Spojte se s námi


Fortuna liga

Mrzí mě, že mi Liga mistrů unikla, povzdechne si trenér František Cipro, který bojuje s rakovinou

Bývalý trenér Slavie Praha František Cipro nyní statečně vzdoruje rakovině, rozptýlení mu přinášejí fotbalové zápasy. Na lavičce červenobílých dosáhl mnoha úspěchů, je podepsán pod titul v roce 1996 a semifinále Poháru UEFA. Nikdy však nezažil atmosféru Ligy mistrů.

Publikováno

dne

Bývalý trenér Slavie Praha František Cipro nyní statečně vzdoruje rakovině, rozptýlení mu přinášejí fotbalové zápasy. Na lavičce červenobílých dosáhl mnoha úspěchů, je podepsán pod titul v roce 1996 a semifinále Poháru UEFA. Nikdy však nezažil atmosféru Ligy mistrů. „Mrzí mě, že mi unikla,“ povzdechne si.

Zdroj: Slavia.cz

Jeho hlavním cílem je nyní vyhrát boj se zrádným nepřítelem – rakovinou. „Začátkem května mi přestalo chutnat, úplně jsem chuť ztratil. Když jsem se na jídlo jenom podíval, udělalo se mi šoufl,“ popisuje, jak zákeřného protivníka objevil.

„Šel jsem proto za svým kamarádem v Budějovicích, co se se mnou děje. Vyšetřili mě na sono, ultrazvuku a dalších přístrojích. Řekl mi jasně – je to v pr… Jsou tam metastáze. Projeli mi v těle všechno. Jícen, žaludek, pak kolonoskopie, katetr. A okamžitě mě poslal na operaci,“ vypráví Cipro, který se přesunul z Hluboké nad Vltavou, kde nyní žije, do hlavního města.

Dostal do rukou uznávaného odborníka. „Operaci mi zařídil syn v Motole u profesora Jiřího Hocha, který je přednostou chirurgické kliniky,“ sděluje. K jeho zákroku má jen slova obdivu. „Profesor Hoch ji provedl skvěle,“ zdůrazňuje.

„Když se někdo koukne na mou jizvu, jen zvedne zrak. Není skoro nic vidět, udělal to fantasticky. Navíc bez vývodu, čehož jsem se hrozně bál. Hlavně mě však dostal hodně nahoru psychicky, dost to se mnou zamávalo, za což jsem mu vděčný,“ říká.

Hotovo však ještě není. „V Praze jsem ležel asi deset dní, pak mě pustili domů a od června jezdím do Budějic na chemoterapii. Jednou za tři měsíce mě kontrolují na cétéčku. Další mě čeká v lednu, uvidíme. Metastáze tam pořád jsou, ne moc, ale jsou. Snažíme se je zničit,“ vyhlašuje rakovině nesmlouvavý vzdor.

Musí se hlídat
Musí o sebe pečovat, hlídat se. „Jednou za čtrnáct dní chodím do nemocnice v Budějicích na chemoterapii, tři čtyři dny po ní jsem dost unavený. Ale pak se to zlepší. Uvidíme. Naučil jsem se s tím už žít,“ nachází Cipro rovnováhu. Z povzdálí se však může přiblížit jiný zákeřný nepřítel – covid. „To je v mém stavu hodně nepříjemné,“ přiznává Cipro.

„Po zákroku mám sníženou imunitu, procházím chemoterapií. Snažím se hlídat. Stará se o mně doktor Jan Pirnos, připravuje mi různé podpůrné doplňky, zobu vitamíny. Navíc si pokecáme i o fotbale, vede mládež ve Slavii České Budějovice, bývalé koh-i-noorce, přestože má licenci UEFA.  Jsem doufám v dobrých rukou,“ skládá poklonu kolegovi z branže.

Čas tráví sledováním fotbalových přenosů. „Nic dalšího mi moc nezbývá,“ rozhodí bezmocně rukama. „Někdy se hádám s manželkou, kam to přepneme, ale fotbal je naším skoro denním hostem. Škoda, že se nehrála česká liga, chápu ale, že situace je složitá. Ale po celé Evropě se hraje, tak věřím, že se o víkendu opět rozeběhne. Jsem hodně v kontaktu s Petrem Radou (trenér Jablonce), voláme si třikrát týdně, ten to také prožívá,“ ukazuje na starosti svého kolegy.

Ač bydlí v jihočeském kraji, srdce mu tepe červenobíle. „Fandím Slavii, to je jasné,“ nezapírá klubové vyznání. „Proto domácí porážka Budějic v úvodu ligy doma 0:6 mě netrápila. I když jsem měl od jihočeského klubu pozvánku na utkání. Ale ve Slavii jsem prožil nejvíc, jako hráč, trenér a v dalších pozicích. Dohromady asi třicet let, to se nedá vymazat,“ připomíná.

A slávisté mu dělají radost. „Loni to bylo nádherné období,“ kochá se současnými úspěchy. „I když výsledky v Lize mistrů nebyly nějak zázračné, herně to bylo hodně zajímavé. A také atmosféra v Edenu. Teď to není, bez diváků to není úplně ono. Kádr má Slavia hodně široký, podle mého někdy až moc, některé příchody moc nechápu,“ nebojí se ovšem ani kritického vyjádření.

Jeho Slavia by vyhrála
O tom, že by jeho skvělé mužstvo z roku 1996 současné porazilo, nemá sebemenší pochyby. „Vyhráli bychom, nic jiného ode mne nečekejte,“ tvrdí přesvědčivě. „Hráči v mé době byli fotbalově lepší. To mi nikdo nevezme. Stačí se jen podívat, v jakých velkých klubech skončili. Karel Poborský šel do Manchesteru United, Radek Bejbl do Atlétika Madrid, Vláďa Šmicer se dostal až do Liverpoolu, dobré nabídky měl Pavel Novotný, i když odešel později a další. A později Pavel Horváth do Sportingu Lisabon, měli jsme nabídky na bratry Došky, i když se nezrealizovaly. Asi to byla chyba,“ překládá argumenty.

Tím však není řečeno, že by současný tým snižoval. „Samozřejmě dnešní hráči by vynikali v jiných parametrech. Ale je snazší zlepšit kondici, zkvalitnit osobní souboje, zvládnout taktiku. To se dá naučit. Ale fotbalovost musíme mít v sobě od malička a jen ji rozvíjet. Na tehdejší dobu jsme měli fakt skvělé mužstvo i z evropského hlediska,“ opakuje.

Proto ho mrzí, že nikdy nepoznal atmosféru Ligy mistrů jako jeho nástupci na slávistické lavičce Karel Jarolím a Jindřich Trpišovský.  „To je jediné, nač jsem nedosáhl a bude mě to napořád mrzet,“ povzdechne. „Vyhrál jsem ligu, pohár, stal se trenérem roku, ale na Ligu mistrů jsem si nesáhl. To mě vážně se… Hlavně odveta se Šachťarem Doněck v roce 2000, kdy jsme tam vyhráli 1:0 a doma stačilo udržet snad minutu, jeden roh, to snad nikdy nepřekousnu,“ vrací se o dvacet let zpátky.

Mohl vést národní tým
Také nikdy nepřevzal reprezentační mužstvo. „To mě mrzí také hodně,“ neskrývá rozladění. „V podstatě všichni moji asistenti nároďák někdy vedli. Pepík Pešice, Karel Jarolím, Franta Straka, Petr Rada. Aspoň mohu říct, že jsem je trenéřinu naučil a dotáhli to tak daleko,“ říká s úsměvem.

Přitom k tomu bylo blízko. „Já měl nabídku v roce 1997 od Franty Chvalovského (předseda FAČR). Jenže to jsem byl tři měsíce v rakouském Tirolu Innsbruck. Vedení se to moc nelíbilo, ale asi by mě nakonec pustili, ale já tam byl tehdy moc nadšený. Říkal jsem si, že ta šance ještě přijde. Ale už nepřišla. Dneska bych se rozhodoval jinak,“ uvědomuje si, že čas vrátit nelze.

V mužstvu měl výrazné osobnosti, které si uměl naklonit na svou stranu. „Právě si říkám, že jsem dovedl s osobnostmi vycházet,“ přemítá. „Dodnes mám velice dobré vztahy s Tomášem Řepkou, když jsem vedl Budějice. Neměl jsem s ním jediný problém. Co se týče přístupu k tréninku a všem povinnostem byl ostatním příkladem.

Samozřejmě když jsem někoho, kdo byl brán jako opora, nepostavil, netvářil se. Já však měl nejraději čtrnáct patnáct hráčů, které jsem točil, a moc do sestavy, pokud to nebylo nutné, nesahal. Od Honzy Stejskala v brance, přes Honzu Suchopárka, až po Pavla Kuku. Měl jsem s nimi fakt dobré vztahy,“ upozorňuje.

Jako hráč i trenér tvořil slávistickou historii. Muž se záhadným jménem, které znamená v italštině Kypr. „Mám zjištěno, že moji předkové z otcovy strany pocházeli z italské Kalábrie,“ odkrývá svůj původ. „Chudí rolníci šli za lepším živobytím jinak, někteří došli až do Čech. Táta byl ze Zdic a na Berounsku je jméno Cipro docela frekventované. Kdykoli jsem narazil na příjmení Cipro, pocházelo z tohoto kraje,“ rozebírá.

Koho by nelákalo trénovat v zemi prapředků, ve fotbalově zaslíbené Itálii? „To by přece lákalo každého,“ souhlasí Cipro. „Ale nabídka nikdy nepřišla. Teď už to nedohoním…“

Reklama

Fortuna liga

Se Sigmou Olomouc se loučí trio hráčů, kterým skončila smlouva

Pomalu se nám rozjíždí fotbalové přestupy. Nejdříve se Sigma Olomouc rozešla s Mojmírem Chytilem. Teď neprodloužila smlouvu s dalšími třemi důležitými hráči. Všichni míří za novými výzvami.

Publikováno

dne

Pomalu se nám rozjíždí fotbalové přestupy. Nejdříve se Sigma Olomouc rozešla s Mojmírem Chytilem. Teď neprodloužila smlouvu s dalšími třemi důležitými hráči. Všichni míří za novými výzvami.

Na Andrově stadioně se již nepředstaví hned trojice fotbalistů. Obránce Florent Poulolo, záložník Lukáš Greššák a útočník David Vaněček.

Všem vypršela smlouva a na další spolupráci se s klubem nedohodli. Budou si tedy hledat nová angažmá.

„Všem třem byly nabídnuty nové smlouvy, ovšem s přihlédnutím k jejich dlouhodobému zdravotnímu stavu, případně hernímu využití. Nakonec jsme se po korektních jednáních dohodli, že se rozejdeme,“ uvedl pro klubový web sportovní ředitel Minář

Florent Poulolo

Šestadvacetiletý francouzský obránce přišel na Hanou v roce 2020 jako volný hráč z Getafe. Za prvoligovou Sigmu odehrál celkem 72 zápasů a vsítil tři branky. V letošní sezóně v devíti duelech vypomáhal druholigovému B-týmu.

Lukáš Greššák

Čtyřiatřicetiletý odchovanec Ružomberoku opouští Olomouc po čtyřech letech. Do Sigmy se dostal z polského Zaglebie Sosnowiec. Na Hané odehrál celkem 77 duelů a povedlo se mu vstřelit dvě branky.

David Vaněček

Dvaatřicetiletý útočník se k Hanákům připojil jako velká posila z maďarského Diósgyöru. Jenže k jeho smůle si poranil koleno a Olomouci chyběl necelý rok a půl. Za celé dvouleté působení odehrál 20 zápasů, ve kterých se dvakrát prosadil.

Olomoucké vedení bude muset nutně hledat náhrady. Nejtěžším úkolem bude samozřejmě nahradit Mojmíra Chytila. Jenže noví hráči musí přijít i na pozice těchto odcházejících borců.

Sportovní ředitel Ladislav Minář se důstojně rozloučil s těmito hráči. „Lukášovi, Davidovi i Florentovi se sluší poděkovat za odvedené služby. Do dalších let jejich kariér jim přejeme štěstí a pochopitelně také zdraví,“ uzavřel pro klubový web.

Zdroj: SK Sigma Olomouc

Pokračovat ve čtení

Fortuna liga

Když se Jurečka blíží k bráně, připomíná mi Haalanda, říká Jarolím

V říjnu srovnával Petr Nerad kvality Erlinga Haalanda se Stanislavem Teclem, tentokrát Karel Jarolím postavil jméno norské hvězdy vedle Václava Jurečky. Ten se díky dobrému závěru sezóny stal nejlepším střelcem Fortuna ligy.

Publikováno

dne

V říjnu srovnával Petr Nerad kvality Erlinga Haalanda se Stanislavem Teclem, tentokrát Karel Jarolím postavil jméno norské hvězdy vedle Václava Jurečky. Ten se díky dobrému závěru sezóny stal nejlepším střelcem Fortuna ligy.

Když Václav Jurečka přicházel, Slavia věděla, že nemá co ztratit. Po konci kontraktu ve Slovácku ho totiž ulovila zdarma. Ze startu ročníku plnil roli útočníka číslo tři, na hrotu nastupoval Peter Olayinka či Stanislav Tecl.

V odvetě kvalifikace Evropské konferenční ligy s Panathinaikosem se navíc zranil. Když se vrátil, dostal šanci v základu proti Mladé Boleslavi. Odměnil se gólem a do konce podzimu byl součástí sestavy. Od utkání s Boleslaví v pěti kolech třikrát skóroval a dvakrát asistoval.

„Pro Slavii je s odstupem času smůla, že byl na podzim zraněný. Schopnosti prokázal už ve Slovácku, nyní ve Slavii. Je to dravec, který jde za góly,“ řekl v pořadu Ligový insider Karel Jarolím.

Na podzim sice pálil ostrými Stanislav Tecl, venku mu to ale stejně jako zbytku týmu nešlo. Jindřicha Trpišovského též mrzelo, že Jurečku nezařadil na soupisku pro Konferenční ligu, ze které sešívaní překvapivě vypadli.

Posila ze Slovácka si na podzim fanoušky teprve získávala. Zaujala je především aktivním presinkem a klidem v koncovce, jeho kvalitní zakončení pravidelně vyzdvihoval i trenér Trpišovský.

„Připomíná mi Haalanda v menším měřítku. Když ho vidím, jak se blíží k soupeřově bráně, tak z něj cítím, že chce dát gól,“ pokračoval bývalý kouč Slavie.

A je pravda, že v závěru ročníku Jurečka vstřelil gól skoro z každé šance. Paradoxně v nadstavbovém derby se Spartou důležitou příležitost nevyužil, jinak se trefil ve všech zbylých utkáních skupiny o titul.

V utkáních s Bohemians, Plzní, Olomoucí a Slováckem nasázel v součtu neuvěřitelných 12 branek, přičemž Slavia jich celkově v nadstavbě dala 17. Jurečka se povedeným závěrem dostal na 20 ligových gólů a je nejlepším střelcem ligy.

„Benzema je taky kanonýr. Pohybuje se v různých prostorách, ale pak nechybí tam, kde má být. Jurečka to má podobně,“ dodal Jarolím.

Zdroj: Ligový insider

Pokračovat ve čtení

Fortuna liga

Ewerton, Hronek, Pech a další. Co bude s nevytíženými hráči ve Slavii?

Sezóna je u konce a pro vedení každého klubu začíná jedno z nejnáročnějších období v roce. Skladba kádru na příští sezónu. Nejinak je tomu u Slavie, která má každý ročník nabitý široký kádr, ve kterém ale pár hráčů nemá vytížení. Co s nimi?

Publikováno

dne

Sezóna je u konce a pro vedení každého klubu začíná jedno z nejnáročnějších období v roce. Skladba kádru na příští sezónu. Nejinak je tomu u Slavie, která má každý ročník nabitý široký kádr, ve kterém ale pár hráčů nemá vytížení. Co s nimi?

Jeden odchod už je oznámený, Slavii opustil lídr Petr Olayinka. Smlouva končí také Janu Matouškovi, který poslední roky trávil na hostováních, sešívaným tak alespoň odpadne starost o kousek platu, který Matouškovi dopláceli.

Další odchody jsou zatím nejasné. Smlouva končí Janu Bořilovi, Stanislavu Teclovi a Micku van Burenovi. Jejich budoucnost je těžké odhadovat.

K tomu se musí počítat i s odchody opor. Velký zájem ze zahraničí je o Ondřeje Lingra a Davida s Matějem Juráskem.

Naopak z hostování by se měl vrátit Michal Tomič. Otazník je u Mosese Usora, Maksyma Talovierova a Eduarda Santose, jenž jsou na hostování s opcí. Zatím není jasné, jestli rakouské LASK či brazilské Bragantino opce uplatní.

Prvním příchodem je Mojmír Chytil z Olomouce. Jindřich Trpišovský uvedl, že by si představoval ještě další dvě posily – jednoho stopera podobného Ogbuovi a jednoho útočníka.

Hráči na hraně

Zbývá však vyřešit, co s hráči, kteří jsou momentálně na hraně kádru. Tím prvním je Ewerton. Brazilec přicházel loni v létě jako jedna z hvězd ligy, v Mladé Boleslavi zažil životní sezónu.

Začátek angažmá v Edenu neměl špatný, ale po tvrdém zranění ze zápasu se Zlínem už se do formy vůbec nedostal. Trápila jej navíc další zranění, v roce 2023 tak nastoupil pouze do čtyř soutěžních utkání, tří v lize.

Co teď s ním? Ve hře je nějaké hostování, případně tvrdý prodej. Není však vyloučen ani fakt, že by Ewerton zabral a dostal se do formy. Navíc levé křídlo je po odchodu Petera Olayinky uvolněné a objevuje se tak nová šance. To by ale Brazilec musel pořádně zamakat.

Dalším na hraně kádru je Petr Hronek. Bojovný záložník přicházel v zimě z Bohemians a nedá se říct, že by šanci nedostal. S Pardubicemi i Zbrojovkou odehrál kolem půl hodiny, v Teplicích i se Slováckem dostal 56 minut.

Poté ale ze sestavy vypadl a nastoupil jen třikrát na pár minut. Posledním vystoupením v červenobílém dresu bylo derby 3:3 na Letné, kdy spálil obrovskou šanci z malého vápna a způsobil faul v poslední minutě nastavení, ze kterého mohla Sparta ještě vstřelit vítězný gól. Od té doby nenastoupil a hrál jen za béčko.

U něj se nedá moc předpokládat, že by se nějak výrazněji do sestavy prosadil. Střed zálohy je velice nabitý, stejně jako křídla. Trpišovský navíc ukázal, že s ním moc nepočítá.

Odlišný případ Pech

Třetím do party je David Pech. Tady je situace zcela jiná. Mladý univerzál přicházel s obrovským potenciálem, který však zatím nedokázal naplnit. První šanci v základu dostal proti Teplicím, zápas se mu ale hrubě nevyvedl a už ve 33. minutě střídal. Další větší šanci v lize dostal až v derby proti Spartě, kdy odehrál slušný poločas.

Do konce ligy sezóny už však nestoupil jen dvakrát z osmi zápasů, pokaždé na zhruba 20 minut proti Bohemians. Pech ale rozhodně zatracován nebude, jen se musí dát zdravotně dokupy, nabrat fyzičku, absolvovat kompletní přípravu a může být platným hráčem. Hostování však ale také není vyloučeno.

Je tu ale ještě další jméno, u něhož není vyřešena budoucnost. Daniel Fila přicházel loni v zimě s velkým potenciálem, ale momentálně je v hierarchii útočníků hodně v pozadí. Hostování v Teplicích se dá hodnotit za povedené jako napůl, nejdřív byl dlouho zraněný, ke konci sezóny se do toho ale dostal a pomohl k záchraně čtyřmi góly.

S příchodem Chytila a možná dalšího zahraničního útočníka je ale jeho pozice hodně nejistá. Čeká se další rok na hostování.

Zdroj: SK Slavia Praha

Pokračovat ve čtení

Oblíbené