Vídal jsem Nedvěda v Římě každý den, fotbalista to byl vynikající, říká italský rodák žijící v Praze

Jmenuje se Massimo Montermini. Je rozený Ital, fanoušek AS Řím, ale už léta žije v Praze, kde pracuje, našel si partnerku a má s ní tři syny. Česky umí lépe než bývalý premiér. A díky této znalosti se seznámil i s českým Zlatým míčem Pavlem Nedvědem. „Jako fotbalista byl Nedvěd vynikající,“ má jasno Montermini.

Můžete popsat situaci, kdy jste Pavla Nedvěda v Římě osobně poznal?

Bydlel ode mne asi sto metrů. Už před tím jsem ho jednou spatřil, stál jsem na autobusové zastávce, prošel okolo. Prohodili jsme pár slov, já spěchal do práce, více času nebylo. Pak jsem ho však potkal v prodejně potravin, kde jsem byl s matkou nakoupit.

Nejednou řezník, co tam pracoval, oslovil ostatní, jestli může někdo pomoci, že pánu nerozumí. Uměl jen italsky. Tak jsem popostoupil a viděl Pavla Nedvěda s manželkou. Začal jsem česky, on jenom koukal… Vysvětlil mi, že potřebuje maso na guláš, tak jsem mu to přeložil.

Víc vět jste neprohodili?

Zeptal jsem se ho, jak se mu v mém rodném Římě líbí, říkal, že jo, že má hezký byt a je spokojený. Ještě jsme stočili řeč na českého trenéra Zdeňka Zemana, který v té době Lazio trénoval, pochvaloval si, že je rád, že tu má krajana. A několikrát za pomoc poděkoval. Já ho jenom upozornil, aby v derby s AS, kterému jako správný Říman fandím, nedal gól. Jinak ho zabiju…

To jste Nedvěda okamžitě poznal? Věděl jste, že přichází z Košic a posiluje konkurenční Lazio?

Znal jsem ho dobře, Euro 1996 v Anglii jsem pozorně v Římě sledoval. A dokonce když hrála ve skupině Itálie s Českem, a Nedvěd dával gól, tak jsem fandil Čechům. Abych spíš naštval kamarády. Když vyhráli 2:1, vyšel jsem do ulic Říma s vlajkou České republiky.

Typický Ital, římský rodák a domluví se česky. Prozradíte, jak se to přihodilo?

Za to může moje babička, která se společně se sestrou, moji pratetou, odstěhovala po válce do Česka. Můj táta se v roce 1946 narodil ve Znojmě. Je křtěný Josef, neříkají mu však Giusseppe, ale Jozi nebo Džozé. Po čase se však babička i s celou rodinou, tedy i s tátou, kterému bylo šest let, vrátili do Itálie.

Táta uměl zpočátku jenom česky, ale brzy, protože na vesnici, kde bydleli, řeč moc nepoužíval, pozapomněl. Babička a dědeček ale uměli. Teta, tedy sestra matky, však v Čechách zůstala, věděli jsme, že tu máme pořád zázemí. V srpnu 1989 jsem se byl za ní podívat, pak jsem za ní jezdil do Prahy nejméně třikrát za rok, naučil se jazyk, a nakonec tu zůstal. Našel jsem si partnerku, mám dva kluky, kteří kopou za Xaverov. A doma mluvíme většinou česky.

Takže k českému fotbalu máte vřelý vztah?

Dědeček, který byl původem také Ital, ale rovněž šel po válce do Česka, pracoval v Teplicích s Josefem Masopustem. Byli velcí kamarádi. Takže naše rodina má vztah k oběma českým Zlatým míčům…

Jak jste se stal fanouškem AS Řím? Předpokládám, že vás k tomu přivedl otec.

Toho zase tak fotbal nebral, kdežto já jsem blázen. Ale přivedl mě k němu, to ano. Bylo mi devět, když jsme šli na zápas AS, hrál proti Ceseně. To si moc dobře pamatuju. Řím vyhrál 1:0, gól vstřelil Roberto Pruzzo.

A najednou vám osud přihodil Nedvěda.

Asi to tak někdo nahoře zařídil. Jak říkám, bydlel kousek v ulici Via Gradoli. Po letech jsem mu to připomenul, ale on se bránil, že bydlel ve Via Cassia, což je v Římě dobrá adresa. Já ho jen upozornil, že vchod do jeho domu je z Via Gradoli. Ta je v Itálii proslulá, ale ne moc příjemně.

Když v roce 1978 Rudé brigády unesly ministerského předsedu Aldo Mora, tak ho tam věznily. Na začátku ulice je pěkná zóna, ale je rozdělená vlastně na dvě části: po pravé straně jsou hezké baráky a rezidence, po levé bydlí normální lidé. Já bydlel vlevo, Nedvěd vpravo…

Vídali jste se dále?

Potkávali jsme se skoro každý den. Chodil na procházky s manželkou, byl velice příjemný, byl rád, že si může s někým promluvit, z počátku asi moc příležitostí prohodit pár slov česky neměl.

Došlo ještě k jednomu propojení, jeho manželka Ivana rodila na soukromé klinice, kde pracovala moje máma. Tam se narodila jeho dcera Ivanka. Hodně lidí ho při procházkách otravovalo, chtěli podpis, dres, vstupenky na utkání. Já fanouškem Lazia nejsem, tak jsem po tom netoužil, lístky bych vysloveně nechtěl.

Mrzelo vás, že nehraje za váš AS Řím?

Jako fotbalistu jsem ho nesmírně uznával, ale nevymlouval jsem mu jeho smlouvu v Laziu. Vím jen, že na všechny tréninky a zápasy s ním jezdil švýcarský legionář Guerino Gotardi. Byli pořád spolu.

V té čtvrti ostatně bydlelo dost hráčů Lazia, například před nimi uruguayský útočník Rubén Sosa nebo střelec Bruno Giordano, později Thomas Doll, Aaron Winter a Karl-Heinz Riedle. Měli to blíž k tréninkovému centru. Všechny jsem vídával.

Do Prahy jste jezdil pravidelně. Pochlubil jste se, že bydlíte v Římě vedle Nedvěda?

V roce 1997 jsem jel do Prahy a zašel si na pivko do proslulé restaurace U zlatého tygra. Seděli tam sparťani, celá parta. Vzal jsem tácek a řekli jim, ať na něj napíšou pozdrav pro Méďu. Chopil se toho Martin Frýdek. Předal jsem mu to a měl z toho velkou radost.

V létě jsem se zase zastavil u Tygra, seděli tam Němeček, Svoboda, brankář Kouba. Přišel Frýdek a jakmile mě viděl: „Jé, ty jsi ten, co zná Nedvěda!“ Po půl roce si mne pamatoval. Pak už jsem býval víc v Praze než v Římě, Nedvěd se napřed odstěhoval do nejlepší římské čtvrti Lui Giatta, pak navíc přestoupil do Juventusu Turín, už jsme se nevídali.