Taktická analýza: Arsenal doma zdolal Spurs. Mourinho však s katastrofální obranou vytěžil ze zápasu maximum

Tottenham vstupoval do londýnského derby proti Arsenalu s nálepkou mírného favorita. Zranění Sona a hrůzostrašná defenzíva však stačila pouze na jedinou, ač překrásnou, branku. Tři body tak brali Gunners, jejichž ofenzívu dotáhla k vítězství opět mladá krev.

Arsenal dokázal na domácí půdě po brankách Odegaarda a Lacazetta opět zvítězit. Naopak Spurs nezachránila ani krásná rabona Lamely, který se navíc v 76. minutě po druhé žluté kartě z hřiště poroučel.

Rozehrávka a hra na balónu obou týmů

Oba londýnské celky nastoupily na Emirates Stadium ve formaci 4-2-3-1, se kterou se v posledních zápasech výrazně sžily. Přesto byl však přístup k rozehrávce u obou týmů výrazně odlišný.

Zatímco kouč domácích Arteta vsadil na kombinaci stoperů se záložníky a případné vzdušné pasy, Mourinho se na druhé straně snažil své svěřence dostat ke hře přes křídla a krajní obránce, což však po odchodu Sona příliš nefungovalo.

Krajní beci, především rychlý Tierney, se tak často dostávali až na úroveň útočníků, což často působilo zmatky v rozebírání hráčů v defenzivě Spurs. Spolupráce křídelníka s ofenzivním bekem Gunners pak navíc dostávala krajního obránce Tottenhamu do nezáviděníhodné situace.

Problémy měl s agilním skotem zejména Matt Doherty, který opět neodehrál příliš chvályhodné utkání a chyboval i před první inkasovanou brankou, kdy se na chvíli stal pro levého beka Arsenalu kuželem.

Gunners to také často zkoušeli centry, kterých do vápna poslali během utkání až 26. V klíčových prostorech však bylo často vylidněno tak, jako v ochozech Emirates Stadium, takže se tato strategie i přes časté nepřesnosti stoperů Spurs příliš neuchytila.

V napadání si však oba týmy počínaly podobně, když se při hře bez balónu tlačily na stejnou linii s hrotovým útočníkem podhrotoví hráči, kteří tak ve dvou působili tlak na rozehrávku soupeře, který ještě Tottenham doplňoval vysoko postavenou obranou.

Hra na polovině soupeře

Oba týmy přišly s odlišnou taktikou i na soupeřově polovině. Často se snažily centrovat do brankoviště a celkově soustředily svou ofenzívu především na křídelní prostory, kde se u obou týmů snažili do útoku zapojovat krajní beci.

Hlavní rozdíl v pojetí hry mezi Gunners a Spurs byla šířka hry. Zatímco hráči Tottenhamu si na hřišti chodili pomáhat na menší prostory, hráči Arsenalu se často snažili co možná nejvíce držet šířku a vzdálenější křídelníci nebo ofenzivní beci se při hře na autové čáře drželi až na okraji kamerového záběru.

Další rozdíl můžeme najít i v přechodu do útoku. Zatímco Tottenham se snažil rychlostí a skvostnou technikou dostat několika přihrávkami do rychlého brejku, Arsenal preferoval postupný útok. Vzhledem k poměrně vysokému počtu nepřesných dotyků a přihrávek se však Spurs rychlý přechod příliš nedařil.

Jedním z mála hráčů Tottenhamu, kterému výběr této taktiky výrazně sedl, byl Lucas Moura, který podnikl hned 4 driblinky. Svou rychlostí a lehkostí s míčem na noze oslnil spoustu fanoušků a prokázal i své brazilské kořeny.

Hrozivá defenzíva Spurs

Výběr stoperské dvojice Sánchez – Alderweireld se Mourinhovi opravdu příliš nepovedl. Sánchez měl kupříkladu pouze 80% úspěšnost přihrávek a ani defenzivně to nebyl zrovna povedený výkon. Při první brance nasadil Odegaard Alderweireldovi jesličky, střelu navíc Belgičan tečoval za záda Llorise.

Při druhé brance zase nesmyslně zakročil kolumbijský fotbalista, který již po zakončení tvrdě zajel do Lacazetta, který následně jednoznačnou penaltu dokázal proměnit.

Nefungovalo příliš ani propojení záložních řad s obranou, kde často vznikala mezera, kterou hráči Arsenalu využili i při první gólové situaci, kdy si skvěle seběhl pro svou druhou branku v dresu Arsenalu Odegaard.

Použité zdroje: Whoscored