Okénko minulosti: Sparta prohrála na půdě Partizanu Bělehrad 1:2. V březnu 1966 tam zažila mnohem otřesnější zápas

I ve druhém utkání play off Konferenční ligy podlehla Sparta Praha srbskému Partizanu Bělehrad, po domácím nezdaru 0:1 na jeho půdě poměrem 1:2. Ve čtvrtfinále Poháru mistrů v březnu 1966 však s tímto soupeřem zažila mnohem otřesnější zážitek, který je dodnes obklopen tajemnem.

Sparta Praha se v ročníku 1964/1965 znovu stává mistrem Československa, velké ambice si rudí dělají i v tehdy nejprestižnější klubové soutěži na kontinentu v Poháru mistrů. Proniká snadno do jarní části, ve čtvrtfinále proti ní stojí srbský (tehdy jugoslávský) Partizan Bělehrad.

Po úvodním utkání na Letné se zdá všechno jasné. Sparta dominuje, vítězí 4:1, tři góly zaznamenává vůdčí osobnost Andrej Kvašňák, poslední úder dodává kanonýr Václav Mašek. Odveta se zdá být jen formalitou. Pokud se nestane něco neočekávaného…

Stalo se. Sparta prohrává 0:5, po výkonu, kdy se postavy v rudých dresech jenom plouží po trávníku. Nikdo nerozumí, co se s bojovným týmem trenéra Václava Ježka přihodilo.

„Po utkání přichází Andrej (Kvašňák) do šatny a říká. Kluci, teraz musime, toto nie je možné,“ vzpomíná obránce Josef Vojta. „A my mu říkáme, není poločas, už je konec! Dostali jsme búra, končíme!“ líčí obránce otřesný zážitek.

Co se stalo? Spekulace narůstají. Hráči nebyli ve své kůži, byli mátožní, bez jiskry. Vzniká podezření, že požili nějakou látku, která je utlumila.

Po návratu se hází vina na soupeře, socialistický sportovec by přece něco takového, aby požil povzbuzující prostředek, neudělal. Tvrdí se, že jim hostitelé něco přimíchali na hotelu do nápoje.

Srbská stopa však nikam moc nevede. „Vůbec nevím, o čem je řeč. V Bělehradě se nikdy o něčem takovém nemluvilo,“ odmítá nařčení význačný srbský novinář Vladimir Novak.

Ani přímé oslovení klubu špetku slunce do případu nedodává. Přitom v sekretariátu pracuje mladší bratr Mustafy Hasanagiče, hvězdy Partizanu ve slavném období, který ve dvojutkání se Spartou nastřílel tři góly (jeden na Letné, dva v odvetě). Odpovědí byl jenom údiv, na co se česká strana ptá.

Jako hodně pravděpodobné se ukazuje, že hráči požili nějaký přípravek, který jim namíchal sparťanský doktor Bednář. Prý povzbuzující látku, která měla navýšit výkonnost, dával do kávy. Došlo ovšem k opačnému účinku – utlumení. „Já kávu nepiju, jako jeden z mála jsem byl naprosto fit,“ potvrzuje nepřímo tuto domněnku Vojta.

Dalším silným argumentem je, že lékař, který si nezodpovědně pohrál se zdravotním stavem a formou hráčů, byl vedením Sparty okamžitě po utkání propuštěn.

Záhada však zůstává neobjasněna, už šestapadesát let. A ani vzájemný duel v Konferenční lize více světla do případu nepřinesl.

Zdroj: UEFA, AC Sparta Praha