Mihailo Ristić: Působení ve Spartě? Ztracený a nejtěžší rok v kariéře

Srbský reprezentant Mihailo Ristić od svého odchodu z pražské Sparty působí ve francouzském Montpellier. Ve francouzské Ligue 1 dostal šanci a ukázal své kvality, což mu ve Spartě nebylo umožněno. Pětadvacetiletý Ristić se rozpovídal pro Ruik o působení ve Spartě nebo Zdeňku Ščasném.

Svou profesionální kariéru jste odstartoval v Crvené Zvezdě Bělehrad. Jak vzpomínáte na toto působení?

Je strašně složité vysvětlit někomu, co znamená Crvena Zvezda pro lidi v Srbsku. Přirovnal bych to ke Spartě, která znamená strašně moc pro spoustu lidí v Česku. Když jsem se narodil, tak mi rodiče dali jméno, náboženství a klub, kterému fandíme a tím je právě Crvena Zvezda. Od dětství bylo mým snem hrát za klub svého srdce a získávat s ním tituly. Obojí se mi splnilo a ke všemu jsem měl i tu čest být kapitánem týmu. Cítím, že ten klub je v mých žilách a hraní za něj bylo radostí i ctí. Prožil jsem tam jednoznačně nejkrásnější období své kariéry.

Crvena Zvezda je známá tím, že má úžasnou atmosféru při domácích zápasech díky svým fanouškům. Jak vzpomínáte na atmosféru a fanoušky?

Pro mě byly domácí zápasy naprosto úžasné. Hrajete za klub, který máte rádi a za sebou máte ty nejlepší fanoušky na světě. Ten pocit, mít za sebou fanoušky Crvené Zvezdy, mi opravdu chybí, protože atmosféra byla neskutečná při domácích zápasech. Věřím, že pro soupeře to muselo být strašně těžký, což mi potvrdil můj bývalý spoluhráč z Krasnodaru. Hráli jsme s Krasnodarem předkolo Evropské ligy právě proti Crvené Zvezdě a já jsem bohužel nemohl hrát kvůli zranění. Když hráli kluci odvetu v Bělehradě, tak jsem se zeptal, jaké to tam bylo? A on mi řekl: Doufám, že už tam nikdy nebudu muset jet. To mluví za vše, a nakonec nás i vyřadili.

Největším rivalem Crvené Zvezdy je Partizan. Můžete nám prozradit, jaká panuje rivalita mezi kluby?

To je úplně jiný level. Napětí a neustálý boj mezi dvěma kluby, který občas zajde až moc daleko. Zápas bez boje na tribuně není příliš běžný. Lidé v Srbsku budou vždy rozděleni na dvě skupiny, a to na fanoušky Crvené Zvezdy nebo Partizanu. Více lidí v Srbsku fandí právě Crvené Zvezdě. Pokud jako hráč prohrajete zápas, tak je lepší zůstat doma a nikam nechodit, a to si nedělám srandu. Ale pokud vyhrajete, tak vám patří celé město.

V létě 2017 jste opustil svůj milovaný klub a přestoupil do ruského Krasnodaru. Co rozhodlo pro přestup do Ruska?

Měl jsem i nějaké jiné možnosti, ale nabídka z Krasnodaru byla nejlepší pro klub. V té době měl klub vážné finanční problémy, potřeboval peníze a já mu chtěl pomoci. Totéž udělalo i pár mých spoluhráčů jako Luka Jović, Marko Grujić nebo Vukašin Jovanović. To říká hodně o spojení kluků, kteří klub milují.

Působení v Krasnodaru asi nedopadlo podle Vašich představ. Jaký dojem na Vás udělalo Rusko po fotbalové stránce?

Rusko je skvělá země. Když se budeme bavit o fotbale, tak tam dělají každý rok obrovský pokrok. Liga se každý rok zlepšuje a posiluje. Ale myslím si, že to není soutěž pro mladého hráče, který potřebuje mít herní vytížení. To byl i můj případ, a tak jsem musel odejít.

Rozhodl jste se odejít na hostování do pražské Sparty. Co rozhodlo pro hostování ve Spartě? A co jste čekal od toho hostování?

Měl jsem i nabídku z Ruska, ale já jsem čekal na Spartu. Srki Plavšić mi hodně řekl o klubu i městu a já jsem samozřejmě věděl, o jak velký klub se jedná. Myslel jsem si, že to je pro mě dobrá příležitost. Tým byl dobrý, klub měl zájem a už jsem tam měl i nějaké přátelé. V tu dobu to byla perfektní volba, i když se klubu nedařilo podle představ.

Přišel jste do klubu jako velká posila z Krasnodaru, ale nedostal jste vůbec šanci. Co se stalo? A jak byste zhodnotil působení ve Spartě?

Když jsem přišel do Sparty, tak jsem věděl, o jak velký klub se jedná. V Evropě má Sparta velmi dobré jméno a v Česku se jedná vůbec o ten největší. Proto mi bylo líto, když jsem viděl některé lidi, kteří podle mě nebyly hodni toho, aby rozhodovali o chodu tak úžasného klubu. Samozřejmě mluvím o té době, když jsem tam působil já. 

Město je úžasné a abych řekl pravdu, tak mi moc chybí. Fanoušci vás poznávají a zdraví, ať jste kdekoliv, takže na nich bylo poznat, jak moc ten klub milují. Opravdu jsem doufal, že dostanu šanci hrát před nimi a budu jim dělat radost, ale to se nestalo a moc mě to mrzí. Sparta se rozhodla mě přivést na hostování i s tím, že pokryjí celý můj plat a nedají mi ani šanci? Člověk nemusí být chytrý, aby mu došlo, že tam není něco v pořádku.

Jediná chyba byla ta, že jsem nebyl fit, když jsem dorazil. V Rusku se začalo teprve trénovat, kdežto Sparta už byla v přípravě delší dobu. Takže to jsem pochopil, že jsem nedostal ze začátku šanci. Ale potom to byl jeden velký vtip. Zeptal jsem se, proč jsem nedostal šanci a jestli jí vůbec dostanu. Bylo mi řečeno, že to byla těžká sezóna, vyměnil se trenér a tak dále. Dodali, že je všechno dobré, jsou se mnou spokojeni, potřebují mě, a že stačí dorazit na přípravu v dobré kondici.

To léto jsem nejel nikam na dovolenou a neměl ani den volno. Trénoval jsem jako blázen, abych byl připraven a dostal šanci. Můžete se jít klidně zeptat, kdo měl nejlepší výsledky na začátku přípravy. Ano, byl jsem to já. Během přípravy jsem vstřelil nějaké branky a dokonce jsem se prosadil i v generálce před ligou. A co se stalo potom? Několik zápasů na lavici a pak už ani tam jsem nebyl. Dva týdny před koncem přestupového období mi bylo sděleno, že si můžu najít nový klub.

Dva týdny před koncem! Když jsem se ptal před dvěma měsíci, tak mi ten chlápek, co se jmenuje Zdeněk Ščasný, řekl, že mě potřebuje. On byl v té době největší chyba Sparty. Sparta měla skvělé hráče, ale hrála hrozně. Tým neměl sebevědomí. Došlo to až k tomu, že člověk, který nehrál deset měsíců, si vzal míč v posledních minutách a šel kopat penaltu. Byl jsem vychován ve velkém klubu s vítěznou mentalitou, a to v té době scházelo týmu. Ano, nedal jsem tu penaltu, mrzí mě to, ale vím, že bych ji šel kopat znova.

Neúcta, kterou jsem zažil, byla hrozná. Nebyl jsem jediný, s kým se takhle zacházelo. Byl to nejtěžší rok v mé kariéře. Každý den jsem se snažil najít motivaci. Nejsmutnější bylo, že za mnou chodili každý den ostatní trenéři a říkali mi, že vidí, co se děje a snažili se mě povzbudit. Jsem rád, že i v téhle době jsem tam měl přátelé, a to mi moc pomohlo.

Sparta mohla zkusit udělat balkánský tým jako před dvěma lety Frankfurt. Byl tam Civić, Radaković, Plavšić, Vukadinović i Mustedanagić. Nechápu, že Muste nedostal šanci ve Spartě, stejně jako nechápu, že Plavšić nemá stále své místo v týmu. Měli jsme skvělé spojení i kvalitu, která by se dalo zkombinovat s dalšími českým hráči. Byl tam ještě Kanga nebo Stanciu a jeden z nejlepších kluků Pepa Šural, mladík Hložek, který by mohl vyrůst v úžasného hráče. 

Chtěl bych to ukončit tím, že mi Sparta ukradla celý rok mé kariéry. Můj názor na město, fanoušky i klub zůstává stejný. Ale někteří lidé, kteří tam pracovali, si nezasloužili působit v tak skvělém klubu, kterým Sparta je. Můžu jim ale i poděkovat, protože jsem silnější člověk a už mě asi nic nemůže překvapit. Nebyl jsem dobrý pro Spartu podle některých, ale můžu hrát francouzskou Ligue 1 nebo za srbskou reprezentaci.

Jak jste zmínil, působil jste ve Spartě s Guélorem Kangou a Nicem Stanciem. Kanga se vrátil do Crvené Zvezdy a Stanciu přestoupil k největšímu rivalovi do Slavie. Jak budete vzpomínat na tyto dva skvělé fotbalisty?

Kanga je člověk s jedinečnou osobností. Hrál jsem s ním i v Crvené Zvezdě a musím říct, že mi častokrát lezl na nervy, ale to je normální. Člověk ho musí brát takového, jaký je. Možná působí arogantně, ale když ho máte možnost poznat, tak zjistíte, že je to opravdu dobrý chlap. Jeho kvalitu na hřišti jste asi viděli a víte, že když má svůj den, tak nejde zastavit.

Totéž platí pro Stanciua, kterého si pamatuji jako pokorného a skvělého spoluhráče. Myslím si, že jeho přestup do Slavie musel být pro fanoušky Sparty opravdu silnou pilulkou, ale zkuste mu porozumět. Asi k tomu měl své důvody. 

V současné době působíte ve francouzském Montpellier, jak tam jste spokojený?

Francouzská liga je jednou z nejlepších a nejnáročnějších lig na světě. Fotbal je tady mnohem rychlejší, takže jsem si musel na tu zátěž zvykat, hlavně po roce nehraní ve Spartě. Ale Montpellier ukázal porozumění, trpělivost a asi ve mě viděli potenciál. Myslím si, že dávám do všechno maximum a snažím se klubu splatit jejich důvěru. Jsem tady opravdu šťastný a uvidím, co přinese budoucnost.