Slavia Praha a Letná, to byly pojmy, které k sobě celá desetiletí neodmyslitelně patřily, vždyť nejstarší český klub osídlil tuto pro sport zaslíbenou pražskou čtvrť ještě v 19. století a zažil na ní velké úspěchy včetně triumfu ve Středočeském poháru v roce 1938.

Jenže po válce a především s nástupem komunistického režimu bylo všechno jinak. Klub, jenž v budování beztřídní společnosti nesl tíhu buržoazního symbolu, se musel vystěhovat. Opustit Letnou a hledat nový domov.

Vítězný únor přinesl zásadní změny i na poli fotbalovém, co bylo staré a zpátečnické, bylo násilím v zájmu pracujícího lidu odstraněno. Slavia byla přejmenována na Dynamo, Sparta na Bratrství. A kultovní stadion Slavie ustoupil nové výstavbě, především budování mamutího monumentu Stalinova pomníku.

Naposledy se tým rozloučil s fanoušky na Letné v roce 1950 v Přeboru republiky, jak se tehdy jmenovala nejvyšší soutěž, ve 26. kole (hrálo se dle sovětského vzoru jaro-podzim) v zápase s Čechií Karlín (3:3).

Dřevěná tribuna, dříve chlouba klubu, byla rozebrána, ochozy padly. Na zápasy využívala Slavia (Dynamo) stadion Sparty (Sokol Bratrství, pak Spartak Praha Sokolovo). A hledala nové zázemí.

„Mnoho fanoušků se domnívalo, že je to její zánik,“ prozrazuje historik Miloslav Jenšík. Nakonec se ukázalo jako prospěšné spojení s klubem SK EP Praha (Sportovní klub Elektrických podniků) v roce 1949, který sídlil v Edenu.

Nová lokalita byla na obzoru a dosažitelná.

Křest nového stánku Slavie (Dynama) Praha 27. září 1953 v nejvyšší soutěži byl zahalen do slavnostního hávu. Už jen výstavbu sportovního zařízení tehdejší tisk, který zdůrazňoval úspěchy socialistického režimu, náležitě velebil.

„Sotva poznáš ta místa, kde kdysi stával Eden, jemuž se honosně říkalo pražský zábavní park. Stojí tu celé bloky obytných domů, malé město. A dole blízko trati, se sluní oválný stadion. Na jeho bráně čteš: Stadion primátora dr. Václava Vacka,“ psalo se.

Dnešní Fortuna Arena nesla název po komunistickém primátorovi hlavního města, jenž získal přezdívku ´rudý´ a funkci nejvyššího muže matičky měst zastával ve dvou obdobích 1945 a 1946-1954. A při slavnostním otevření stadionu v Edenu dokonce měl projev. Na svou počest.

Zdálo se, že komunistickým režimem pronásledovaná až decimovaná Slavia našla nový domov, kde postupně nabere dech a vrátí se k bývalé slávě. Ale strastím ještě zdaleka konec nebyl. V Přeboru republiky v roce 1953 skončila na klidné 8. příčce s dosti silným odstupem od pásma sestupu (ze 14 účastníků šli níže čtyři), ale ze stadionu se moc dlouho neradovala.

Objevily se totiž technické závady, které plochu učinily nezpůsobilou soutěžním kláním. Stadion byl totiž vystavěn na místě bývalého rybníka a špatné podloží zničilo trávník, který museli několikrát překládat a vylepšovat. Vždyť ještě za první republiky byl v Edenu lunapark a dokonce koupaliště s tobogánem.

Nejstarší český klub musel krátce nabytý domov opustit, vracel se na Letnou, kde ho opět ochotně přivítala Sparta (Spartak Sokolovo). Do Edenu se nastěhoval znovu až v roce 1956.

A přestože opět nastaly doby, kdy se na něm hrát nedalo a v roce 2003 byla původní stavba definitivně zbořena a Slavia hledala opět azyl (Sparta, Strahov), stal se pro ni Edenem už domovem, ke kterému je nyní pevně připoutána.

Zdroj: SK Slavia Praha

Historicky 308. derby pražských „S“ se stoprocentně zařadí mezi ty památné, avšak ne zrovna v pozitivním slova smyslu. Nejen s průběhem derby, ale také s inkasovanými tresty pro jednotlivé hříšníky není spokojen předseda disciplinární komise Moravskoslezského krajského fotbalového svazu Svatopluk Pešat, který o všem hovořil v rozhovoru pro Deník.cz.

O nedávném derby už se toho napsalo a namluvilo opravdu hodně, avšak je logické, že takový zápas zkrátka bude mít dozvuky. A bude je mít ještě dlouhou dobu.

Fanoušci v Edenu zkrátka a dobře místo jakési fotbalové krásy a nádherných gólů viděli taktickou bitvu, v druhém poločase utkání i takovou menší válku na hřišti.

Řečí čísel, oba týmy se podle statistických údajů dopustili hned 40 faulů, přičemž hlavní rozhodčí Ladislav Szikszay rozdal celkem jedenáct žlutých karet, plus dvě červené.

Fanouškům a vlastně všem, jež mají s českým fotbalem co dočinění ve vzpomínkách pochopitelně nejvíce utkvěly momenty ze závěrečných minut, kdy došlo k nemalé roztržce několika hráčů.

Později se do konfliktu přidali i členové realizačního týmu. Z fotbalového hlediska dopadl šlágr devátého kola Fortuna ligy ostudou, z PR hlediska českého fotbalu to navíc působí nevhodně.

Jsem zhnusen! Jestli je tohle zrcadlo, tak je to tragédie

Mnohem silnější slova ale použil předseda disciplinární komise Moravskoslezského krajského fotbalového svazu Svatopluk Pešat. Ten v rozhovoru pro Deník.cz řekl následující.

„Řeknu vám to jednoduše. Z toho fotbalu jsem zhnusen. Opravdu. Jestli tohle má být zrcadlo našeho fotbalu, tak je to tragédie,“ uvedl Pešat.

Disciplinární komise každopádně poté rozdávala tresty, podrobněji jsme o nich informovali už v jednom z předchozích článků. Každopádně Jan Bořil obdržel trest na čtyři utkání, Ladislav Krejčí inkasoval trest na dvě soutěžní utkání.

„Podle mého názoru jsou to neadekvátní tresty. V přímém přenosu našeho největšího zápasu, na který se všichni těšili, je plný stadion, a co si někteří dovolili? Zrovna Krejčí. Celé utkání běhá, nadává rozhodčímu, pak předvede tohle… Neadekvátní. Určitě bych mu přidal,“ má jasno Pešat.

A co se týče druhého asistenta Slavie Pavla Řeháka nebo vedoucího Sparty Miroslava Baranka?

„Ti na hrací ploše neměli vůbec co dělat. Nechápu, jak se v jejich případě můžeme bavit o jednom utkání. Tresty měly být úplně jiné. Hráče beru, jsou v emocích, přímo v dění, takže se prostě tohle někdy stane, ale trenéři a funkcionáři by to měli spíše uklidnit, ne běhat po hřišti a ještě to eskalovat. Kromě Bořila bych všem dalším přidal,“ dodal Pešat.

Zdroj: Fortuna liga, Deník.cz

Byli jasným favoritem na postup, nakonec ale fotbalisté Slovácka nedokázali přejít přes pražskou Duklu a končí už ve třetím kole MOL Cupu. Co bylo na výkonu celku z Uherského Hradiště z pohledu Martina Svědíka špatně?

O možném negativním vývoji utkání z pohledu Slovácka leccos naznačila už úvodní pětiminutovka, kdy svěřenci Martina Svědíka poprvé inkasovali.

Už ve čtvrté minutě se v dobré příležitosti ocitl útočník Dukly Lukáš Buchvaldek, který přeloboval Milana Heču a poslal tak pražský celek do vedení. Domácím se však ještě do konce první půle podařilo otočit skóre tohoto pohárového utkání.

Nejprve ve 43. minutě zaúřadoval dvaadvacetiletý Pavel Juroška, který ve vápně ukradl volný míč, který následně poslal za záda brankáře Filipa Rady. A v nastaveném čase první půle se gólově prosadil i Vlasij Sinjavskij.

Slovácko po vcelku obstojném prvním poločase plnilo roli favorita. Jenže v druhém dějství se to domácím sesypalo jako domeček z karet.

Pětatřicetiletý Michal Škoda v 56. minutě vyrovnal na 2:2, v 73. minutě Slovácko opět inkasovalo, když se mezi střelce zapsal David Kozel. Ten přitom obešel několik obránců domácích a nakonec i překonal Heču střelou na bližší tyč.

V 79. minutě však Slovácko vyrovnalo na 3:3, když se hlavou prosadil Jaromír Srubek. V závěrečných minutách mohl rozhodnout Rigino Cicilia, úspěšný střelecký pokus ale nezapsal. A tak se v 93. minutě radovali opět Pražané, vítězný gól vstřelil Martin Douděra.

Tým z Uherského Hradiště tak v MOL Cupu překvapivě končí, naopak Dukla Praha postupuje do dalšího kola. Jak střetnutí s druholigovým celkem zhodnotil trenér Svědík?

Byla to katastrofa, styděl jsem se!

„Náš výkon v defenzivě byl katastrofální, byla tam nezodpovědnost. Musíme se omluvit fanouškům, soupeře jsme nechali dát gól na 4:3. A byť byl druholigový, svou kvalitu měl a za naše chyby nás potrestal. Ani nevím, jak bych to pojmenoval,“ řekl kouč Svědík na pozápasové tiskové konferenci.

„Nebylo to jen o individuálních chybách, jde to za celým týmem. Naše práce je v tomhle zlá, špatná a nejsme schopni na to reagovat. Mě to velice mrzí, ale dobrému výsledku jsme určitě nešli naproti. Hlavně ve druhém poločase jsem se styděl,“ dodal.

Zdroj: MOL Cup, 1. FC Slovácko