Kazuyoshi Miura: Pozoruhodný příběh nejdéle hrajícího fotbalisty v historii

Japonští fotbalisté? Jejich jména, která si člověk vybaví, by se dala spočítat na prstech jedné ruky. Přesto však najdeme jednoho, o němž pravidelně píší noviny po celém světě. Tím je Kazuyoshi Miura, kapitán Yokohama FC. A čím že vlastně je tento profesionální fotbalista tak zajímavý? Třeba tím, že letošní rok oslavil 54. narozeniny a stále aktivně hrává.

Ve světě sportu je to něco nevídaného. Fotbalista, který se na profesionální úrovni drží už téměř čtyři dekády. Jeho opakované prodlužování kontraktu je fascinující. Miura je nejstarším střelcem soutěžního gólu v profesionálním zápase na světě a zárověň nejdéle profesionálně hrajícím fotbalistou.

Kdo je „King Kazu“ a jak může stále hrát? Jak je možné, že jeho kariéra je minimálně o patnáct let delší, než je průměr?

Celý příběh začal na mistrovství světa 1970 v Mexiku, kam se jeho otec jel podívat na fotbalové zápasy.

„Můj otec byl v roce 1970 v Mexiku, aby se podíval na mistrovství světa. Všechny zápasy natočil 8mm kamerou. V tu dobu hrával za Brazílii Pelé. Vyrostl jsem na videích, které mi natočil můj otec,“ rozpovídal se Miura v rozhovoru pro BBC.

V tu dobu byly Miurovi jen tři roky, ale videa na něj už tehdy měla obrovský vliv.

„Stal jsem se fanouškem brazilského fotbalu. Od doby, co jsem byl malý kluk, jsem chtěl být profesionálním hráčem.“

Otec měl k Brazílii blízko, tak se Miura v patnácti letech rozhodl přesídlit do Brazílie, kde se upsal profesionálnímu celku Juventus v São Paulu. Začátek byl však tvrdý, Miura navíc neuměl téměř nic portugalsky.

„V té době v Japonsku neexistovala profesionální liga jako dnes J-league, ta byla vytvořena až v roce 1993. Takže nebyla žádná šance, že bych se stal profesionálním hráčem fotbalu v Japonsku.“

Miura byl odhodlaný se zlepšit. Absolvoval mnoho tréninků, naučil se portugalsky, našel si přátele. Když se ho novináři dotázali, co by dělal, kdyby mu fotbal nevyšel, odpověděl: „Nemám vůbec ponětí. Vše, čím jsem kdy chtěl být, byl profesionální fotbalista. Tohle je pro mě ta nejtěžší otázka.“

Tři roky po tom, co odešel do Brazílie, tedy v roce 1986, se upsal Santosu, kde hrávala hvězda z videí jeho otce, Pelé. V Brazílii pak vystřídal ještě několik klubů.

V roce 1990 se jakožto hrdina vrátil zpět do Japonska. Byl vyhlášen nejdražším hráčem v lize a překonal tak i Garyho Linekera, který v tu dobu hrával za konkurenční Nagoya Grampus.

O čtyři roky později se Miura opět přesouval, tentokrát do Janova, a stal se prvním japonským hráčem v Serii A. Hned po prvním zápase však musel na operaci po kolizi s Baresim. V Itálii nakonec zůstal jen jednu sezónu a vstřelil jeden gól.

„Miura je vnitřně spjatý se začátkem a rozvojem profesionálního fotbalu v Japonsku. Získal si tu status boha, podobně jako Diego Maradona v Argentině,“ napsal jednou Sean Carroll, fotbalový novinář působící v Japonsku.

„Máme tu celou generaci profesionálních hráčů, možná už i dvě, které ho vnímaly jako svůj vzor, když byly dětmi,“ pokračoval Caroll.

Jak je však možné, že Miura stále hraje?

Ve 38 letech (v roce 2008) podepsal Miura smlouvu se svým současným klubem, Yokohama FC, v tu dobu hrajícím ve druhé japonské lize. Stal se klíčovým hráčem a vybojoval s týmem postup do první ligy.

Přestože po jedné sezóně Yokohama opět spadla do druhé ligy, Miura za tým i nadále pravidelně nastupoval. Například jen roce 2016 odehrál dvacet zápasů a vstřelil dva góly. Jen pro zajímavost, tehdy mu bylo 49 let.

Miura není skoro nikdy zraněný, děje se to jen vzácně. Jeho fitness režim a zdravý životní styl obdivují lidé po celém světě.

„Jasně že zotavit se mi trvá déle než mladším hráčům. Ale i přesto, že je to velmi složité, mám stále vášeň a touhu hrát, a to mě pohání vpřed.“

Dalším z důvodů, proč Miurova kariéra stále trvá, je jeho popularita. Kazu je velmi přátelská a milá osoba. Editor časopisu J soccer magazine Alan Gibson měl tu čest pískat pár zápasů, ve kterých Miura nastoupil. To když ještě hrával za Vissel Kobe kolem roku 2000.

„Na hřišti se choval jako opravdový gentleman. Opravdu jsem si užíval mu pískat zápasy,“ řekl Gibson.

Každý ho miluje. Přestože je to král, nikdy si nezahrál na mistrovství světa. V jeho rodném Japonsku se ale může těšit velkému obdivu. Díky jeho popularitě sleduje zápasy Yokohamy více lidí. Když hraje Miura, sledují to tři až čtyři tisíce lidí navíc. Tohle všechno samozřejmě láká sponzory.

To nás přivádí k dalšímu z důvodů jeho dlouhé kariéry. Lidé si na něj za tu dobu zvykli a každý touží vidět nejdéle hrajícího profesionálního fotbalistu na světě.
Jeden z trenérů o Miurovi kdysi řekl: „Kazu je pro lidi z Yokohamy jakýmsi ´medvídkem panda´, vzácnou a milovanou kuriozitou, spíše než seriózním hráčem.

Miura minulou sezónu odehrál čtyři zápasy a gólově se neprosadil. Tuto sezónu má zatím na kontě jeden odehraný zápas, také bez gólu.

Sean Carroll si ale myslí, že Miurovy zkušenosti jsou v šatně Yokohamy strašně důležité a spousta hráčů se od něj může leccos naučit. „Hierarchie je v Japonsku extrémně důležitá. Miura je pro mnoho lidí vzorem a ideálem. Jeho pracovitost a odhodlání se mu vrací v podobě podpory, jakou dostává od fanoušků. Jako člověk je důkazem toho, že všechno je možné, když se chce.“

Novináři se Miury často ptají, jaké je tajemství jeho dlouhé kariéry. On trvá na tom, že za tím žádné jiné tajemství než tvrdá práce a oddanost není.

A jak si Miura, každý den trénující v Yokohamě, užívá hraní fotbalu dnes? Baví ho stejně tak jako toho patnáctiletého chlapce, který před mnoha lety odletěl do Brazílie s trochou naučených portugalských slovíček a hlavou plnou snů?

„Ano, stále si hraní fotbalu užívám. Každý moment. Opravdu si to užívám, dokonce ještě více, než když jsem hrával v Brazílii,“ zakončil rozhovor.

Zdroj: BBC, Wikipedie, Transfermarkt, Diario AS