Derby plné nenávisti a tlaku aneb Proč zahraniční hráči občas nechápou význam utkání

Už v neděli večer se na chvíli opět zastaví český fotbalový svět, jelikož se odehraje nejdůležitější, největší a nejsledovanější utkání v lize. Sparta přivítá na Letné Slavii v derby, které vyniká svým významem. A dost často zahraničním hráčům dělá ze začátku problém pochopit velikost utkání.

• V neděli je na programu pražské derby
• Nenávist mezi Spartou a Slavií je obrovská
• Zahraniční hráči mají občas problém rivalitu uchopit

Derby mezi rivaly najdete po celém světě. Někdy je to dáno skutky, které si kluby či fanoušci v minulosti provedli, někde je to zkrátka dáno pouze tím, že celky sídlí ve stejném městě.

Nicméně rivalita mezi Spartou a Slavií je po celém světě hodnocena jako jedna z největších. Nenávist se nese už desítky let, zesílena komunistickým režimem, kdy sešívaní cítili křivdu, že režim nadržuje Spartě. Nic hezkého na druhou stranu řeky necítí ani letenští.

Nenávist v derby stříká z tribun na hřiště

Ti totiž byli po většinu historie úspěšnějším a větším týmem a Slavii se smáli, že jsou věčně druzí. A když se to v posledních deseti letech otočilo, těžce to koušou a neradi vidí rivala na „jejich místě“.

Nenávist je obrovská i mezi fanoušky. U některých týmů v zahraničí jde spíše o sportovní rivalitu, mezi tábory Sparty a Slavie však panuje otevřená nenávist z obou stran. Ta se při každém derby přenáší z tribun na hřiště a hráči to cítí. I proto jsou v posledních letech o dost úspěšnější domácí celky. Protože se dokáží opřít o nenávistnou atmosféru, pod které se hostujícímu týmu nehraje dobře.

Pro každého trenéra je navíc vždycky oříšek zvolit, jakou sestavu do utkání poslat. Čeští hráči jsou odmalička na rivalitu obou celků zvyklí a dobře si uvědomují velikost zápasu a fakt, že pokud si nechtějí rozzlobit fanoušky, zkrátka nesmí derby prohrát.

Jenže možná i tato skutečnost jim poté svazuje nohy, a tak se z derby pravidelně stává válka, kdy jsou hráči nervózní, nechtějí udělat chybu a pod tlakem hru zjednodušují. Ale cítí zodpovědnost. A právě ta občas chybí u zahraničních hráčů.

Když přijde cizinec a ještě tolik nezná kulturu „nenávisti“ mezi Spartou a Slavií, myslí si, že jde o normální derby, kterých je po světě několik. Ale to pražské patří svou rivalitou mezi ty největší. V málokterých ligách se stane, že by se derby tak lišilo od normálního zápasu a tolik odcházela fotbalovost.

Už od mladých kategorií trenéři ve Spartě i Slavii svým svěřencům vtloukají do hlavy před derby extrémní důslednost v soubojích, absolutně nic nevypustit a zejména doma se nesmí prohrát.

Cizinci mají občas problém pochytit význam pražského derby

Zahraniční hráči, kteří jsou třeba v Praze chvíli a nemají ke klubu takový vztah, občas nepochytí extrémní intenzitu utkání a pak je problém. Zároveň to někdy může být i k dobru, jelikož cizinci v derby necítí takový tlak a mohou hrát více uvolněně, ale nesmí to přehnat.

Proto například Jindřich Trpišovský dlouhodobě do derby volí kostru z českých hráčů. Jasně, cizinci – hvězdy, které mají jisté místo v základu, hrají, ale pokud je v sestavě na nějakém postu vybírá mezi domácím a zahraničním hráčem, téměř vždy zvolí toho českého.

Nejvíce tento problém byl vidět v derby Edenu v říjnu 2024. Slavia do derby poslala 8 českých hráčů a k tomu nadstandardního Malicka Dioufa a Christose Zafeirise s Oscarem Dorleym, kteří se stali velkými slávistickými srdcaři.

Naopak Lars Friis vyslal do hry pouze tři Čechy. Martina Vitíka, Filipa Panáka a Matěje Ryneše. Zbytek byli hráči ze zahraničí. A podle toho to i dopadlo. Sešívaní na svého soupeře vletěli a Sparta dle přístupu jakoby by si spletla derby s prvním kolem Mol Cupu na půdě třetiligového soupeře. Sešívaní vedli už ve druhé minutě, po dvaceti minutách už to bylo 2:0 a sparťani absolutně nestíhali.

České derby mezi Spartou a Slavií je zkrátka specifické. Každý trenér musí dobře nakombinovat sestavu, kterou volí nejen dle kvality hráčů, ale také jejich zodpovědnosti a jak dobře vnímají nenávist na tribunách, která se přenáší i na hřiště.