První žena pískala Premier League a více rozhodčích bude i z etnických menšin

V anglickém fotbale se v posledních letech netěší příliš velké oblibě veřejnosti organizace PGMOL a FA – nejvyšší orgán zodpovědný za anglické sudí. Zejména díky stále velkému počtu kontroverzních rozhodnutí. I proto se zřejmě chtějí angličtí rozhodčí fanouškům tak trochu zavděčit.

Ostrovní média se paradoxně shodují s vedením anglických klubů, že stále na zápasy stejných celků delegují i několikrát za sezónu ta samá, údajně „profláknutá“ jména, a neustále se ignorují jejich stížnosti z minulosti. Média dokonce otevřeně píší o tom, že tak nějak všichni tuší, že uvnitř PGMOL to musí být docela zajímavá podívaná. A obzvláště, když se přidělují rozhodčí na zápasy Premier League!

Nic moc ale ani jinak velmi dobře informovaná a infiltrovaná britská média nezjistí, protože i přes neustálé omluvy orgánu zodpovědného za anglické sudí PGMOLu s nimi nekomunikují. Dokonce tato organizace odpovědná za anglické sudí nemá ani žádné webové stránky – nevysvětluje, proč sudím umožňuje jezdit pískat například do Saúdské Arábie a za dva dny udělat velkou chybu.

PGMOL neřekne, proč rozhodčí nemají média možnost vyzpovídat v pozápasovém rozhovoru. Zkrátka nevysvětlují, jen občas veřejně něčeho – přesněji řečeno chyby rozhodčího – politují, něco naslibují a přežijí kauzu špatných rozhodnutí sudího, dokud to nevyšumí.

Nyní organizace PGMOL uvádí s fanfárami první ženu s píšťalkou v elitní soutěži nebo třeba po dlouhých patnácti letech prvního rozhodčího tmavé pleti. Načasování to bylo v pravou chvíli. V posledních letech si vybudoval PGMOL svým velmi nízkým standardem označení uzavřená, antifeministická a rasistická organizace.

Díky prakticky neexistující minoritě mezi sudími, právě dvě rychle povýšené nové tváře jsou zřejmou odpovědí, která na chvíli zase odvede pozornost od chyb sudích v Premier League už dávno zakořeněných Taylorů a dalších „známých“ anglických rozhodčích.

V Anglii se s téměř nulovým zastoupením menšin v nejvyšší lize potýkají dlouho, nejednou jim to bylo vyčítáno a nutno dodat, že to vždy nebyly jen výkřiky do tmy, ale i čísly podložená fakta, doplněná o spousty vyprávění barevných sudích o jejich praxi ve stoupání hierarchií, která je vyjádřena pěti rozhodcovskými levely.

Anglie je pro svůj postoj k rasismu tak nějak až moc známá. Klečení v rámci kampaně „Black Lives Matter“, černobílé pásky, rostoucí pokuty a „bany“ pro kluby za chování fanoušků. Celkově je na téma rasismu extrémně citlivá britská společnost, která české fanoušky kdysi v případu Kúdela definitivně přesvědčila o tom, že už je tím snad trochu i přecitlivělá.

Zhruba kolem čtyřiceti sudích pro Championship a Premier League dodnes byli všichni Angličané bílé pleti, přičemž mezi hráči je zastoupení menšin přes čtyřicet procent, samozřejmě skrze působení těch ze zahraničí. To je celkem velký nepoměr a ukazuje na to, že rasismus spojený s fotbalem prorostl dál, než „jen“ do občasných urážek hráčů na hřišti a může možná i za ubohé dvě a půl procenta zastoupení menšin ve čtyřech nejvyšších divizích anglického fotbalu.

To je na poměry dnešní Anglie opravdu málo, když v jiných sférách klubového fotbalu mají zastoupení daleko větší a z více než 32 tisíc v Anglii registrovaných sudích je jen necelých devět procent Afroameričanů.

Proto se začalo ukazovat na Fotbalovou asociaci Anglie, která už byla dříve terčem kritiky, protože jen ona uděluje licence, povyšuje sudí i kluby a ukázalo se, že skok z „okresu do ligy“ je pro „nepreferované rozhodčí“ v drtivé většině konečnou stanicí. Sice pozdě, ale přece nyní sledujeme realizaci plánu na větší zastoupení etnických menšin rozhodčích ve vyšších soutěžích a mohlo by to přinést konečně nová jména. Během tří let tak plánují v Anglii rozšířit počet registrovaných ženských a afroamerických sudích o tisícovku pro každou ze skupin.

Dlouhodobě se Premier League snaží být centrem těch nejlepších hráčů i manažerů na světě, a tak britská veřejnost nechápe, proč se za celou tu dobu nepokusí najít ty opravdu nejlepší arbitry z celého světa. Momentálně je (pouze tuším) Australan Jarred Gillet jediným neanglickým rozhodčím v Premier League a zajímavostí je i fakt, že ještě v loňské sezóně mezi elitními rozhodčími nepocházel ani jeden z multikulturního Londýna.

Nový afroamerický rozhodčí Sam Allison si na takzvaném Boxing Day odbyl premiéru v zápase Sheffieldu s Lutonem a stal se teprve druhým černošským rozhodčím v Premier League. Tím prvním byl Uriah Rennie (pískal v letech 1997 až 2008) a s více než 300 odpískanými zápasy si vybudoval reputaci rázného a solidního arbitra, nicméně na dalších patnáct let posledního. Sam Allison se dal na dráhu sudího už před dvanácti lety a později musel zvolit mezi povoláním hasiče a rozhodčího na plný úvazek.

Rebecca Welshová se ve své premiéře představila ještě tři dny před Samem Allisonem, když úspěšně odpískala zápas Fulhamu s Burnley, jako první žena v historii Premier League a stejně taky to vzala docela hopem. Začátkem roku se teprve poprvé prokousala k prvnímu zápasu Championship, naplno se tomu věnuje až od roku 2019 a za sebou má pískání ženské Super League nebo World Cupu. Snaha se ale cení, a při momentální úrovni asi není potřeba nové sudí nutně roky cvičit a pro hození do vody je to asi nejlepší čas.

Zdroj: Premier League