Tři týmy, které v letošní sezoně „díky trenérům“ válí aneb Mládí vpřed
V den, kdy jsem pochopil, že je trenér naprosto klíčovou postavou mužstva, už jsem od tohoto objevu nikdy neopustil. Vždyť právě tehdy, když je dobrý trenér, chodí do týmu dobří hráči (až na výjimky) a týmu se začíná dařit. Proto se nyní podíváme na tři trenéry, kteří v letošní sezoně ještě pozvedli dosavadní úroveň týmu, do kterého v létě přišli.
Julian Nagelsmann (RB Lipsko)
Trenér Julian Nagelsmann, jenž v létě převzal Lipsko, je jednoznačně jeden z nejtalentovanějších trenérů na světě a dal by se přirovnat ke Kylianu Mbappému mezi hráči. Ve svých dvaatřiceti letech boří všechny mýty o tom, že trenér nutně potřebuje zkušenosti a naopak do fotbalu přináší mnoho nových prvků.
Hlavním faktorem jeho úspěchu bude jednoznačně jeho trenérský talent, který se neustále vyvíjí. Navíc se nebojí dávat šanci velmi mladým hráčům, na čemž už stavěl v Hoffenheimu a určitě v tom bude pokračovat i v saském celku.
Ale určitou sílu vidím i v tom, že vzhledem k tomu, že je od svých hráčů, které vede, pouze několik let, tak jim dokáže dokonale porozumět a zároveň zvládne tuto grupu bohatých „puberťáků“ ukočírovat! Pokud se bude i nadále učit a zlepšovat, tak tým, který povede, bude slavit velké úspěchy.
Na lavičce RB Lipska strávil Nagelsmann zatím sedm zápasů, během kterých ztratil body pouze s Bayernem Mnichov, když doma remizovalo Lipsko 1:1. Zbylé zápasy skončily vítězstvím jeho svěřenců a to se skóre 18:6.
Určitě je potřeba zmínit, že stále velmi mladý kouč měl skvěle připravenou půdu pro svoje působení, ale již zmíněné výsledky jsou rozhodně víc, než se čekalo.
Diego Martinez (Granada)
Diego Martinez sice nepřišel do Granady letos v létě, ovšem vzhledem k jeho výjimečnosti ho nelze v tomto článku nevynechat. Stále ještě osmatřicetiletý španělský kouč začínal v Seville, kde působil především pod koučem Unaiem Emerym, chvíli pod Míchelem a poté převzal sevillské mladíky.
Následně se stěhoval do Osasuny, kde skončil po jedné sezoně a zamířil do ambiciózního projektu Granady, která se chtěla vrátit do nejvyšší španělské ligy, a k tomu si vybrala skvělého kouče.
Granada pod jeho taktovkou skončila v loňské sezoně právě za jeho bývalým klubem Osasunou druhá a mohla slavit postup do La Ligy.
Granada je papírově jednoznačně nejslabším týmem v letošní sezoně La Ligy, hodnota jejich týmu je pouhých 34 milionů eur. I přesto se však dokázali po šesti odehraných zápasech alespoň na jeden den probojovat na vedoucí příčku celé španělské ligy.
Po první porážce 0:1 se Sevillou dokázali porazit venku Espanyol se Celtou Vigo, načež doma porazili ještě Barcelonu. Ani v jednom z těchto tří zápasů neinkasovali gól a naopak jich nastříleli 7:0. Poté následovala remíza s Valladolidem 1:1.
V případě Martineze jsem trochu skeptičtější, než v případě Nagelsmanna, ale i tak je potřeba poklonit se skvělému loňskému úspěchu a také posledním šesti výsledkům, které jim jednoznačně pomohou v boji o záchranu.
Nezapomínejte, že Granada vstoupila do letošní sezony s nejhorším týmem ze všech dvaceti týmů a kvalitu rozhodně opomenout nelze. I přesto, že se chvíli vyhřívali na samotném vrcholu, tak je dost možná čeká tvrdý boj o záchranu. Osobně jim však předpovídám klidnou sezonu ve středu tabulky.
André Villas-Boas (Marseille)
Třetí, nejstarší a také nejzkušenější trenér, kterého v tomto článku zmíním. Určitě je na místě říci, že jde o trenéra s neskutečným potenciálem, který ho do dnešního dne dokázal naplnit tak napůl.
Portugalský kouč šel ve šlépějích Josého Mourinha, ale podle mého názoru mu velký úspěch stoupl až příliš do hlavy. Nakonec vše skončilo tak, že vzal nabídku z Ruska a na konec z Číny, vydělal si velký balík a nyní se vrátil zpět do Evropy. Co si chce nyní dokázat? Že by ho již nemotivovali peníze a uvědomil si, že může dosáhnout velkých úspěchů a stát se trenérskou legendou?
Osobně jsem vnímal příchod tohoto jednačtyřicetiletého kouče jako velký krok kupředu pro Marseille, jenž má v letošní sezoně „slabší“ tým, než v loni. Samozřejmě je to myšleno pouze papírově. Tým se jinak okysličil, odešli neperspektivní hráči a místo nich zavítala do Evropy velice zajímavá jména, o kterých ještě určitě uslyšíme.
I výsledky se dostavily ihned, což jsem také očekával, jelikož pokud Villas-Boas chce a má k tomu prostředky, tak dokáže tým, především tedy ten „béčkový“ pozvednout a to se mu i povedlo!
Úvod nebyl ještě ze strany Marseille, kdo ví jaký, ale od třetího kola dokázali porazit Nice, Saint-Étienne a také Monako. Následovala remíza s Montpellier a Dijonem, tudíž menší pokles formy.
Ale nyní ztrácí na vedoucí PSG pouhé tři body (Pařížané mají zápas k dobru), tudíž se dá hovořit o skvělém startu sezony, který podle mého názoru bude pokračovat a Marseille tento ročník zakončí do 4. místa.
Představil jsem vám tři mladé trenéry, kteří odstartovali letošní sezonu nad očekávání dobře. Jejich trenérské metody jsou jednoznačně úspěšné a věřím, že v následujících letech o nich budeme slýchat stále častěji.
Vzhledem k tomu, že zde máme trenéry v letech 32, 38 a 41, tak je velmi pravděpodobné, že pokud budou předvádět podobné výkony, tak budou neustále stoupat fotbalovou hierarchií až na vrchol. Za mě osobně věřím nejvíce právě v Nagelsmanna, kterého vidím v Bayernu Mnichov, jak naváže na úspěchy Juppa Heynckese.
