Nadčasové Německo! Angličtí fanoušci chtějí pravidlo 50+1 i ve svých klubech. Proč?
Vznik Superligy oznámilo v pondělí dvanáct klubů. Ani jeden však nebyl z Německa. Snad všechny německé celky Superligu naopak kritizovaly. Stojí za tím mnoho faktorů, mezi nimiž je i pravidlo 50+1, které během protestů proti vzniku nové soutěže žádali i někteří fanoušci anglických celků. Proč?
Vznik Superligy otřásl fotbalovou veřejností na počátku týdne. Nicméně prokázalo se, že peníze v dnešním fotbale ještě pořád nejsou známkou všemocnosti. Naopak se v plné kráse ukázala síla a důležitost fanoušků.
Když byl vznik nové soutěže bohatých klubů oznámen, nebyl mezi zakládajícími kluby ani jeden celek z Německa. Důvodů bylo mnoho, jedním z nich je pravidlo 50+1.
A právě toto pravidlo evidentně chtějí zavést i někteří angličtí fanoušci ve svých klubech. Například příznivci Manchesteru United protestovali proti Superlize tak, že vtrhli do tréninkového areálu s transparenty žádajícími o zavedení tohoto pravidla.
Důvod je vcelku zřejmý. Pravidlo 50+1 je totiž kouzelné. Dá se říci, že po finanční a kvalitativní stránce je Německo trochu pozadu oproti Anglii či Španělsku, ale je to dáno i tím, že pravidlo 50+1 víceméně znemožňuje, aby se ve fotbale točilo nesmyslné množství peněz.
To se samozřejmě nelíbí v Německu všem. Všichni chtějí mít ve svých týmech nejlepší hráče, všichni chtějí nakupovat. Německé kluby tak částečně na toto pravidlo v porovnání s anglickou a španělskou špičkou doplácí.
Jenže to má svůj půvab. Německý fotbal je mnohem blíže fanouškům, je mnohem dostupnější, mnohem transparentnější a zkrátka se dá říci, že jestli se v nějaké z předních lig vyplatí být opravdu fanouškem, pak je to Bundesliga.
Co vlastně pravidlo 50+1 znamená?
Kluby musí fungovat demokraticky. Nemají žádného většinového majitele, který by s klubem mohl nakládat dle svých choutek bez jakéhokoliv odporu kohokoliv. I proto v Bundeslize nenajdeme vesměs žádný klub, který by vlastnil nějaký miliardář ze Saúdské Arábie, Kataru či odkudkoliv ze světa.
Německé kluby samozřejmě také mají investory. Nemají však jediného většinového investora, jehož hlavním cílem je dosáhnout zisku.
Dá se říci, že 51 % akcií klubu patří klubovým členům, mezi které patří i fanoušci. Fanoušci dohlížejí na rozhodování v klubu, víceméně rozhodují o cenách vstupenek i všech ostatních náležitostech. Ve zkratce mají kontrolu nad představenstvem.
Například generální ředitel Borussie Dortmund Hans-Joachim Watzke v minulosti prohlásil, že německý divák musí mít co nejbližší vztah se svým klubem. „Pokud má pocit, že už není považován za fanouška, ale za zákazníka, budeme mít problém,“ nechal se slyšet. Víceméně pravý opak Anglie či Španělska, kde jsou diváci na stadionech skutečně jen zákazníci.
Proto je v Německu tak skvělá atmosféra na téměř všech stadionech. Proto jsou v Německu stadiony narvané k prasknutí. Fanoušci nejsou jen fanoušci. Jsou součást klubu, mají moc rozhodovat o dění v něm. Je to zkrátka nejzdravější systém, který funguje, leč je omezující v porovnání s výše zmíněnou Anglií či Španělskem.
Už několik let Bundesliga dominuje statistikám v návštěvnosti. Ani druhá německá liga si nevede vůbec zle a s přehledem strčí do kapsy nemalou část prvoligových evropských soutěží.
A fanoušci se v Německu za pravidlo 50+1 velmi rvou. Pod neustálou vlnou protestů a kritiky jsou celky Hoffenheimu či Lipska, které mají udělenou výjimku z tohoto pravidla.
Pravidlo 50+1 před několika lety chválil také Michel Platini: „Zatímco zbytek Evropy má nudné ligy, poloprázdná stadiony a kluby na pokraji bankrotu, německý fotbal je v pozoruhodném zdraví.“
Nutno pak zmínit, že německé kluby nejsou ani zdaleka tak zadlužené jako anglické či španělské. Samozřejmě mají finanční problémy kvůli tomu, že nemají takové příjmy. Nicméně přestupový trh v Německu je stále oproti světu velmi zdravý a zadlužené kluby ani zdaleka nejsou tak zadlužené, jako kluby ze světové špičky.
Co by se dělo, kdyby Bayern či Dortmund vstoupily do Superligy?
Na tuto otázku je zřejmě jednoduchá odpověď. Kdyby Dortmund či Bayern skutečně přistoupily na účast v Superlize, došlo by nejen k velkým protestům, ale také zřejmě k návrhu na svolání mimořádné valné hromady.
Na té by bylo možné tomuto kroku zabránit a činitelé, kteří o vstupu do Superligy rozhodovali, by zřejmě čelili následkům. V nejhorším případě by mohli přijít o práci a svou pozici.
Zdroje: Bulinews, DW, BBC
