Větší ikonu ve sparťanské Síni Slávy byste těžko pohledali. Jiří Novotný vyhrál v rudém dresu 14 ligových titulů, což je dosud nepřekonatelný český rekord. Kromě Česka a Slovenska si zahrál dva roky také v Rusku. 

První start za A-tým

Novotný začínal s fotbalem ve Stachově, do Sparty se poté přesunul ve čtrnácti letech. Postupně prošel mládežnickými kategoriemi, až se dostal do A-týmu. 

Svůj debut si připsal v sezóně 1986/87. Hned ve své první sezóně slavil zisk ligového titulu. V obraně se velmi rychle zabydlel a titul slavil i v letech 1988, 1989, 1990 a 1991, v prvních pěti sezónách tak nasbíral pět titulů. 

Jenže tím rozhodně nekončil. Další tituly přidal v letech 1993, 1994, 1995, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001 a 2003. Celkově jich tak má na kontě 14 a je naprostým rekordmanem, co se týče počtu titulů v české lize. 

Novotný vynikal na hřišti svou elegancí, měl obrovský přehled ve hře, zároveň byl velmi kvalitní s míčem. Obrana pod jeho velením byla neprostupná, na pozici stopera se vedle něj hráči točili, on však zůstával. 

Ligový rekordman

Pouze na jaře 1999 zamířil na půlroční hostování do Liberce, poté se do Sparty vrátil. V roce 2003 završil svou bohatou kariéru v rudém dresu. Jeho ligová čísla ve Spartě se zastavila na 366 zápasech, ve kterých vstřelil 31 gólů. K tomu přidal v evropských pohárech 83 utkání a pět gólů. 

Celkově nasbíral v lize 405 startů, čímž se umístil v historických tabulkách na osmém místě hráčů s nejvíce prvoligovými starty.

V roce 2003 odešel ze Sparty do Ruska, konkrétně do Rubinu Kazaň. Na západě Ruska strávil dva roky a odehrál 46 utkání, ve kterých vstřelil 9 gólů. 

Poté už se vrátil do Česka, kde začal nastupovat za SIAD Most a pomohl k postupu do první ligy. Jenže pod trenérem Ščasným si moc nezahrál a tak v roce 2007 odešel na hostování do Blšan. 

V létě poté odešel do slovenského Ružomberoku, kde strávil jednu sezónu a odehrál 29 utkání. Svou poslední sezónu 2008/09 odehrál v pražské Dukle. 

ČFL v 50 letech

Poté už se Novotný odebral z profesionálního fotbalu a začal nastupovat za Viktorii Vestec v 1.A třídě. V roce 2021 ale přišel velký šok. 

Jiří Novotný totiž pracoval jako asistent trenéra v třetiligovém Rakovníku, který bojoval s hodně absencemi. 51letý Novotný tak nastoupil do středu zálohy a pomohl k remíze s Viktorií Plzeň B. 

Nakonec během podzimu nastoupil do 12 utkání, ve kterých odehrál celkem 544 minut. Ukázal tak, že své umění rozhodně neztratil.

Zdroj: Transfermarkt, AC Sparta Praha

Naposledy jsme jej mohli na trávníku vidět téměř před rokem. Jan Bořil se potýká s dlouhodobým zraněním a jeho návrat se zatím neblíží. Jak to s ním nyní vypadá nastínil Jaroslav Tvrdík.

Historicky 300. derby bylo posledním zápasem, do kterého zasáhl levý bek pražské Slavie Jan Bořil. Zápas vyhrála Sparta, o jediný gól se postaral z přímého kopu Lukáš Haraslín.

Bořil se následně omluvil z reprezentačního srazu. To vyvolalo poměrně velkou vlnu nevole, mnozí jej osočovali, že si jen chce odpočinout. Ovšem opak byl pravdou.

„Diagnóza zněla poškození chrupavky čtvrtého stupně a odchylka osy od kolena,“ řekl Bořil pro slávistický web. První pokus byl bez operace, k té ale nakonec dojít muselo.

V lednu tak podstoupil operaci u specialisty v Německu. Ovšem prognózy nebyly zcela pozitivní. Šance na to, že si ještě zahraje profesionálně fotbal, byly 50%.

Dnes je tomu víc jak půl roku od operace, jak na tom bývalá kapitán zdravotně je? O tom nyní fanoušky informoval Jaroslav Tvrdík, který přinesl poměrně pozitivní zprávy.

„Béřova individuální rehabilitace jde zatím podle plánu. Bojuje! On i klub věří, že se na trávník ještě vrátí. Ještě ho čeká v listopadu malý zákrok, s týmem až od ledna příštího roku,“ napsal na Twitter.

Zdroj: Twitter, SK Slavia Praha

Portugalský tým v čele s hvězdným Cristianem Ronaldem je dalším zážitkem na vlastní oči, který čeká české fanoušky v elitní skupině Ligy národů. Vzájemné souboje se vždycky nesly v bojovném duchu a jsou trvale zapsány do kronik obou reprezentací. Skvosty, které se při nich zrodily, vysoko převyšuje vítězná trefa Karla Poborského ve čtvrtfinále Eura 1996 v Anglii. Bájný dloubák, úžasný lob či padající list, jak komu libo.

Duel ve čtvrtfinále Eura 1996 ve Villa Parku v Birminghamu zatím nezná vyvoleného. Přichází osudová 53. minuta, která vstupuje do světových fotbalových análů.

Míč se dvakrát odráží od nohou protivníka, český vlasatec Karel Poborský… ne, dál to skutečně nejde. Popisovat fotbalovou pohádku se stává nudné, je třeba ji vidět. Čeština je hodně košatý jazyk, dokáže najít ty nejchytavější příměry. Poborského lob jich už využil nepočítaně, najít nějaký neotřelý se stává velkou výzvou pro mistra slova.

Ostatně sám jeho autor už cítí malou únavu, když se má k tomu okamžiku vracet. Řekl k němu snad už všechno, co mohl, milerád dává příležitost jiným. Proč ne protihráčům, kteří mu v tom zabránit nedokázali.

„Ne, nebudí mě ze sna, naopak byla to fotbalová paráda, byl jsem vlastně rád, že jsem byl její účastí,“ říká poněkud překvapivě stoper Hélder (celým jménem Hélder Marino Rodrigues Cristóvão), který sledoval, jak míč zapadá do branky, což v konečném důsledku znamenalo konec portugalským ambicím.

„Pořád si to velmi dobře pamatuju,“ ujišťuje Hélder. „Poborský nabíhal z levé strany, skočil jsem mu do rány, ale byl o zlomek vteřiny rychlejší a lobem poslal míč za Baíova záda. Byl to fantastický gól,“ umí ocenit mistrovský kousek, třebaže znamenal pro jeho tým zmar a vyřazení ze šampionátu bez medailového ocenění.

Mluví o něm s obrovským sportovním nadhledem. „Byl to velký moment nejen pro český fotbal,“ tvrdí Hélder. „Velké góly tvoří historii. Vás dostal do semifinále, my jsme vypadli,“ už se vyrovnal s neúspěchem na anglickém šampionátu.

Český kouzelník mohl být vystaven určitému stylu pomsty, když se stal v letech 1998-2000 hráčem Benfiky Lisabon. Klubu, jehož dres při dvou štacích (1992-1996 a 2002-2204) oblékal i Hélder.

S českým legionářem se sice minuli, ale ví, jak se k němu fanoušci nejslavnějšího portugalského klubu chovali. „Uvítali ho velmi dobře, ani stopa po nějaké zášti,“ odmítá ubohé výlevy frustrace obránce, jenž proslul svou rychlostí a tvrdostí. „Myslím, že v Benfice mohl být Karel spokojený,“ dodává.

S gólem šikovného záložníka byli spokojeni především čeští fanoušci. Stříbro z evropského šampionátu v Anglii představovalo největší úspěch v samostatné éře po rozpadu federace.

Zdroj: UEFA