: „Poslední existenční zápas s Duklou prohrálo a čekalo se jen úzkostlivě, jak dopadne Spartak v Žilině. Spartak prohrával ještě pět minut před koncem, ale Krausova vyrovnávací branka zpečetila osud Žiliny a zachránila Dynamu ligovou příslušnost. Rival rivalovi pomohl.“

Na výpomoc někdejšího souseda z Letné spoléhá Slavia i nyní, kdy se Sparta představí v Plzni. A jde o titul!

Zdroj: Fortuna liga, Věčná Slavia