Zíkovi vypraví o cestě Martina Dúbravky z pozice dvojky v dánském Esbjergu až do slavné Premier League

Martin Dúbravka, který ve 26 letech dělal brankářskou dvojku v dánském Ejsbergu, si o čtyři roky později podmaňuje neslavnější fotbalovou soutěž, anglickou Premier League. Jak říkají Zíkovi, cesty osudu jsou nevyzpytatelné a člověk se nesmí nikdy vzdávat a musí si jít za svými sny. V tom je velká síla příběhu slovenského brankáře, který může spoustě fotbalistům, ale také celkově všem sportovcům říct, že nikdy není pozdě.

Kdy jste začali s Martinem spolupracovat?
S Martinem jsme začali spolupracovat, když byl zrovna dvojkou v dánském Esbjergu a bylo mu 26 let. Do Esbjergu přicházel jako velká posila ze Žiliny, nicméně postupem času se cesty klubu a Martina začaly postupně rozcházet.

Proč byl v dánském Esbjergu pouze dvojkou, když přicházel jako velká posila?
Martin nebyl v komfortní pozici, nepohodl se s vedením, které se najednou rozhodlo, že dá šanci svému mladému odchovanci.

Jak to bylo dále?
My jsme mu nabídli možnost jít do Liberce, kde jsme využili jednak vztahu s Honzou Nezmarem, který v té době byl sportovním ředitelem Liberce a také majitele pana Karla, protože Liberec zrovna sháněl kvalitního brankáře.

Co je zajímavé doplnit, je, že zde byl pikantní a časově náročný press, kdy se vše tlačilo tak, aby se stihl Martinův přestup registrovat před zápasem předkola Evropské ligy mezi Libercem a Admirou.

Vyprávějte o co se jednalo?
Spolu s Martinem Dúbravkou se nám vždy poštěstil takový hektický příběh, na který asi nikdo z nás nezapomene, nicméně dopoledne ještě Martin trénoval v Dánsku s Ejsbergem, odpoledne trénoval již ve Vídni s Libercem a druhý den večer již chytal na Admiře Vídeň v předkole Evropské ligy, kde Liberci vychytal postup.

To je fantazie. Takže rozhodnutí přesunout se do Liberce bylo nejspíše nejlepším krokem, protože přesně za rok se stěhoval do pražské Sparty.
Naším cílem bylo, aby hlavně chytal a dostal se do pozornosti větších klubů, takže jsme chtěli, aby šel na rok do Liberce a poté uvidíme, jak to bude fungovat, byla to cesta, která v ten moment vyhovovala i Liberci. Martin pak po úspěšném roce v Liberci přestoupil do Sparty.

Sparta byla jediným zájemcem?
O Martina Dúbravku usilovala kromě polských a nizozemských klubů i Slavie, ale Martin si zvolil Spartu.

Proč zrovna Spartu?
Martin se podílel, ještě v dresu Žiliny, na vyřazení Sparty v předkole Ligy mistrů, když Spartu tehdy trénoval Pepa Chovanec. Později Martin přiznal, že je celý život fanouškem Sparty, tím pádem se rozhodl právě pro Spartu, kde si svými výkony vybudoval pozici v národním týmu Slovenska, v jehož dresu oslnil španělského trenéra Rafu Beníteze, ale to už je opět jiný příběh. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a člověk se nesmí nikdy vzdávat a musí si jít za svými sny. V tom je velká síla příběhu Martina Dúbravky.

To je naprosto neskutečný zvrat v Martinově kariéře, protože i do Sparty přicházel v nejisté pozici, když měl za svého konkurenta velmi nadějného českého brankáře Tomáše Koubka.
Martinův příběh je ideální jako vzor vyprávět mladým klukům nebo hráčům, kteří nejsou zrovna v nejlepší situaci a prochází si nějakým negativním obdobím.

Protože u Martina je důkazem, že není nikdy pozdě. Že když na sobě makáš a obklopuješ se správnými lidmi, tak potom se dá těch cílů dosáhnout i ve středním fotbalovém věku.