Sparta musí Krejčího přesvědčit, že stopera hrát chce on sám. Za příklad mu může dát Kadeřábka

Brian Priske je trenérem, který praktikuje moderní fotbal, na druhou stranu se o něm také dá říct, že je svým způsobem konzervativní. V začátcích jeho angažmá v pražské Spartě se zdálo, že jeho „umíněnost“ bude na škodu, nyní se naopak ukazuje jako velmi silná zbraň. Projevuje se to nejen na výsledcích týmu z Letné, ale také na zlepšování formy jednotlivých hráčů. Kuchta je najednou tím střelcem, co býval, Haraslín si hlasitě říká o přestup do jedné z velkých lig, Sørensen se stává špičkou mezi ligovými stopery.

Zvláštní případ se ovšem jmenuje LK 37. Ladislav Krejčí mladší totiž po zranění, které se pro Spartu zdálo jako noční můra, překvapivě zaujímá místo ve středu obrany. Z defenzivního záložníka, neočekávaně velmi gólového, se tak přetváří na stopera s chutí rozvlnit síť za soupeřovým brankářem.

Problém je ovšem v tom, že Krejčímu se jeho nová role úplně nepozdává a ve skrytu duše doufá, že se jedná pouze o záskok v obranné linii, po němž se opět vrátí do role „šestky“. Zde však patrně znovu zapracuje Priskeho neústupnost a mladého hráče bude chtít na stoperu, i kdyby měl možnost tento post pokrýt čistokrevným obráncem.

Důvod je jednoduchý, Krejčí je standardní záložník, ale nadstandardní obránce. Především jeho rozehrávka sparťanské defenzivě velmi pomáhá. Pochopitelně, že Krejčí ještě nemá všechny návyky, které jako obránce musí vlastnit a občas z toho může být i pokutový kop proti Spartě, ale je pouze otázkou času, kdy si vše osvojí a bude vzadu téměř bezchybný.

Aby k tomu mohlo dojít musí Sparta dokázat jednu důležitou věc. Krejčího přesvědčit, že je to právě on, kdo chce ve stoperské dvojici hrát a uvědomuje si, jaké benefity to skrývá.

Tak třeba místo v reprezentaci se pro dřívějšího hráče Slovanu Rosice a Zbrojovky Brno najednou najde mnohem snáze. Obranná činnost středu českého nároďáku je totiž často terčem kritiky a Krejčí by se mohl stát tím, kdo pošramocenou pověst českých stoperů opět zlepší.

Rozhodně se také dá počítat s lepší nabídkou na přestup, a to jak pro hráče, tak pro klub. Moderní obránce s rozehrávkou záložníka, který navíc umí dávat góly, je velmi cenná komodita. To se ukázalo třeba v případě Dávida Hancka, který po úspěšném angažmá ve Spartě zamířil do nizozemského PSV Eindhoven.

Příkladem, který by mohl Krejčího přesvědčit, že skutečně stopera chce hrát, je kariéra Pavla Kadeřábka. Ten začínal jako útočník, který střílel jeden gól za druhým. Odchovanec Sparty se však postupem času začal propadat sestavou stále více dozadu, a tak po anabázi na postu pravého křídelníka či pravého záložníka, zakotvil na pravé obraně.

Z této pozice si vydobyl přestup do bundesligového Hoffenheimu, kde už tráví osmý rok. Současně je stabilním členem fotbalové reprezentace. Pokud by se tedy Spartě a primárně trenéru Priskemu podařilo podprahově Krejčímu „vnutit“, že mu změna postu nevadí, může se brzy stát nejen jedním z nejlepších ligových stoperů, ale zároveň ukázat fotbalové Evropě, kam má směřovat svůj zrak.

To se ovšem letenský klub musí pořádně ukázat na mezinárodní scéně, což znamená získat titul a hrát poháry, k čemuž by se jí právě „stoper Krejčí“ moc hodil.

Zdroj: AC Sparta Praha