Velkou smůlu má v tomto roce stoper Jaroslav Svozil. Když si letos v dubnu přivodil vážné zranění v koleni, čekala ho dlouhá pauza. Nyní je ale připravený zpátky do hry. A k tomu mu Baník prodloužil smlouvu.

Rok 2022 je pro Jaroslava Svozila asi nejnáročnější v jeho kariéře. Po startu jarní části Fortuna Ligy dostal hned ve druhém utkání čtvrtou žlutou kartu a po jednozápasové odmlce seděl jen na lavičce náhradníků.

Po návratu do základní sestavy se mu podařilo skórovat na Letné proti Spartě, ale hned další utkání se ošklivě zranil proti Hradci Králové. A diagnóza byla neúprosná. Přetržené vazy v koleni a do konce roku bez fotbalu.

Sedm měsíců trvala náročná rekonvalescence po operaci a nyní přišel očekávaný návrat na hřiště po dohledem kondičních trenérů ostravského klubu.

„Cítím se opravdu velmi dobře, musím to zaklepat. Dělám vše prakticky už bez omezení, samozřejmě až na soubojové věci, ale běhám, cvičím a vypadá to vše velmi dobře. Už se těším, až se budu moct vrátit, věřím, že v lednu už budu naplno trénovat s klukama,“ nechal se slyšet Svozil.

Další dobrou zprávou pro 29letého obránce bylo i to, že mu Baník prodlouží končící kontrakt o další rok. Svozil si toho podle jeho slov moc váží a doufá, že klubu jeho důvěru v něj vrátí na hřišti.

Svozil doposud odehrál v dresu ostravského klubu 58 ligových zápasů, ve kterých se třikrát zapsal mezi střelce. Předtím hájil barvy rivala z Opavy nebo Znojma.

Baník bude od 11. do 21. ledna na soustředění v Tureckém Beleku, kde odehraje tři přípravná utkání včetně generálky na jarní část Fortuna Ligy.

Zdroj: FC Baník Ostrava

Během mistrovství světa se přestupy v rámci Fortuna ligy zatím příliš neřeší. Vedle Romana Květa je rozruch hlavně kolem slávistického Petera Olayinky. Nigerijský kapitán Slavie má být v hledáčku Fenerbahce Istanbul.

Olayinka neměl dobrý start sezóny. To u něj není nic neobvyklého, špatné začátky jara i podzimu ho trápí dlouhodobě. Postupně se ale dostal do své pohody a poslední měsíc sázel jeden gól za druhým.

Podzimní část ročníku uzavřel a s famózní bilancí 11+3 skrz všechny soutěže. Číselně jeho nejlepší půlrok v červenobílém, což se Slavii hodí. V létě 2023 mu končí kontrakt a vedení ho nyní v zimě musí buď prodat, nebo s ním podepsat novou smlouvu.

„Nevidím důvod, proč by mu Slavia v případě slušné nabídky bránila. Je ve Slavii dlouho a má pro ni význam hlavně v Evropě,“ řekl v pořadu Fotbal fokus podcast záložník Zdeněk Folprecht.

Olayinka je ze stálic základní sestavy nejdéle sloužícím hráčem Slavie, v klubu je od léta 2018. Jasně tak splňuje nepsané pravidlo sešívaných, že odejít za lepším může hráč jen v případě, že ve Slavii byl alespoň rok a půl.

A parádní letošní čísla nesou ovoce. O nigerijského křídelníka má mít zájem Fenerbahce Istanbul. Tomu se podařilo postoupit z prvního místa své skupiny Evropské ligy, navíc vede tureckou Super Lig.

„Kdybych se vžil do něj, tak bych chtěl odejít a posunout se. Fenerbahce má ve světě větší jméno než Slavia, zahrál by si se světovými hráči,“ pokračoval Folprecht, který si za Slovan Liberec zahrál v minulosti EL.

Trochu matoucí může být rok stará konfrontace Slavie s Fenerbahce. Tehdy pražané v Konferenční lize turecký celek suverénně přehráli a vyřadili ho, v té době však Fenerbahce nebylo z daleka v takové formě, ve které je nyní.

Útok je od léta nabitý hvězdami. Premier League ostřílený Joshua King, někdejší hvězda Cagliari Joao Pedro, či belgický reprezentant Michy Batshuayi. Navíc nezapomínejme na hvězdu mistrovství světa v Kataru Ennera Valenciu.

„Vedou ligu, skvělá atmosféra v hledišti, dvakrát větší stadion, pravděpodobně větší peníze. Prestiž klubu je o level výš než ve Slavii,“ dodal Folprecht.

Zdroj: Fotbal fokus podcast

V brance Dukly Praha prožil Martin Šusta žákovská léta, na vojně pak chytal za Duklu Dejvice. Nebylo proto divu, když se firma Legendary cards, pro kterou pracuje jako grafik a s bývalým spoluhráčem Michalem také jako koordinátor fotbalových projektů, rozhodla vydat karty legend kopané, že zvolila právě pražský klub slavné historie. Kolekce vyšla pod názvem Bravo Dukla.

Jak se zrodil nápad vydat podpisové karty fotbalových legend Dukly Praha?

Naše firma Legendary cards se zaměřovala hlavně na výrobu hokejových karet a chtěli jsme proklouznout i do světa fotbalu. A tak jsme si řekli, čím začít než pražskou Duklou, která má ve své bohaté historii nejvíce legend.

Přiznávám také, že bylo snazší oslovit právě tento slavný klub, jehož vedení je k těmto projektům velice vstřícné, než projít složitou byrokracií na Sparty či Slavie.

Vybrali jste devadesát jmen. Proč tohle číslo?

Není lehké vybírat z tak bohaté historie. Vytvořili jsme si zpočátku seznam 130 hráčů, který jsme zredukovali na 105, ubírali se pak hráči, k nimž se nesehnala dostatečně kvalitní fotografie v dresu Dukly.

Chybí například vicemistr světa 1962 z Chile Jozef Štibrányi, jeho foto prostě nebylo. Hodně nám pomáhali mezi funkcionáři sekretář klubu Miloslav Jícha a předseda představenstva Bohumil Paukner.

Pětaosmdesát je podepsaných. Ale někteří hráči už nežijí. Jak jste si poradili?

Vytvořili jsme sadu nazvanou Immortal Cut Signatures, kde je třináct již mrtvých hvězd. Je to vlastně knížečka, kde je vložená kartička s podpisem.

Ty jsme sháněli převážně od sběratelů autogramů. Ale například brankář Petr Kouba, vicemistr Evropy 1996, nám dal smlouvu při nafasování sportovního vybavení, kde je podepsaný jeho táta Pavel, vicemistr světa 1962. Nebo se použily podpisy vyříznuté z knížek či pohledů. Ale vždy jde o vlastnoruční podpisy.

Fanoušek se podiví, proč chybí autogram Pavla Nedvěda, držitel Zlatého míče 2003, jenž byl v Dukle na vojně. Proč se ho nepodařilo přemluvit?

Moc jsme o jeho podpis stáli a Pavel Nedvěd sám by podle mého názoru i souhlasil. Ale bohužel jsem nechtěl nikoho obcházet a tak jsem oslovil s touto prosbou jeho manažera Jiřího Müllera.

Odvětil mi, že jsme paraziti a chceme se na úkor jména Pavel Nedvěd obohatit. Když jsem si vyslechl jeho urážky, tak mi řekl, že mu to navrhne, ale nemyslí si, že by souhlasil. Asi za deset minut mi přišla sms, že je to jak předpokládal, že do toho Pavel nejde. Škoda.

Je i někdo další, koho podpis nemáte?

Jen pár kartiček podepsal Jean-David Beauguel, asi dvacet. Málo máme i Ivo Urbana, který už není v nejlepším zdravotním stavu. Byl jsem za ním s jeho paní ve Vlčím máku, ve vojenské LDN.

Ta nám opravdu moc pomohla a zařídila, aby aspoň pár kartiček podepsal. Takže velká vzácnost. Rovněž Aleš Laušman chybí, o něm nikdo neví, kde se nachází. V Kostarice pak žije Ivan Mráz, s nímž je také problém se spojit.

Na který úlovek jste naopak pyšný?

Úžasný příběh je slovenský útočník Viliam Laššo, jenž hrál za Duklu v letech 1968-70. Zíral, co po něm chceme, kdo by měl zájem o jeho podpis. Nebo jiný slovenský útočník Milan Hudec, jenž v Dukle působil v letech 1967-72, už skoro nevychází z bratislavského bytu. Ale povedlo se.

Fantastický byl výlet do Košic za mistrem Evropy 1976 Ladislavem Móderem či Jánem Kozákem. Společně s nimi se podepsal i brankář Anton Flešar. Chvilku se díval na fotku a tvrdil, že to není on. Kolega, jemuž jsem moc vděčný a nesmírně si ho vážím, se divil a hned mi volal.

Fotka byla, ale koupená z fotobanky a ověřená. Když ji podepsal, asi po půl hodině říká: Víte co, jsem to asi já! Nejdál jsem byl za Markem Hanouskem. To bylo v polské Lodži. Byly to krásné příběhy.

Pokračujte.

Při moravské tour jsem byl jeden den za Karlem Dvořákem, který bydlí ve Žďáru nad Sázavou, od něj jsme se vydali do Velkého Meziříčí, kde se nám podepsal Mario Holek, jenž vedl žáčky Brna na nějakém turnaji. Při setkání Klubu ligových kanonýrů v Kroměříži jsme podepsali Standu Grigu, a v Bruntále pak Ondru Kušníra. Všichni byli velice ochotní a milí.

Překvapil vás v tomto ohledu někdo?

Říká se, že s Milanem Luhovým je občas těžké pořízení, a tak jsem měl trochu obavy. Ale za mě to není vůbec pravda. Pozval mě domů, a skoro dvě hodiny jsme si povídali o fotbale.

Byl jsem také doma třeba u Dušana Fitzela, Rudy Kučery, Jana Fialy, Pavla Dyby, Standy Pelce nebo Pavla Korejčíka, který nám věnoval originál dres, o který se dělil se Zdeňkem Nehodou. Rozstříhali jsme ho a použili do karet, ovšem musím přiznat, že jsem chvilku zvažoval, že si tento poklad nechám, ale bylo by to nefér.

Kdo si zaslouží speciální poděkování za pomoc?

Fantastický byl Jan Fiala, ten nám sehnal hodně kontaktů a kdykoli byl k dispozici. Stejně tak Petr Kostelník, Vladimír Kocourek, Ivan Novák, Ivo Viktor či Láďa Vízek. Z těch mladších Honza Vorel, Patrik Gedeon, Kuba Mareš, Honza Šimůnek nebo Kuba Podaný, který nás dostal do pořadu Tiki-Taka. Nikdo se k nám neotočil zády.