Sevilla si myslela, že nás přejede, ale to se sakra spletla, vzpomíná Bořil na památný úspěch

Už déle než rok kvůli zranění nenastoupil do ostrého zápasu, v lednu mu bude 32 let, přesto levý bek Jan Bořil doufá v návrat na trávník. A nejvíce v době rekonvalescence vzpomíná na dvojzápas se Sevillou v osmifinále Evropské ligy 2018/19.

Slavia se do osmifinále Evropské ligy dostala přes belgický Genk. Po domácí bezbrankové remíze v druhém utkání prohrávala po chybě Ondřeje Koláře, Vladimír Coufal ale trefou na 1:1 načal otočku na 4:1, při které byl hlavním hrdinou dvougólový Milan Škoda.

Dvojzápas se Sevillou byl plný zvratů. Ve Španělsku vedli dvakrát domácí, v Praze vedli dvakrát domácí. Nakonec se šlo do prodloužení, ve kterém měla díky pravidlu o gólu na hřišti soupeře navrch Sevilla. V nastavení prodloužení ale postup sešívaných vystřelil Ibrahim Traoré.

„Ještě teď si vybavuju, jak jsem se po zápase zadíval na tribunu a viděl, jak lidi brečí štěstím. Takovým způsobem odklidit z cesty favorita celé soutěž, tým, který ji šestkrát vyhrál, to se asi může stát fakt jen jednou za život. Mysleli si, že nás přejedou jak parní válec, ale to se sakra spletli,“ řekl pro klubový web Jan Bořil.

Sešívané proti Seville provázela i velká dávka štěstí, které je pro úspěch outsidera nepostradatelné. První gól venku zařídila teč bránícího hráče, v druhém případě Alex Král ani netušil, že ramenem umístil míč za záda Tomáše Vaclíka.

A byl to asi osud. Když se totiž zdálo, že Slavia končí, v nepřehledné situaci balón po přímém kopu Jaromíra Zmrhala doskákal až do sítě. Zmatenému Simonu Kjaerovi přeskočil nohu, přitom ze záběru televizních kamer měl dost času na odkop.

„Když dal Ibra Traoré v poslední minutě ten ušmudlaný postupový gól a celá lavička se rozběhla na hřiště slavit, přiznám se, že jsem snad poprvé v životě měl při fotbale na krajíčku,“ pokračoval jeden z kapitánů Slavie.

Když v prodloužení Sevilla udeřila na 3:2, někteří slávističtí fanoušci opouštěli stadion. Na jejich obhajobu, některým z nich jel poslední vlak, utkání totiž začínalo ve 21 hodin. A o hodně přišli.

Když červenobílí otočili na 4:3, na stadionu vypukly neopakovatelné emoce. Stadion křičel snad tři minuty a hráči s realizačním týmem se seběhli ke kotli. Z tribun se ozývalo „To snad není možné,“ a nejeden příznivec domácích uronil slzu.

„Tenhle zápas mám na žebříčku na prvním místě, ale je pravda, že lidi mi mnohem víc připomínají gól v předkole Ligy mistrů proti Kluži, a hlavně pak ve skupině Barceloně,“ dodal Bořil.

Zdroj: SK Slavia Praha