František Straka: Při derby jsme se rvali jako tygři, po zápase jsme šli se slávisty na pivo
Na sobotní derby se samozřejmě těší. František Straka sice má ve svém životopise i trenérské působení na lavičce Slavie, ale nejvíce je spojovaný se Spartou, kde coby obránce hrál devět let. Jak on sám prožíval derby jako hráč? To pověděl v exkluzivním rozhovoru pro Ruik.
- První derby coby hráč František Straka zažil v roce 1979
- Na hřišti se tehdy sparťané a slávisti rvali jako koně, ale Straka vzpomíná, že ve skutečnosti tak nepřátelské vztahy nepanovaly
- Ze současných hráčů nejvíce oceňuje na jedné straně Chorého a Douděru, na druhé Birmančeviče nebo Haraslína
Ostrý start Františka Straky – v prvním derby šel na slávistu Veselého
Pamatujete si na vaše první hráčské derby? Byl jste spíše nervózní, nebo odhodlaný udělat skvělý výsledek?
Jo, to si pamatuju. Bylo to v roce 1979. Zdeněk Caudr byl tenkrát vykartovaný a já jsem hrál levého beka a hrál jsem na Frantu Veselého.
No teda. Na něj to muselo být extrémně těžké.
Jo, samozřejmě to bylo těžké, ale byla to super zkušenost s tak fantastickým hráčem. A hlavně musím zpětně ocenit, jak se ke mně choval jako k nováčkovi. To bylo úplně super. Když jsem ho nějakým způsobem namastil, tak jsem se mu hned omlouval a on to všechno bral suprově, sportovně. To bylo fajn.
Koho pamatujete, že nejvíc z hráčské kabiny Sparty derby prožíval?
Všichni. Podívejte se, jakmile jednou vstoupíte do sparťanské, nebo slávistické kabiny, máte víceméně jen jediného největšího rivala, kterého chcete za každou cenu porazit.
A měl jste vůbec v tehdejší Slavii nějakého kamaráda?
Tak určitě. V té době jsem začínal hrát za jednadvacítku a pak i za seniorský národní tým, tak jsem se s těmi kluky potkával. Tenkrát byla úplně jiná doba. My jsme byli schopni se na hřišti zkopat do aleluja a počastovat se určitými slovy, ale jakmile skončil zápas, byli jsme zase takoví parťáci, že jsme pak šli spolu na pivo. To si dneska neumím představit. Takže určitě jsem měl kamarády ve Slavii – ať už to byl Jirka Jeslínek, Ivo Knoflíček nebo Luboš Kubík – neměli jsme spolu žádné problémy. I když zdůrazňuju – jak jsme šli na hřiště, bylo to stádo jedenácti tygrů proti sobě.
Takže říkáte, že jste někdy po zápase zamířil se slávisty na pivo?
Jo, tak to za nás chodilo. Potkali jsme se po derby na baru, dali si skleničku a rozebrali zápas.
Zažil i derby mezi Hříbaty a Karnevalisty
Působil jste v Německu, v Borussii Mönchengladbach. Ti mají také velkou rivalitu – s Kolínem.
Ano, máte pravdu. Borussii se říká „Die Fohlen“, to jsou ta hříbata. A proti nim stáli Kolíňáci, to jsou takzvaní Jecken, protože to jsou neskuteční karnevalisti.
Je to rivalita srovnatelná se Spartou a Slavií?
Já bych řekl, že ta rivalita pražských klubů je někde úplně jinde. Přece jen jde o dva mančafty z jednoho města, zatímco v tom Německu je mezi Gladbachem a Kolínem vzdálenost 60, 70 kilometrů. Je to hodně vyhrocené, ale ani zdaleka ne tak moc, jako mezi Spartou a Slavií.
Douděra je rváč, ale suprovej kluk
Které tři aktuální sparťany a které slávisty byste chtěl mít ve svém týmu?
Ze slávistů určitě Tomáše Chorého. Stoprocentně. Douděru – to je pravý bek, neskutečný bijec, rváč, kluk, když jde na hřiště, tak má rudo před očima. Ale když zápas skončí, tak je to myslím suprovej kluk. A asi Holeše. Ze Sparty Birmančeviče, Haraslína a Panáka.
Kde budete sledovat sobotní derby? A jak se těšíte?
Budu přímo na stadionu. Máme svoji skupinu kluků, s Horstem Sieglem, Pepčou Chovancem, Jirkou Novotným, Vráťou Lokvencem nebo Pepíkem Jarolímem. To je naše banda, která si často chodí spolu pokecat. A to derby, to je pro nás ten největší myslitelný zážitek. Půjdeme společně a moc se na to těšíme.
