Žádného kriminálníka mezi odchovanci nemám, říká trenér přípravek 2021 Alois Kolenatý

Cenu pro trenéra přípravek za rok 2021 na slavnostním galavečeru FAČR převzal Alois Kolenatý, jenž svůj fotbalový a následně trenérský život spojil s ústeckými kluby. „Nejdůležitější pro mě je vychovávat z kluků slušné lidi,“ zní jeho krédo.

Máte spočítáno, kolik kluků prošlo vašima rukama?

To nemám. I odhad je hodně těžký. Trénuju třiatřicet let, pět let jsem působil u dospělých. Všechno ostatní mládež. Když si vezmu, že kádr má asi osmnáct hráčů, tak to jsou stovky. Docela slušný počet.

Povedlo se vám vychovat někoho, kdo dosáhl na vrchol a udělal velkou fotbalovou kariéru?

Pokud si vybavuju, tak do reprezentace či aspoň do první ligy se nedostal ani jeden. Trénoval jsem mládež v klubech na nižší úrovni, kdybych třeba vydržel v Ústí, kde jsem také nějakou dobu působil, naděje na úspěšné odchovance by byla mnohem vyšší.

Moji kluci se dostali tak do divize. Ale vzpomínám na ně rád. Občas někoho potkám, pozdravíme se, chodím často na fotbaly a pokaždé se s někým střetnu. Hlásí se ke mně.

Vaším hlavním krédem bylo, abyste z kluků vychoval především slušné lidi. Máte ve svém kádru odchovanců nějakého kriminálníka?

Tak to ne, žádný takový není. Troufám si říci, že z naprosté většiny vyrostli slušní lidé.

Netrápí vás, že nemáte ve fotbale známější jméno?

Měl jsem našlápnuto, abych trénoval chlapy v klubech vyšších ambic. Rozhodoval jsem se, jestli si mám udělat nejvyšší profilicenci. Pak jsem si ale spočítal plusy a mínusy a řekl si, že mi stačí certifikát UEFA A a vést mládež. Když jsem studoval, mými spolužáky byli známí fotbalisté a později i trenéři Vítězslav Lavička, Juraj Šimurka, Tomáš Matějček, Pavel Korejčík.

Co si tak vzpomínám. Byli jsme v kurzu jenom čtyři amatéři, jinak samí bývalí profesionální fotbalisté. Já si v té době uvědomil, že moje rodina by na takovou zátěž nebyla zvyklá. Kdybych jako fotbalista dosáhl na vyšší úroveň, asi by pokračování v kariéře bylo přirozené. Ale já kopal jen na amatérské úrovni, maximálně krajský přebor za Neštěmice.

Obával jste se, že by rodina trpěla. Máte dva syny, ani jeden nehraje fotbal, jeden podniká, druhý je učitel. Není vám to líto?

Není, vybrali si svoji cestu, jsou spokojení, to je pro mě nejdůležitější. Také se říká, že jdou geny často ob generaci. Můj vnuk David byl do fotbalu hodně zapálený, jako malý kluk a ještě i jako dorostenec, pak ho to nějak přešlo. Vybral si sám, je už dospělý. Ale užil jsem si s ním po fotbalové stránce dost.

Jméno Kolenatý je v české fotbalové historii zapsáno výrazným písmem, mnohonásobný československý reprezentant František Kolenatý byl velkou postavou železné Sparty 20. let minulého století, nastupoval vedle legendárního Karla Peška-Kádi. Jste příbuzní?

Nepátral jsem po tom, občas v rodině ovšem taková otázka padla. Došli jsme k poznání, že máme něco společného. Ale oficiálně nic potvrzeno nemám.

Česká fotbalová asociace oslavila loni 120. výročí založení, vy jste přesně o padesát let mladší. Cítíte v tom nějaký symbol?

Je to možná hezká shoda náhod, ale žádnou spojitost v tom nehledám. Já jsem jenom rád, že je něco staršího než já…