Komentář: Argentina už nikoho neděsí. Anglii stačí udržet nervy a finále je doma

Už šedesát let poslouchají angličtí fanoušci dokola tu samou písničku o tom, jak se fotbal vrací domů. Letos má kolébka fotbalu jedinečnou šanci to nekonečné čekání utnout. V semifinále mistrovství světa se sice Anglii do cesty staví úřadující šampioni z Argentiny v čele s Lionelem Messim, z téhle sestavy už ale dávno strach nejde. Ostrovní celek má zkrátka postup plně ve svých rukách.

• Obhájci fotbalového titulu z Argentiny se nečekaně trápí
• Jihoamerický reprezentační tým sráží pomalá a křehká defenziva
• Angličanům k vytouženému postupu do finále stačí rychlost

Utrápená cesta obhájců

Když se podíváte na cestu obou gigantů do semifinále, na první pohled si prošli podobným peklem. Angličané se výsledkově trápili s Kongem i Norskem. To, co letos na trávnících předvádí Argentina, je ale vyloženě upocené bránění pozic a s dominancí to nemá už vůbec nic společného.

Jihoameričané mají sice v kapse plný počet bodů ze základní skupiny. Jakmile ovšem začalo jít do tuhého, jejich celková neporazitelnost dostala obrovské trhliny. Proti trpaslíkovi z Kapverd potřebovali prodloužení a spásný vlastní gól ze samého závěru utkání.

S Egyptem prohrávali ještě jedenáct minut před koncem a obrovskou blamáž zachraňovali až v úplném nastavení. Ve čtvrtfinále se Švýcarskem jim pak ani dvacetiminutová přesilovka nestačila k tomu, aby napínavý zápas rozhodli v normální hrací době. Na turnaji přitom ještě nepotkali jediného soupeře z první desítky světového žebříčku.

Děravá obrana a rychlostní deficit

Největší slabina jihoamerického výběru bije do očí úplně každému fanouškovi. Jde o obranu. Cristian Romero a Lisandro Martínez sice v elitních klubech platí za stoperskou špičku, ale v národním dresu momentálně zoufale nestíhají. Pět inkasovaných gólů ve třech vyřazovacích zápasech proti papírově o dost slabším soupeřům je pro tým s ambicemi na zlato vyloženě tragická vizitka.

Pokud má soupeř dost odvahy na Argentinu bezhlavě vletět, rychle zjistí její obrovské nedostatky v bránění a naprostý deficit v rychlosti a celkové pohyblivosti. Přesně tohle musí být voda na mlýn pro ofenzivní dravce anglického celku, kam patří Bukayo Saka nebo Anthony Gordon.

Trenér Argentiny se sice usilovně snaží zahustit střed hřiště s Enzem Fernándezem a Alexisem Mac Allisterem, jenže taková formace je v reálu extrémně úzká. Krajní obránci soupeřů pak mají moře místa na útočení, čehož naposledy naprosto dokonale využili švýcarští fotbalisté. Anglická rychlost na křídlech by na tyhle obrovské a otevřené dálnice měla bohatě stačit.

Nutnost udržet pevné nervy

Celý ostře sledovaný zápas se nakonec zlomí ve středu hřiště. Declan Rice je po zaslouženém odpočinku stoprocentně fit a Jude Bellingham hraje na turnaji v naprosto famózní formě. Anglická trojice uprostřed pole má nad stárnoucími a pomalejšími Argentinci zjevnou fyzickou i atletickou převahu.

Jediné úskalí celého semifinále představuje disciplína. Jihoameričtí záložníci jsou totiž absolutní mistři provokací a nekonečného zdržování. Záludné okopávání kotníků a divadelní filmování patří k jejich zcela běžnému repertoáru na hřišti. Udělají zkrátka úplně cokoliv, aby horkokrevné Brity vyvedli z míry a vykoledovali jim zbytečnou červenou kartu. To je v současnosti jejich vůbec největší zbraň.

Pokud ovšem Bellingham a jeho spoluhráči udrží nervy na uzdě, nenechají se vtáhnout do zbytečných strkanic a budou hrát svůj ofenzivní fotbal, má Anglie postup do velkého finále pevně na dosah. Strach z Argentiny už zkrátka není na místě.