Když 30 000 rasistů napodobuje opičí skřeky a všichni mlčí… Emile Heskey zavzpomínal na skandál v Bratislavě

Rasismus je nyní ožehavým tématem napříč celým světem. Naneštěstí se rasistické skandály nevyhýbají ani České republice. A protože se nyní proti této zrůdnosti bojuje ve velkém, vzpomínají na své zkušenosti různé osobnosti a hvězdy ze všech branží. Na skandál v Bratislavě zavzpomínal Emile Heskey.

Psal se 12. říjen roku 2002. V rámci kvalifikace na Euro 2004 přivítala v Bratislavě slovenská fotbalová reprezentace Anglii, v jejíž sestavě se nacházeli dva hráči tmavé pleti. Byli jimi útočník Emile Heskey a obránce Ashley Cole.

Na Tehelné pole dorazilo okolo 30 000 diváků, kteří v ten den viděli zřejmě poprvé někoho, kdo nemá bílou barvu kůže. Jinak si jen stěží lze vysvětlit, že celý stadion napodoboval opice se zcela jasným rasistickým podtextem, kdykoliv měl jeden z dvojice Heskey, Cole míč.

Dnes již víme, že za tupost svých fanoušků dostalo Slovensko v té době druhou největší pokutu za rasismus v historii. Ta činila 60 000 švýcarských franků, neboli v tehdejší ekonomické situaci 1,3 milionu korun.

Situace došla dokonce tak daleko, že mimo slovenský svaz se omlouvala dokonce také slovenská vláda a omluva tedy byla přímo ze strany státu, což docela dobře vystihuje vážnost vnímání daného skandálu.

A jak na tento moment vzpomíná jedna z obětí Emile Heskey? „Bylo to těžké. Chápu, že fanoušci mohou bučet, nadávat nebo cokoliv třeba při tvrdém zákroku, ale tohle… Musel jsem být profesionál a snažit se to překonat.“

„Je to smutné, ale když jste rasisticky urážen, tak jediné, na co můžete myslet, je hraní fotbalu,“ pokračoval Heskey. Co na to spoluhráči? „Nikdo nic neřekl. Nikdo se mě na nic neptal. Pravděpodobně jim nebylo příjemné se na to ptát.“

„Způsob, jakým jsme rasismus v naší zemi řešili, bylo nemluvit o něm. Ale tím se vše jen zhoršuje. Nikdy jsme si jakožto černí hráči neřekli, že jsme komunita a postavili se proti tomu s tím, že je to špatně. Měli jsme udělat víc,“ nechal se slyšet někdejší útočník.

„Zřejmě jsme tak byli naprogramovaní. Brali jsme to jako něco, co bylo nedílnou součástí fotbalového prostředí. Ale měli jsme si společně sednout a postavit se proti tomu. Nejhorší je, že někdy vás fanoušci nevidí jako fotbalistu, ale jako černého chlápka, kterého můžou rasisticky urážet a zneužívat,“ dodal Heskey.

A jeho poselství na závěr? „Je-li váš spoluhráč obětí rasismu, postavte se za něj. Jste spolu v šatně, jste spolu na hřišti. Kryjete si záda. Musíte se za něj postavit a společně bojovat proti rasismu, šikaně a jiným druhům diskriminace,“ zakončil své vzpomínání Emile Heskey.

Zdroj: Bleacher Report, Independent