Výhra nad Slavií? Běhání není vše, rozhodla taktika, rýpl si kouč Sabahu

Slavia si v Ázerbájdžánu uřízla historickou ostudu. Porážka 0:2 na hřišti nováčka ze Sabahu je především tvrdým zrcadlem nastaveným současnému hernímu projevu sešívaných. Frustraci fanoušků z předvedené hry, ze které doslova bolely oči, navíc umocnil domácí trenér Valdas Dambrauskas. Ten po zápase přesně pojmenoval hlavní neduh českého mistra.

• Kouč Sabahu po výhře 2:0 nepřímo poukázal na taktickou naivitu pražského celku
• Slavia sice dominovala ve statistikách držení míče, ale chyběla jí jakákoliv fotbalovost
• Ostudný výkon naplno obnažil limity současného kádru

Lekce z taktiky místo bezhlavého běhání

Zatímco slávisté po blamáži hledali slova o chybějícím štěstí a neproměněných šancích, domácí stratég měl o příčinách historického úspěchu jasno. Litevský kouč ve službách Sabahu Baku Valdas Dambrauskas se nenechal opít řečmi o proslulé atletické připravenosti pražského celku a svým hodnocením trefil hřebíček na hlavičku.

„Nejde jen o fyzické ukazatele, rozhoduje i taktika a další faktory,“ rýpl si Dambrauskas na tiskové konferenci naprosto výstižně do jednostranného herního stylu českého mužstva. Sabah ukázal, že moderní fotbal se hraje především hlavou.

Ázerbájdžánský celek měl hru sešívaných dokonale přečtenou, kompaktně bránil a chytře si počkal na své šance. Zato Slavia působila jako tým z minulé dekády, který věří, že soupeře v Lize mistrů jednoduše uběhá. Jak se ale znovu ukázalo, bez taktické nadstavby je tato strategie odsouzena k záhubě.

Pocitová převaha

Statistiky utkání působí jako dokonalá iluze. Pražané sice drželi míč na svých kopačkách 55 procent času, vyměnili si přes čtyři sta přihrávek a vyprodukovali osmnáct střeleckých pokusů, ale reálný obraz na hřišti připomínal čirou beznaděj. Byla to naprosto jalová převaha plná alibistických řešení a nepřesností.

Když chybí individuální kvalita, nastupuje křeč. Na evropské scéně se naplno obnažují limity ofenzivních tahounů, kteří možná stačí na domácí ligu, ale v konfrontaci s Evropou tvrdě narážejí. Dlouhé nákopy na Tomáše Chorého nefungovaly, střed pole s Lukášem Provodem nedokázal hře vtisknout překvapivou myšlenku a defenziva v klíčových momentech vyrobila školácké hrubky.

Chorý na Evropu nemá. Ať se vedení přestane vymlouvat a přivede útočníka, zuří slávisté

Začarovaný kruh sešívané marnosti

Pohled na předvedenou hru Slavie byl pro fotbalového fanouška vyloženým utrpením, připomínajícím hřebík do oka. Pokud mužstvo nedokáže fotbalově přehrát ani papírově nejslabšího soupeře v soutěži a spoléhá se jen na to, kdo vyhraje víc osobních soubojů, nemá v Lize mistrů co dělat.

Poznámka trenéra Sabahu by měla v Edenu rezonovat jako varovný signál. Dokud Slavia nepochopí, že evropské poháry rozhoduje kreativita, efektivita a chytrá taktika, a nikoliv jen svaly a naběhané kilometry, její potupná série bez vítězství na mezinárodní scéně se nezastaví. Ázerbájdžánská facka totiž nebyla dílem smůly, ale vyústěním taktického pravěku, se kterým Pražané do milionářské soutěže vyrukovali.