Sparta ovládla statistiky, ne zápas. Pohárový pád odhalil, jak tenký má kádr

Sedmdesát dva procent držení míče, dvaadvacet střel, devatenáct rohů. A přesto konec. Sparta v osmifinále MOL Cupu prohrála doma s Baníkem 0:2 a přišla o soutěž, která jí nabízela nejkratší cestu k trofeji. Čísla přitom vypovídají spíš o bezradnosti než o pouhé smůle.

• Sparta měla míč, rohy i střely, ne nápad
• Rotace znovu ukázala propast mezi základem a lavičkou
• Listopadový program rozhodne o osudu celé sezony

Převaha, ze které nic nebylo

Pohodlné vysvětlení se nabízí samo. Baník vedl po osmnácti vteřinách, celý zápas se bránil, v brance měl nejlepší večer kariéry Viktor Budinský a ostravskému gólmanovi třikrát pomohla branková konstrukce. Jenže kdo zápas viděl, ví, že Sparta soupeře do skutečného tlaku dostala jen v krátké pasáži druhého poločasu.

Zbytek byl přešlapování před vápnem, střely z nepřipravených pozic a centry do hlavy bránících hráčů. Devatenáct rohů bez jediného gólu není smůla, ale vizitka. A soupeř, který týden ležel s virózou a na Letnou přijel s řadou hráčů sotva po nemoci, by se neměl ubránit jen díky tomu, že se má štěstí.

Rotace jako zrcadlo

Brian Priske sáhl k obměně sestavy, což je v poháru pochopitelné. Výsledek ale potvrdil, čeho se fanoušci obávají od léta. Mezi základní jedenáctkou a zbytkem kádru zeje díra. Matěj Jurásek, Andrew Irving, Santiago Eneme ani Martin Suchomel nedali trenérovi důvod, aby je v lize stavěl častěji.

Neprosadili se ale ani ti, kteří mají Spartu táhnout. Jonatan Brunes po nedělním čtyřgólovém představení proti Slovácku znovu zmizel, Josimar Alcócer už nepřekvapuje soupeře jako na začátku sezony a nedal gól ve čtyřech zápasech.

Bez Adama Karabce a Johna Mercada chybí týmu hráč, který by v zahuštěné obraně vymyslel něco navíc. Po letní přestavbě s jedenácti novými hráči se výkyvy daly čekat. Pozoruhodné je spíš to, že ani po dvaceti soutěžních zápasech nemá kabina jasného lídra, za kterým by šla, když se nedaří.

Lavička, která nemá čím zlomit zápas

Ještě výmluvnější než základní sestava bylo to, co měl Priske k dispozici, když potřeboval zápas otočit. V 66. minutě poslal na hřiště Macka s Vydrou, o deset minut později Singhateha a v 80. minutě Vojtu, který se dlouhodobě trápí. Navíc střídal Huga Sochůrka, jednoho z mála sparťanů, kteří do té doby hráli dobře. Ani jedno ze střídání hru Sparty nezměnilo. Hosté se bránili stejně pohodlně a nakonec z brejku přidali druhý gól.

Tady je jádro problému. Týmy, které chtějí vyhrávat trofeje, mají na lavičce hráče, kteří umí rozhodnout. Sparta má hlavně doplňky. Nejvíc je to vidět na pravé straně obrany, kde je Martin Suchomel nejvytěžovanějším hráčem na postu bez rovnocenné konkurence a odnáší kritiku i za to, že za ním nikdo není. Podobně chybí kvalita a hloubka na šestce, na křídlech i na hrotu útoku.

Předchozí přestupová okna přinesla spíš záplaty než skutečné posily. V zimě to musí být jinak, protože se stávajícím kádrem Sparta stěží utáhne ligu i Evropu najednou. A listopad ukáže, jak moc bude potřeba střídat.

Klid, který neuklidňuje

Zarazit může i reakce lavičky. Sparta prohrávala od první minuty, první poločas se jí nepovedl, přesto Priske o přestávce nic neměnil a střídal až v 66. minutě. Po zápase působil vyrovnaně a mluvil o tom, že je těžké se na hráče zlobit.

Rozumím snaze chránit kabinu, jenže fanoušci po jediné výhře z posledních pěti zápasů chtějí slyšet spíš to, co se změní. Pohár přitom nebyl vedlejší soutěží. Po doublu z roku 2024 hrozí Spartě další rok bez trofeje. V lize ztrácí na Slavii šest bodů a s nevyrovnanými výkony je titul nejistým cílem.

Listopad bez prostoru pro omyl

Žádný velký čas na vzpamatování nebude. V neděli čeká Spartu derby v Ďolíčku proti rozjetým Bohemians, pak Evropská liga s Bournemouthem, ligový výjezd do Plzně, domácí duel s Libercem, souboj s Alkmaarem a nakonec cesta do Zlína.

Šest zápasů, které ukážou, jestli byla prohra s Baníkem jen nehodou, nebo přesným obrazem současné Sparty. Podle středečního výkonu se zatím spíš kloním k druhé možnosti.