Když se fotbal posouvá na novou úroveň. Analytika vypočítá šanci na gól každou sekundu!
Do fotbalu čím dál více a více proniká datová analytika. Dříve šlo pouze o klasické statistiky, poté přišel velký posun s vynalezením xG, dat o pohybu a podobně. Vývoj se však neustále posouvá a v relativně nedávné době byla vynalezena metrika, která měří šanci týmu na skórování v jakýkoliv okamžik zápasu.
Klasické statistiky již dávno nestačí. Týmy si najímají analytické firmy, které jim pomáhají s výběrem posil, odhalováním vlastních chyb, chyb vlastních hráčů či slabiny a silné stránky soupeřů. Data se posunula na takovou úroveň, že dokáží vypočítat pravděpodobnost, kdo by měl vyhrát následující zápas, s jakou pravděpodobností by měla skončit v bráně určitá střela a podobně.
Analytika dokonce došla tak daleko, že dokáže zhodnotit rozhodování hráčů, kvalitu jejich přihrávání, jestli se pohybují správným způsobem a jestli mají hráči na míči dostatečnou nabídku. To vše lze vyhodnotit díky analytické metrice zvané Expected possession value (EPV), což lze do češtiny přeložit jako předpokládaná hodnota držení míče.
Co EPV vlastně je a na jakém principu funguje?
Předpokládaná hodnota držení míče (EPV) je vypočítana ze složitého vzorce, který zahrnuje hodnotu přihrávky v závislosti na umístění na hřišti, pravděpodobnost, že padne gól v případě, že se hráč pokusí vystřelit, a předpokládaný nárůst pravděpodobnosti na vstřelení gólu, pokud se hráč rozhodne potáhnout balon.
Prostě a jednoduše zahrnuje všechny možné následující scénáře, z čehož usoudí pravděpodobnost na vstřelení gólu daného týmu.
Předpokládaná hodnota držení míče (EPV) se pohybuje v číselném rozpětí od -1 do 1. Ukazuje, který tým má větší pravděpodobnost na vstřelení gólu. Pokud je hodnota držení míče kladná, tak má větší šanci na vstřelení branky útočící tým, pokud záporná, tak bránící mužstvo. Předpokládaná hodnota držení míče (EPV) je vypočítávána každý snímek a je tedy poskytována každou sekundu 90minutového zápasu.
Jako příklad jsem použil situaci z El Clásica ze sezóny 2017/18. Na videu můžete vidět klasický záběr kamery (vlevo nahoře), záběr, jak je zápas snímám z pohledu počítače (vpravo nahoře), a graf ukazující předpokládanou hodnotu držení míče (EPV) snímek po snímku (dole). Pokud se předpokládaná hodnota držení míče (EPV) přehoupne přes nulu do kladných čísel, tak má větší šanci na skórování Barcelona, pokud je hodnota záporná, tak je nebezpečnější Real z případného protiútoku.
V okamžiku na prvním screenu má větší šanci na skórování Real (Předpokládaná hodnota držení míče = -0,10), protože se Sergi Roberto ocitá pod tlakem obránců, zejména Sergia Ramose. Následně však nahraje zpátky na Andrése Iniestu a předpokládaná hodnota držení míče (EPV) zaznamená rapidní růst – konkrétně na 0,44. Jak je tedy vidět, přihrávky dozadu by opravdu neměly být brány čistě negativně, protože mohou být velmi užitečné.
Barcelona se poté dostane až k vápnu soupeře a po dvou krátkých přihrávkách vystoupá předpokládaná hodnota držení míče (EPV) na 0,85, ale Messi je následně vyhnán do kraje a zatlačen, takže se předpokládaná hodnota držení míče (EPV) dostane do negativních čísel.
Na situace se můžete podívat ještě z jiného pohledu. Nahoře je zahrnuta předpokládaná hodnota držení míče (EPV) ze stejného úseku zápasu Realu proti Barceloně, ale tentokrát jsou vypíchnuty tři specifické situace. Situace „A“ značí přihrávku Sergi Roberta zpět na Iniestu. Situace „B“ zahrnuje dlouhé vyvezení míče Alby a následnou přihrávku na Messiho. Na situaci „C“ je promítnuto rychlé předání míče Barcelony na krátkou vzdálenost před vápnem Realu.
Každý obrázek představuje předpokládanou hodnotu držení míče (EPV), pokud by hráč přihrál do určitého místa. Teplá barva prezentuje pozitivní EPV. Čím je barva červenější, tím větší předpokládaná hodnota držení míče (EPV) by v daném místě byla, pokud by tam hráč přihrál. Naopak studená (modrá) barva ukazuje místa s negativní EPV. Modrá šipka ukazuje pas, který daný hráč opravdu zahrál, a zelená šipka značí matematicky nejlepší možnou přihrávku. Žluté kolečko značí útočící hráče, modré bránící a zelené míč.
Na dalším obrázku můžete vidět, jak se EPV v praxi vypočítává. Obrázek nejvíce vlevo vyjadřuje právě předpokládanou hodnotu držení míče (EPV), pokud útočící hráč zkusí nahrát kamkoliv na hřišti. Ta je vypočítána ze čtyř obrázků vpravo. Obrázek vlevo nahoře ukazuje EPV v případě úspěšné přihrávky. Obrázek vpravo nahoře vyjadřuje, s jakou pravděpodobností bude přihrávka do daného místa úspěšná. Obrázek vlevo dole ukazuje, jak velkou šanci na vstřelení gólu z protiútoku bude mít bránící tým v případě špatné přihrávky. Obrázek vlevo dole ukazuje, s jakou pravděpodobností získá bránící tým míč v případě, že do daného místa půjde přihrávka.
Vyhodnocení kvality přihrávky
EVP také dokáže vyhodnotit kvalitu přihrávek. Přihrávání je nejčastější akcí ve fotbale, průměrně je zkompletováno přes 800 přihrávek na zápas. Fotbalové analýzy dlouho zohledňovaly jen asistence, celkový počet pasů a jejich úspěšnost. To je možná také důvod, proč byla Barcelona s Guardiolou na lavičce tak moc oceňována za jejich „Tiki-taku“, tedy herní styl, při kterém si hráči rychle vyměňovali míč a pomocí rychlých kombinací dokázali dostat soupeře z důležitých prostorů, čehož poté využili.
Styl „Tiki-taka“ hrála také španělská reprezentace a vedlo to k úspěchům – vyhrát tři velké mezinárodní turnaje po sobě se nikdy nikomu nepovedlo. Ovšem vůbec neplatí, že velký počet přihrávek vede k úspěchu, což jsme mohli vidět na posledním mistrovství světa. Ve Francii stejný španělský národní tým zkompletoval proti domácímu Rusku přes 1100 přihrávek, přesto byl nepřekvapivě vyřazen.
Proto je potřeba brát přihrávku v jiném kontextu, než pouze jejich počet a úspěšnost. Zde přichází na řadu předpokládaná hodnota držení míče (EPV). Klíčové je, že tato analytická metrika dokáže vyhodnotit, zda jednotlivá přihrávka týmu pomohla (došlo k nárustu hodnoty držení míče (EPV), nebo naopak.
Zároveň také spočítá nejlepší možné řešení v každý okamžik zápasu. Při vyhodnocování nejlepší možné přihrávky bere v potaz tři hlavní faktory – kam přihrávka půjde, tedy jak bude nebezpečná, risk, tedy s jakou pravděpodobností přihrávka dojde ke spoluhráči, a nárust hodnoty držení míče (EPV) při zkompletování přihrávky (jinými slovy: o kolik se daný tým přiblíží/vzdálí vstřelení gólu).
Analýza rozhodování hráčů
Díky EPV se tedy dá vyhodnotit, jak se daný hráč rozhoduje. Zda volí správné řešení přihrávky, nebo až moc riskuje s vidinou malého zisku. Například Sergio Ramos, kapitán Realu, ve výše zmíněném El Clásicu zkoušel velmi často překonat defenzivní linie Barcelony, ale jeho přihrávky neměly moc velkou úspěšnost ani zisk. To ukazuje na horší rozhodování stabilního stopera Bílého baletu. Naopak brankář Barcy Marc-André Ter Stegen nevolí až moc riskantní řešení, ale přesto dokáže svému týmu velmi pomoct, protože jeho přihrávky mají velký zisk.
Pomocí předpokládané hodnoty držení míče (EPV) se tedy dá zanalyzovat, kteří hráči až moc riskují. Poté se na daného hráče může upravit presink a zužitkovat jeho nedostatků při rozhodování. EPV se dá využít také jako měřítko, zda se daný tým pohybuje správně, nebo v některých prostorech zaostává. To vše díky tomu, že dokáže vyhodnotit klíčovou vlastnost ve fotbale: porozumění hráčů při spolupráci v prostoru.
