Zapomenutá legenda Čestmír Vycpálek, která v Itálii pomohla vyrůst Zdeňku Zemanovi

Píše se rok 1969 a dvaadvacetiletý Zdeněk odjíždí z Prahy na prázdninový pobyt ke strýci do Palerma. Z tohoto výletu se vrátí po dlouhých třiceti letech, vinou nejen státního režimu, který ho považoval za emigranta, ale také díky rostoucím úspěchům na trenérském poli.

Ano, ten mladík, který se po srpnové okupaci jeho mateřského Československa vojsky Varšavské smlouvy nevrátil domů, je dnes již legendární česko-italský fotbalový stratég Zdeněk Zeman.

Milovaný fanoušky a často opomíjený, zatracovaný, mnohdy až nenáviděný funkcionáři kvůli svým naprosto upřímným a kritickým názorům, průkopník ofenzivního stylu hry v zemi, kde vzniklo Catenaccio. O panu Zemanovi by se mohlo napsat mnoho a mnoho řádků, stránek, ba i knih, ale proto tu dnes nejsme.

Kdo je onen strýc, u kterého našel mladý Zdeněk útočiště? Čestmír Vycpálek. Že Vám toto jméno říká pramálo? Jistě, nebudete sami, a to přesto, že toto bývalé pravé křídlo získalo od sezony 1939/40 do sezony 1946/47 spolu se Slavií 5 mistrovských titulů.

Jistě, jedno jméno může zapadnout, zvlášť, když nastupoval po boku jmen jako Bican, Bradáč, Kopecký, Svoboda nebo Hemele, v něčem se však tento odchovanec novoměstského SK od ostatních lišil.

Když se řekne Češi a italský fotbal, vybaví se nám hráči jako Jankulovski, Poborský, Řepka, Ujfaluši nebo Schick. Ve spojení s největším italským klubem, turínským Juventusem, potom Nedvěd či Grygera, přitom právě Vycpálek byl vůbec prvním Čechem v Serii A, když v roce 1946, těsně po druhé světové válce, přestoupil do slavného Juventusu.

Odehrál zde v jedné sezoně 27 zápasů a vstřelil 5 gólů, nicméně se po sezoně stěhoval na jih do Palerma, kterému pomohl hned ve své první sezoně v klubu vyhrát druhou nejvyšší italskou soutěž.

V Rosaneros vydržel až do roku 1952, přičemž stihl odehrát bezmála 150 zápasů. Ve svých 31 letech se stěhoval do Serie C, do klubu z města Parma, za nějž v sezoně 1953/54 zmíněnou ligu vyhrál a posunul se s týmem do Serie B, kde v roce 1958 ukončil kariéru.

V témže roce plynule přešel do role hlavního trenéra a při této příležitosti se vrátil do Palerma, kde vydržel dva roky, poté se stěhoval přes menší italské kluby Siracusa a Valdagno zpět do Palerma, kde se ujal práce s mládeží.

Po této štaci se přes Juve Bagheriu a Mazaru vrátil zpět do Juventusu Turín, kde podobně jako v Palermu pracoval s juniorskými výběry.

V roce 1971 ale přišel zlom, když byl po náhlé smrti dosavadního trenéra prvního mužstva Armanda Picchiho jmenován Vycpálek jeho nástupcem. Následovaly dva největší úspěchy jeho trenérské kariéry, v sezonách 1971/72 a 1972/73 byl Juventus pod Vycpálkovým vedením korunován dvakrát mistrem ligy.

Oba úspěchy měly ale také stinnou stránku. 5. května 1972 měl namířeno Vycpálkův syn letecky z Říma do Palerma, kam ovšem nikdy nedoletěl. Letadlo s Vycpálkem ml. nabouralo těsně před Palermem do skály a nikdo na palubě nehodu nepřežil.

Vycpálkův život vyhasl 5. května 2002, přesně 30 let od úmrtí jeho syna. Navíc v den, kdy se jeho Juventus stal vítězem Serie A.

Zdroj: SK Slavia Praha, Juventus