V hrůze Sparty je výkon Slovácka trochu ve stínu. Ale hráči i trenér si zaslouží absolutorium

Po výprasku Sparty na Slovácku zahltila deníky i internet kritika letenských, nutno říct, že oprávněná. Trochu ve stínu tak zůstává neuvěřitelný výkon Slovácka, jenž nebyl náhodou.

Je logické, že když takový tým jako Sparta prohraje o 4 góly, bude se to probírat horem dolem. Ovšem svěřenci Pavla Vrba by neodjížděli z Uherského Hradiště takto zpráskaní, pokud by nebylo úžasného výkonu Slovácka. A tomu je třeba se také věnovat.

Slovácko v aktuálním ročníku ukazuje, že loňská jízda a 4. místo nebylo ojedinělým činem. A že i po ztrátě střelce Jana Klimenta je velice nepříjemným soupeřem, dokonce je na tom ještě lépě. Po 15 kolech, tedy polovině základní části, se Slovácko vyhřívá na druhém místě tabulky s tříbodovou ztrátou na vedoucí Slavii.

Svěřence Martina Svědíka zdobí úžasná forma. Z posledních 8 ligových utkání sedmkrát zvítězili, jen jednou remizovali, pokud k tomu přidáte i dva vítězné pohárové duely, je z toho šňůra deseti neporažených zápasů v řadě. Poslední porážka přišla 12. září proti Slavii v Edenu.

Pojďme se však vrátit k duelu se Spartou. Hodně lidí čekalo, že by nepříjemné Slovácko mohlo pražský celek potrápit a nějaký ten bodík sebrat. Ovšem, že ho takhle zdemoluje, nasází mu 4 góly, k ničemu ho nepustí a prakticky ho zesměšní, v to asi nevěřil ani ten nejoptimističtější fanda Slovácka.

Martin Svědík své svěřence na zápas perfektně připravil. Tento zápas nebyl o tom, že by se domácí vyhecovali na velkého soupeře a bojovnostní by zápas ukopali. Hráči Slovácka přesně věděli co mají hrát, taktický plán hrát přes levou stranu a tedy Lukáše Štetinu zafungoval dokonale.

Slovácko bylo v obraně kompaktní, Spartu absolutně k ničemu nepustilo. Naopak dopředu si vypracovalo několik šancí, zápas mohl skončit i mnohem větším rozdílem. Na beku zářil Jan Kalabiška, který si i připsal první branku utkání, když zakončil nádhernou akci domácích.

Mladý, agresivní, agilní a pohyblivý střed zálohy ve složení Havlík-Sadílek-Kohút dominoval středu pole. Ten sparťanský ve složení Pavelka-Krejčí II.-Hložek se nechytal, často ztrácel balóny, nedokázal si poradit s hýřivým pohybem domácích.

A skvělou práci odváděl na hrotu útoku také Václav Jurečka. U něj se netřeba příliš rozepisovat, za vše hovoří jeho vstřelený gól. Ve 43. minutě si naběhl na krásný míč za obranu, odstrčil si Štetinu a levačkou uklidil míč na zadní tyč jako zkušený mazák.

Ovšem nedají se vyzvidhnout pouze jednotlivci, výborně hráli i krajní záložníci Petržela s Holzerem, nadstandarní výkon podal Reinberk, stoperská dvojice Kadlec-Hoffman společně s Nguyenem v bráně drželi sparťanskou ofenzivu na uzdě. Dobře do utkání zapadli i střídající hráči, třeba Rigino Cecilia, který se nakonec i krásně prosadil.

Když se to vezme kolem a kolem, Slovácko má fantasticky sestavený tým, který šlape jako hodinky. K tomu trenéra, který se neuspokojí s dílčími úspěchy a stále vidí nedostatky, což je k úspěchu extrémně důležité. Po sparťanské demolici tak začala vystávat otázka… Má Slovácko i na titul? Několik podobných pohádek už jsme ve fotbale zažili.

Zdroj: 1.FC Slovácko, Livesport