Před stadionem se na mě fronta nestála, říká Martin Dostál o konci kariéry

Bývalý fotbalový obránce Martin Dostál ukončil před rokem aktivní kariéru, když měl na kontě 332 prvoligových zápasů. Ale u fotbalu zůstal. Jenom se v rámci klubu Bohemians Praha 1905 přesunul z trávníku a kabiny na post manažera A-týmu Klokanů. I nová práce jej naplňuje a Martin Dostál dál intenzivně prožívá fotbalové dění po všech stránkách. S Martinem Dostálem jsem hovořil v exkluzivním rozhovoru pro web Ruik.cz krátce po startu rozbíhající se ligové sezony.

• Slavia mě fotbalově vychovala, vzpomíná Dostál
• V první lize vydržel patnáct let
• Za Bohemians si zahrál v pohárové Evropě proti Bodö/Glimt

Jak se cítíte v době, kdy máte za sebou první sezonu v nové funkci a před sebou další ligový ročník?

Cítím se dobře. Hned poté, co jsem loni skončil jako hráč v lize, jsem to probíral se svým agentem Jiřím Müllerem. Říkal mi: Až si za dva roky sedneš, uvidíš, žes udělal dobře. A měl pravdu. Myslím, že stále funguji jako na hřišti. Snažím se všechno dělat nejlépe, jak umím. Jak jsou s tím hráči spokojení, to byste se měl zeptat asi jich samotných. Kdyby mě to nebavilo, asi bych mluvil jinak. Není to krátkodobý projekt. S tím jsem do toho šel.

V první lize jsou ale stále aktivní i hráči, kteří jsou starší než by. V Bohemce třeba Jan Kovařík, nebo nová posila Václav Pilař. Neuvažoval jste před rokem přece jen o prodloužení hráčské kariéry?

Když jsem se loni dozvěděl, že mi nebude nabídnuta další smlouva, nestála na mě před stadionem fronta. O zájmu z první ligy jsem nevěděl. A ani jsem nezvažoval případné působení ve druhé lize. Nechtělo se mi překopávat život kvůli ročnímu nebo dvouletému angažmá někde jinde. Chtěl jsem pokračovat v klubu, kde to dokonale znám. A zapadlo to do sebe dokonale.

Jak se ohlížíte za dlouhou kariérou?

Začínal jsem ji v pražské Slavii a byl jsem rád za každou éru, kterou jsem ve fotbale prožil. Slavia mě fotbalově vychovala. Do áčka jsem se dostal za trenéra Michala Petrouše. Po něm přišli další trenéři, třeba Petr Rada. Šance, která se mi naskytla, jsem si moc vážil. Byla to snad odměna za píli a práci. V první lize jsem vydržel patnáct let.

Čekal jste při svých začátcích, že to dotáhnete až do Klubu ligových legend?

Kdyby mi to tehdy někdo, řekl, klepal bych si na čelo. Nevím, jaké použít slovo – jestli hrdost nebo pýcha. Ani jeden takový výraz nemám rád. Co se mi povedlo, nebylo ověnčené žádnými velkými úspěchy. Jen jsem se snažil, jak nejlépe jsem uměl, plnit to, co se po mě chce.

Jste v kontaktu s někým ze současné pražské Slavie?

Z kluků se známe se Standou Vlčkem, který je vedoucím mužstva, i Radkem Černým, trenérem brankářů. Jinak z aktuálních hráčů jsem se na hřišti v jednom týmu nepotkal s nikým, ale víme o sobě. Hráli jsme proti sobě. Po těch letech v Bohemce ale jsem už víc Bohemák než Slávista. Každý klub má nějaké srdcaře a zvlášť v Bohemce je to umocněné a inspirativní přístupem k legendám.

Za Bohemians Praha 1905 jste si zahrál i v evropských pohárech. Jaké to pro vás bylo?

Letí to – už jsou to tři roky. Konferenční liga s norským Bodö/Glimt. Tehdy jsme to brali i se spoluhráči jako velký zážitek a úspěch. Na pohárovou Evropu se v Ďolíčku dlouho čekalo. Mnozí špičkoví hráči se toho v dresu Bohemky na hřišti nedočkali nebo ani nedožili. Nám se to povedlo i v podmínkách, v jakých klub funguje.