Finále Konferenční ligy v Praze, fotbalový svátek

Zápas dvou nejlepších klubů, to je vždy finále, a i když se jednalo až o třetí nejlepší evropskou ligu, stále je to prestižní záležitost. Letos se do pražského finále dostaly týmy West Hamu a Fiorentiny.

Poslední úspěchy

West Ham získal svou poslední trofej v roce 1965, kdy vyhrál Pohár vítězů pohárů. Poslední trofej Fiorentiny je zase o trochu méně „vousatější,“ sahá do roku 2001 a jedná se o Italský pohár.

Oba celky tedy dlouho nezískaly žádný titul, a o to víc je pražské finále motivovalo. Jak dopadlo už víme, nicméně pojďme se kouknout trochu pod pokličku.

Malá kapacita jako problém

Před zápasem byl hodně kritizován všude po fotbalovém světě edenský stadion. Prý je malý kapacitou a nevejde se do něj tolik zájemců o lístek, avšak atmosféra byla úžasná, což možná bylo dáno útulností Edenu. Oba tábory fanoušků prostě a jednoduše fandily skvěle.

Tolik se tomu nedivme, stadion The Hammers má kapacitu 60 tisíc lidí. Kdybychom to měli brát jejich optikou, naplnili by onen pražský stadion třikrát jen oni sami. Nicméně, co fanoušci Fiorentiny?

Finále na malých stadionech?

UEFA proto už na kritiku reagovala tím, že se finále bude moct hrát už jen v arénách s minimální kapacitou pro 30 tisíc lidí.

Konferenční liga však byla původně založena proto, aby se dostala i do menších zemí a menších stadionů. Například loňské první finále této soutěže přivítala Tirana s 22 tisícovým stadionem.

Praha jako pořadatel

Praha pro fanoušky udělala hodně. Nejen, že připravila stadion do černozelených barev a celý ho oblékla do UEFA hávu, připravila policii, připravila dopravu, infrastrukturu a hlavně dvě fanzony přímo pro všechny, kteří se nedostanou do Edenu do arény.

Ve fanzoně na Letné se „mačkalo“ 20-25 tisíc lidí už dlouho před zápasem.

Co na to Petr Fousek?

Petr Fousek pro ČT zmínil několik věcí. Mimo jiné třeba, jak bylo těžké sem finále dostat, poté zopakoval, jak se na finále těší a na otázku jaké finále se z českého pohledu chystá, dodal, že je jen „šlehačkou na dortu, když proti sobě stojí Souček s Coufalem na straně jedné a Barák na straně druhé.“

Coufal se Součkem

Samotný zápas byl zpočátku veden opatrně, ale to je u finále takové důležitosti obvyklé. Navíc časem se opatrnost roztrhala a zápas dostal pořádné „grády.“

Coufal se Součkem v součtu podali parádní výkon. Coufal běhal, házel výborné a nebezpečné dlouhé auty, zabraňoval útokům po straně a podal celkově zodpovědný výkon.

Souček byl všude, naběhal skoro 12,5 km, byl v útoku, byl v obraně a především měl dvě poměrně velké šance.

Antonín Barák

Zato fiorentinský Barák se do sestavy nedostal, a to i přesto, že rozhodl semifinále v Basileji. Kouč Italiano mu dal důvěru až na poslední dvě minuty a za tu dobu se to ve fotbale nedá moc stihnout. Škoda.

Zdroj: Česká televize